Pohled Kellininy vlčice:
Dopad je tvrdý a bolestivý. Já se však snažím ignorovat píchání v tlapce a hned co se dotknu země,dávám se do běhu. Budu muset proběhnout menším náměstím okolo smečkové budovy a poté městem. Tam kde začíná samota a končí město začíná také les. A tam já mířím. Přesto že ve své lidské podobě nejsem moc vysoká,jako vlčice jsem nadprůměrně velká.
A tak skloním v rychlém běhu hlavu a proběhnu přímo pod nahama stráže alfova domu. Čím dál od něj jsem tím volněji se cítím. A tak běžím čím dál tím rychleji. Pod tlapami se mi míhá kamenná silnice. Jen co vyběhnu s náměstí, zabočím do nejbližší uličky. Ani se nesnažím uhýbat odpadkům a procházejícím vlkodlakům. Vím že teď jde o rychlost.
Za pár sekund už za sebou slyším křik a dupot nohou rychle se měnící v našlapování vlčích tlap. „Chyťte ji! Utekla z alfova sídla!“ Skvěle,zatím netuší že jsem alfova družka. Rychle uhnu před pokusem o chycení od kolemjdoucího. Kellin mě mezitím pobízí abych běžela rychleji. Obě víme že nás alfa zabije až zjistí že jsme utekly. Cesta z města se zdá snad nekonečná. Ale podaří se mi utéct naším pronásledujícím a už za chvilku vbíhám do lesa.
Pohled Jordana:
Pět minut potom co jsem zašel do kanceláře se dveře do mé pracovny rozrazily a v nich stál jeden z hlídačů.
„Alfo,nějaká vlčice právě utekla hlavní bránou do města,vyskočila odtud oknem.“
Hlasitě zavrčím a málem hlídače povalím cestou z kanceláře. Utekla. Doopravdy nás nechce. To ale neznamená že jí necháme jít. rychle se přeměňuji do podoby obrovského černého vlka a vtrhnu do ložnice. Tam už na mě čeká díra ve skle a střepy všude po zemi. Shlédnu dolů a ten pohled se mi vůbec nelíbí. Musela si něco udělat.
To už ale vyskakuji také,není čas na úvahy. Následuji cestu její sladké vůně do města. Brala to všemožnými uličkami aby mě zmátla,to se jí ale nepodařilo. Přemýšlím jak se jí povedlo proběhnout celým městem aniž by ji někdo zastavil. Musí být vážně rychlá,ale na mě nemá. Netrvá to dlouho a já vbíhám do lesa.
V tu chvíli ji spatřím. Černý ohon mezi smrky. Neváhám ani vteřinu,přidám na rychlosti v běhu a skáču. Přitisknu její vysílené tělo do podrostu, jednou tlapou ji stále držím zatímco hlasitě vrčím. "Co to mělo být?" Promlouvám jí do hlavy přes vlčí komunikaci. "Nebudu tady s tebou!" Vyprskne ona a zdá se že veškerý strach ji opustil. "Nenavidím tě alfo. To si pamatuj."
