Pregnant》Kunten [ ✔ ]

『1』『3』

    Zbylé čtyři měsíce uběhly jako voda a já už byl v devátém, tedy v mém posledním měsíci těhotenství.

A že těch devět měsíců byla pořádná horská jízda...

,, Ano ? " zvedl jsem telefon, který mi oznamoval, že mi volá Kun.

,, Jsi v pořádku ? " otázal se mě.

,, Volal si mi před deseti minutami. Za tu dobu se můj stav nezměnil. " překroutil jsem očima a z lednice si vytáhl džus.

,, Mám o tebe jen starost. " bránil se.
,, Každou chvíli můžeš to dítě vyprcnout. "

,, Je moc hezké, že o mě máš starost, ale nemusíš mi kvůli tomu volat každých deset minut. " mobil jsem si přidržel ramenem, abych mohl nálet džus do sklenice.

,, No jo, já vím. " vydechl.
,, Ale vážně mám strach. "

,, Nemusíš. " ujistil jsem a džus schoval opět do lednice.
,, Kdyby to na mě přišlo, tak ti hned zavolám. "

,, Dobře. " souhlasil.
,, Co když ti to nezvednu ? " napadla ho další věc, která by se mohla stát a zabránit mu tak, být u mě včas.

,, O tom momentálně dost silně pochybuji, ale kdyby přeci jen jsi mi to nezvedl, tak zavolám Johnnymu nebo YangYangovi. " zmínil jsem své dva kamarády, kteří mi sice nevolají každých deset minut, ale zas za to mi pořád píšou a chcou po mně fotky, abych jim dokázal, že jsem v pořádku.

,, A co když ti to oni nezvednou ? "

,, Bože Kune. " povzdechl jsem si.
,, Přestaň hledat různé překážky a věnuj se raději škole. " vynadal jsem mu.

,, Dobře dobře, promiň. " omluvil se.
,, Už tě nechám být a budu volat každých patnáct minut. "

,, Kune. " zavrčel jsem.

,, Fajn, tak dvacet. " přidal dalších pět minut.

,, To už je o něco lepší. " kývl jsem a napil se svého džusu.
,, Zatím se měj, ahoj. "

,, Ty taky, miluju tě. "

,, Já tebe taky. " rozloučili jsme se a hovor vypli.
,, Ten tvůj taťka je vážně číslo. " pohladil jsem se po bříšku, vzal sklenici s džusem a sedl si na pohovku.

Zapl jsem si počítač, našel nějaký seriál a začal se dívat. Samozřejmě jsem u sebe měl i něco k jídlu.

,, Jsem doma ! " zakřičel Kun hned, když věšel do domu.

,, Ahoj ! " zakřičel jsem na něj z obýváku.
,, Myslím, že jdeš právě včas. " oznámil jsem mu.

,, Co ? " nechápal a přišel za mnou.
,, Pane Bože, Tene ! " klekl si ke mně na zem.
,, Co jsi dělal ? "

,, Chtěl jsem se zvednout, protože jsem potřeboval nutně na záchod, ale tak trochu jsem z pohovky sjel na zem. " řekl jsem popravdě a nevině se na něho usmál.