Pohled Jordana:
„Kellin? Jsi tu?“ zaťukám na dveře koupelny. Ty se během minuty otevírají. Přede mnou stane Kellin se stále ještě mokrými vlasy až po pas. Vidím v jejich očích strach ale i odhodlání. Všimnu si že na sobě má oblečení ze skříňky v koupelně. „Jak vidím tak už jsi se najedla i vykoupala. Po tak dlouhé cestě musíš být jistě unavená. Tak si teď pojď lehnout.“ a poukážu k posteli. Kellin jenom udiveně vykulí oči,nejdřív se podívá na postel a poté na mě. Chvíli mi trvá než si uvědomím v čem je problém.
„Ano,budeš spát v mé posteli a já tady,na pohovce.“ to se ale jenom více zamračí a po chvilce ticha promlouvá.
„Proč tohle všechno alfo? Proč jste mě nezabil? Jakto že smím být u vás v pokoji?“ náhle u ní v očích zahlédnu jiskru poznání. Hned nato jako by to zavrhla. To u mě vyvolá vlnu smutku. Že by skutečně zavrhla myšlenku na to že by byla moje?„Myslím že už ti to došlo Kellin. Řekni to.“ vlk uvnitř mě vyje bolestí,nad tím že nás nechce. „Ne, ona- je to hloupost.“ špitne ona s pohledem zavrtaným do koberce.
„Řekni to.“ zopakuji svá slova napjatě. Ona se zhluboka nadechne a říká to co jsem chtěl už tak dlouho slyšet. „Je to skoro jako..bych byla vaše.. spřízněná duše.“ hned nato mi bojovně pohlédne do očí. Vím že se této myšlence vzpírá. Chvíli tam jenom tak stojíme a v jejich očích se pomalu objevuje panika. Udělá krok dozadu ale já ji chytnu za ruku. Dlaní se mi rozlije hřejivý pocit.
Zdá se že to cítí i ona. Vytrhne se mi a po tváři ji steče jedna slza. „ Necháte mě odejít....nechcete mě?“ řekne a nadějí v hlase. „Chci tě Kellin,jak jsem už řekl,nenechám tě jít.“ pronesu tiše.
Přeběhne ke dveřím a tam zalomcuje klikou. Je zamčeno.
„Pojď si lehnout.“ řeknu znovu. Je vidět že teď nemyslí jasně a je zaslepená touhou po útěku. Pomalu mě obejde,jako by se bála kdy vybuchnu vzteky nebo napětím. Mě se mezitím zmocňuje jenom bezmoc.
Uléhá do postele a na tvářích se jí lesknou slzy. Tak rád bych jí teď pomohl. Utěšil bych ji nebo alespoň objal. Ale jsem to já kdo u ní vyvolal ten strach. Nemůžu se k ní ani přiblížit, vím že tím bych to jen zhoršil. Sám ji ještě chvíli sleduji než se plynulým krokem rozejdu ke koupelně. Potřebuji sprchu. „Dobrou noc, Kellin“
