Pregnant》Kunten [ ✔ ]

『1』『1』

    ,, Zlatíčko, já vím, že jsi nadšená, ale přestaň mě na chvíli kopat, ano ? " pohladil jsem se po bříšku a otočil se na bok.
,, Maminka chce ještě spinkat. " zavřel jsem oči a snažil se znova usnout.

,, Tene, vstávej. " do pokoje přišel Kun.

,, To si děláš srandu. " zamumlaljsem si pro sebe a nespokojeně zamručel.
,, Chci ještě spát. "

,, Žádné takové. " ucítil jsem váhu na posteli a tím tak zjistil, že si můj přítel sedl ke mně.

,, Proč ne ? " otevřel jsem jedno oko a koukl na něj.

,, Copak si zapomněl co je dnes za den ? " ignoroval mou otázku a položil svou.

,, Je sobota. " odpověděl jsem.

,, Uhm... " poplácal mě po stehně.
,, Tak já si ty dárky otevřu sám. " zvedl se.

,, Dárky ? " posadil jsem se a nakrčil obočí.
,, Jaké dárky ? "

,, Bože Tene. " zakroutil nade mnou hlavou.
,, Vždyť jsou přece Vánoce ! " vykřikl nadšeně.

,, A jooo ! " konečně mi to došlo a já se snažil zvednout z postele, ale moc mi to nešlo.
,, Pomužeš mi ? " natáhl jsem ruce ke Kunovi, aby mi pomohl.

,, Samozřejmě. " uchechtl se, přišel ke mně a chytil mě za ruce.
,, Raz, dva... Tři. " na tři zatáhl a já se postavil.

,, Děkuji. " dal jsem mu pusu na tvář.
,, A teď si jdu pro dárky. " oznámil jsem a šel do obýváku. Kun byl hned za mnou.

V obýváku jsem se posadil na zem před stromeček a začal je všechny vytahovat.

,, Neměl by si sedět na zemi. " připomenul mi a sedl si vedle mě.
,, Ještě si ublížíš. "

,, Neublížím. " odfrkl jsem a natáhl se pro poslední dárek, který byl pro mě.

Moc dárků letos nemáme, ale to vůbec  nevadí. Hlavní je, že jsme oba zdraví a jsme pořád spolu.

,, Koupil jsi mi o dárek víc. " pohledem jsem těkal mezi mou hromádkou a tou Kunovou.
,, Řekli jsme si, že každý koupí jen tři. " překřížil jsem ruce na hrudi.

,, Já vím, ale nemohl jsem odolat. " pokrčil nad tím rameny a začal rozbalovat své dárky.

Zakroutil jsem nad ním hlavou.
,, Jak tě znám, tak si za mě utratil víc než jsem si řekl, nemám pravdu ? " sedl jsem si líp a vzal jeden dárek.

,, Děláš, jak kdyby ty jsi neudělal to samé. " usmál se na mě.

,, Ale teď se nebavíme o mně. " namítl jsem.

Kun se zasmál.
,, Děkuji moc za dárky. " změnil téma.
,, Jsou nádherné. "

,, Není zač. " pousmál jsem se.
,, Ale zasloužil bys víc. " dodal jsem a otevřel první dárek.

,, To samé platí pro tebe. " pohladil mě po koleni a sledoval, jak rozbaluji dárky.

Když jsem měl tři otevřené, natáhl jsem se pro poslední, a také ho otevřel. Kun mi řekl, že si ho mám nechat naposled, tak jsem zvědavý co to bude.

,, Kune, to... " zasekl jsem se a prohlížel si tričko a botičky pro malou. Na tričku bylo natisklé " Naše malé kotě. "
,, To si neměl. " kousl jsem se do rtu.

,, Důvod ? " nadzvedl obočí.

,, Nenecháme si ji. " tričko jsem v rukách zmáčkl. 
,, Bude nám to k ničemu. "

,, Ale dát ji to můžeme, ne ? " chytil mě za ruku.
,, Aspoň na na nás bude mít vzpomínku. "

Podíval jsem se na něj.
,, Vzpomínku ? Vždyť ani nebude vědět, jak vypadáme. " do očí se mi nahrnuly slzy, které jsem rychle rozmrkal.

,, Tene. " objal mě.
,, Takhle nad tím nesmíš myslet. "

,, A jak Kune ? " otázal jsem se.
,, Hned jak se narodí, tak ji od nás vezmou. "

Kun chvíli nic neříkal. Hádám, že jsem ho svým argumentem dostal do kouta... Ale mám pravdu.

,, V pondělí to zajdu vrátit. " řekl po chvíli a pustil mě z objetí.

,, Nemusíš... "

,, Vždyť jsi říkal, že ji to bude k ničemu, tak proč ji to dávat ? " věci mi vzal z rukou a hodil je do krabice, ze které jsem je před chvílí vytáhl.

,, Kune-

,, Ne Tene, máš pravdu. " začal sbírat balicí papír, který byl všude po podlaze.
,, Bylo zbytečné kupovat další dárek. Znát nás nebude, takže od nás také nic nepotřebuje. " zvedl se a odešel vyhodit balicí papír.

,, Promiň. " vydechl jsem, ale pochybuji, že mě vůbec slyšel.

Otočil jsem se čelem k pohovce a pomalu se o ní zvedl. Poté jsem vzal krabici s tričkem a botičkami pro malou a zanesl to do pokoje.

V pokoji jsem to dal na stůl a vrátil se do obýváku, kde Kun posbíral ostatní věci ze země a dal je na stůl před pohovkou.

,, Kde je ta krabice ? " zeptal se mě a rozhlížel se kolem, jestli ji náhodou neuvidí.

,, V pokoji. "

,, Mohl si ji nechat tady, stejně to budu dávat pryč. " sedl si na pohovku.
,, A co ostatní dárky ? Jsou dobré nebo se ti taky nelíbí ? "

,, To už ale přeháníš. " zamračil jsem se na něj.

,, Já, že přeháním ? " podíval se na mě s nadzvedlým obočím.
,, Nevím kdo tady nechce dárek pro svou vlastní dceru. "

,, Musíš pochopit, že mi si ji nenecháme. Oblečení jí budou kupovat cizí lidé, takže nějaké tričko a botičky, které dostala na Vánoce ji budou ukradené ! " naštval jsem se.
,, Vždyť ani nebude vědět, že to byl dárek k Vánocům, natož tak dárek od jejího otce ! " po tvářích mi začaly téct slzy.

,, Kdyby si se nerozhodl pro adopci, tak by věděla od koho to dostala a znala by své pravé rodiče ! " stoupl si a přišel ke mně.

,, Tak teď mi to budeš vyčítat ? Vážně ?! " nemohl jsem tomu uvěřit.
,, Je nám teprve osmnáct, ještě jsme ani nedodělali školu a peníze máme jen pro nás dva ! Nevím, jak by si k tomu zvládal ještě dítě ! "

,, Rozhodně líp, jak ty ! " křikl po mně a já mu dal facku.

,, Jsem rád, že ji dáme pryč. " utřel jsem si tváře.
,, Aspoň nebude mít za otce tebe. " odešel jsem do pokoje, ve kterém jsem se zamkl.

To nám hezky začíná štědrý den...

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Takové menší drama, heh...

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere