Pregnant》Kunten [ ✔ ]

『1』『2』

    ,, Tene. " Kun zaklepal na dveře od pokoje, ve kterém se momentálně nacházím.
,, Otevři, prosím. "

,, Proč ? "

,, Chci se ti omluvit. " odpověděl.
,, Tak mě prosím pusť dovnitř. "

Mám mu otevřít ?
Vždyť neudělal nic špatného. To jenom já se zachoval, jako největší debil pod Sluncem...

Opatrně jsem se zvedl z postele a přišel ke dveřím, které jsem následně odemkl. Odstoupil jsem od nich, aby mě Kun nesrazil až otevře.

,, Tene, Zlato ? " Kun otevřel a věšel dovnitř.
,, Omlou-

,, Ty za nic nemůžeš. " přerušil jsem ho.
,, To já se omlouvám, opravdu moc. " objal jsem ho. Kun mi objetí oplatil a začal mě hladit po zádech.

,, Měl jsi pravdu. " víc mě zmáčkla.
,, Neměl jsem ji to kupovat. Vždyť od nových rodičů dostane spoustu oblečení. "

Zakroutil jsem hlavou.
,, Může mít něco od nás. Vím, že jsem říkal přesný opak, ale ty jsi měl pravdu. " po tvářích mi začaly téct slzy.

,, Hej. " ruce přesunul na mou tvář a utíral mi slzy.
,, Neplakej. " dal mi pusu na čelo.

,, Je to od tebe moc hezké a určitě se jí to bude líbit. " podíval jsem se mu přímo do očí.

,, Děkuji. " políbil mě a já mu polibek samozřejmě oplatil.
,, Už je to mezi námi v pořádku ? " nadzvedl obočí.

,, Ano. " přikývl jsem s úsměvem.
,, Moc mě mrzí, co jsem o tobě řekl a celkově co jsem vypustil z úst. " sklopil jsem pohled, protože jsem se styděl za to, co jsem řekl.

,, Mě to také moc mrzí. " dal mi pusu do vlasů.
,, Nemyslel jsem to vážně. "

,, Já také ne. "

,, To já moc dobré vím. " pousmál se.
,, A teď se pojď nachystat. "

,, Nachystat ? " podíval jsem se na něj.
,, Kam jdeme ? " otázal jsem se.

,, Přece jdeme na ohňostroj. " připomněl mi.

,, Není až v sedm hodin ? " podivil jsem se a podíval se na hodiny, které máme na stolku.
,, Jsou teprve čtyři. "

,, Já vím, ale chci jít s tebou na procházku a možná se po cestě stavit na něco dobrého. " prozradil mi svůj plán.

,, Aha. " kývl jsem a trochu se začervenal.
,, Dobře. " pustil jsem ho a vzal si ze skříně oblečení.

,, Teple se obleč. " upozornil mě Kun a sám si vzal ze skříně oblečení.

,, Neboj. " uchechtl jsem se nad jeho starostí a převlékl se.

Když jsme oba byli převlečení do teplého, vyrazili jsme ven na procházku.

,, Začíná mi být velká zima. " postěžoval jsem si a objal se v domnění, že se zahřeji.

,, Pojď, koupím ti teplý čaj. " Kun mě chytil za ruku a táhl mě k jednomu z mnoha stánků.

,, Teď jsme přišli o ty nejlepší místa. " vyšpulil jsem spodní ret a podíval se na místo, kde jsme před chvílí stáli.

,, Najdeme další. " dal mi pusu na tvář.
,, Určitě mnohem lepší. " ujistil mě a pozornost začala věnovat paní, které patřil stánek s čajem.

,, Dobrý den pánové. " pozdravila nás s úsměvem na tváři.
,, Který čaj si dáte ? "

Nechápu, jak se může pořád usmívat. Stojí tady bůhví jak dlouho a jediný pohyb, který má je nalití čaje. Že mě by byl už rampouch.

,, Dvakrát ovocný. " odpověděl ji Kun a podal ji peníze.

Paní si je vzala a na oplátku nám podala dva kelímky s teplou tekutinou. Poděkovali jsme a šli někam bokem, aby si i ostatní v řadě mohli koupit čaj a zahrát se.

I když většina z nich si kupuje alkohol...

,, Tady máš. " Kun mi dal jeden kelímek, který jsem si hned vzal.
,, Nespal si jazyk. " upozornil mě jako malé dítě.

Kývl jsem a trochu se napil. Jakmile jsem polkl, ihned se mi tělem rozlilo teplo.

,, Vidím, že tobě se to teplo taky líbí. " zasmál jsem se a dal si ruku na bříško, když jsem ucítil kopnutí.

,, Kope ? " zeptal se mě.

,, Uhm. " s úsměvem jsem přikývl a znova se napil.
,, To se budeme na ohňostroj dívat tady ? "

,, Ne, neboj. " pousmál se a chytil mě za ruku, kterou jsem měl na bříšku.
,, Pojďme si něco najít. " rozkázal a někam se rozešel.

,, Hlavně něco, kde můžu sedět. " poznamenal jsem a šel vedle něj.

Po delším pátrání jsme našli místečko s pěkným výhledem na oblohu, a také lavičkou, kterou neokupovala žádná cizí zadnice.

Přidal jsem do kroku a hned si sedl, protože mě příšerně bolely nohy a nechtěl jsem riskovat, že mi ji někdo zabere.

Posadil jsem se a spokojeně vydechl. Lavička měla i opěrku, takže jsem se o ní zády opřel a napil se čaje.

,, V pořádku ? " zeptal se mě Kun, když usedl vedle mě.

,, Ano, neboj. " usmál jsem se a položil hlavu na jeho rameno.

,, Unavený ? "

,, Trochu. " přiznal jsem.
,, Ale ohňostroj ještě vydržím. " dodal jsem, aby nenavrhl, že půjdeme domů.

,, Dobře. " zasmál se.
,, Jak ohňostroj skončí, tak hned půjdeme domů. "

Po velice nádherném ohňostroji, který mi dokonce vehnal slzy do očí, Kun zavolal taxíka a jeli jsme domů.

Jakmile jsme byli doma, Kun zaplatil a společně jsme vešli do domu. Já si to ihned zamířil do pokoje, kde jsem padl zády na postel.

,, Ještě se musíš převléct. " oznámil mi můj přítel, který právě přišel do pokoje.

,, Za chvíli. " zamumlal jsem a zavřel oči. Aniž bych to tušil, během sekundy jsem usnul.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Taková nic moc kapitola a usmíření taky o ničem...

Také chci oznámit, že další kapitola bude poslední

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere