Pregnant》Kunten [ ✔ ]

『8』

    Uběhly dva měsíce a já dovršil již pátý měsíc těhotenství. Mé bříško už bylo značně větší, takže jsem do školy musel chodit ve velikých mikinách.

Abych pravdu řekl, tak to mi vůbec nevadí. Stejně je venku příšerná zima, takže je to vlastně velké plus.

Dnes je pátek a my zrovna máme poslední dvě hodiny tělocviku.

,, Tene, jakto že ještě nejsi převlečený ? " přišel za mnou učitel tělocviku, pan Jeong.

,, Omlouvám se pane Jeong, ale dneska mi není moc dobře. " zalhal jsem mu, abych nemusel cvičit. Hlavně kvůli tomu mimču.

,, Zase ? " nadzvedl obočí.
,, Víš o tom, že pokaždé co máme hodinu, tak tobě není dobře nebo ti je špatně a já nevím co všechno. " dal ruce v bok a zamračil se na mě.

,, Mně opravdu není dobře. " snažil jsem se to nějak zachránit.

,, Na to už ti neskočím. " zakroutil hlavou.
,, Jdi se hned převléct ať můžeme začít. " rozkázal a vrátil se k ostatním žákům.

Povzdechl jsem si a věšel do školní šatny. Převlékl jsem se do oblečení na cvičení a vrátil se do tělocvičny, kde jsem si stoupl vedle Kuna.

Naštěstí máme každé své oblečený na cvičení z domu, takže mám na sobě volně triko, přes které moc nejde poznat, že jsem těhotný. Snad...

,, Dobrý ? " zeptal se mě Kun šeptem, protože pan Jeong nám vysvětloval dnešní plán hodiny.

,, Zatím ano. " kývl jsem.
,, Ale mám celkem strach. " přiznal jsem a podíval se na něj.

,, Já taky, ale budu pořád u tebe a dávat na tebe pozor. " pousmál se.

,, Děkuji. " úsměv jsem mu oplatil.

,, Na rozcvičku si dáte pět koleček po tělocvičně ! " zapískal na píšťalku.
,, Šup šup. " tleskl rukama a my všichni se dali do pohybu.

Po pěti kolečkách něčemu, co se zdaleka podobalo běhu, jsme se opět postavili do řady.

,, Uděláme dva týmy. Já vyberu kapitána a kapitáni na střídačku své hráče. " oznámil a podíval se na nás všechny.
,, Kapitán prvního týmu je Doyoung a kapitán druhého Youngjae. "

Oba zmínění studenti si stoupli před nás a než začali vybírat, zahráli si kámen, nůžky a papír. Souboj vyhrál Doyoung, a tak začal vybírat první.

,, Beru si Tena. " ukázal na mě a já k němu přišel.

Podíval jsem se na Kuna a tajně doufal, že si ho nevybere Youngjae.

Ale karma dnes není na mě straně...

,, Já si beru Kuna. " řekl Youngjae a Kun k němu přišel, tak jako já před chvílí k Doyoungovi.

Takhle to šlo do doby, dokud všichni nebyli zařazení do týmu.

,, Dáme si takovou soutěž ve vybíjené. " ozval se učitel Jeong.
,, Vítězný tým ode mě dostane dvě jedničky. " pověděl nám výhru, která upřímně není nic moc.

Z tělocviku máme známek, jak nasraných, takže dvě navíc není taková sláva.

,, Vemte si míče a hra může začít ! " pískl na svou píšťalku a my šli pro míče.

Hra šla velice dobře a klidně. Míčům jsem se v pohodě vyhýbal a na oplátku sázel rány druhému týmu. Většinou jsem teda minul, ale i tak jsme stále ve vedení.

,, Tene, uhni ! " zakřičel po mně někdo z našeho týmu, ale než jsem stihl postřehnout co se děje, byl jsem na zemi.

,, Tene ! " uslyšel jsem vykřiknout Kuna, který byl do vteřiny u mě.
,, Jsi v pohodě ? " zeptal se mě starostlivě a dal mi ruku na břicho.

,, Jo. " posadil jsem se.
,, Myslím, že jo. "

,, Kam tě to trefilo ? " položil mi další otázku.

,, Jenom do ramene. " uklidnil jsem ho.
,, Ale že to byla rána. " postěžoval jsem si a promnul si již zmíněné rameno.

,, Moc se omlouvám. " přiběhla za mnou Sejeong.
,, Nechtěla jsem tě udeřit takovou silou. " provinile se kousla do rtu.

,, To nic. " usmál jsem se, aby se zbytečně nestrachovala.
,, Nic se nám nestalo. "

,, Nám ? " nechápavě nadzvedla obočí a náhlá hlavu lehce na bok.

,, Chci říct mně ! " vyhrkl jsem ze sebe.

,, Asi by si měl jít na ošetřovnu. " řekl Kun a pomohl mi na nohy.
,, Nejspíš si se praštil do hlavy, když plácáš takové nesmysli. " uchechtl se.

,, Asi jo. " kývl jsem.

,, Ještě jednou se velice omlouvám. " Sejeong mě chytila za ruku.

,, Netrap se tím, ano ? " ruku jsem ji zmáčkl.
,, Vím, že by jsi to schválně neudělala. " víc jsem se usmál.

Ona mi úsměv oplatila a já s Kunem, se souhlasem učitele, šel na ošetřovnu. Ovšem ještě předtím jsme se oba převlékli.

Školní sestra nám oboum napsala po zbytek hodiny omluvenku a my mohli jít domů.

Nebudu lhát... To se mi opravdu zamlouvalo.

,, Opravdu jsi v pořádku ? " staral se Kun.

,, Ano. " potvrdil jsem mu to.
,, Míč mě praštil jenom do ramene a já spadl naštěstí na zadek. Sice jsem si potom lehl, ale nic se nám nestalo. "

,, Dobře. " vydechl.
,, Ale kdyby se ti něco nezdálo, tak mi hned řekni. " rozkázal mi, jak kdybych si nedokázal sám říct, že mi něco je.

,, Ano, neboj. " dal jsem mu pusu na tvář. Kun se usmál a políbil mě na rty.

Když jsme došli domů, Kun zalezl do kuchyně s tím, že nám připraví něco k jídlu a já šel mezitím do sprchy.

Dnešek byl opravdu náročný a tepla sprcha mi aspoň trochu pomůže.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Taková nic moc kapitola, ale vám to snad nevadí 😊

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere