Pohled Jordana:
Její slova plná nenávisti mě zasáhla,snažil jsem se to ale nedát najevo. "Přeměň se" rozkážu jí. "Chci zemřít v podobě vlka" odsekne ona. Počkat- zemřít? "Zemřít?" Zeptám se nechápavě. "Zabiješ mě,ne snad? Tak to neprodlužuj a ukonči to." Odvětí ona. "Ale já tě nezabiju." Zamračím se. Proč si myslela že jí chci ublížit?
"Přeměň se." zavrčím znovu,když se nemá k odpověďi. Po minutě už pode mnou leží v lidské podobě,díky přeměně nahá. Naštěstí jsem si s sebou vzal do tlamy deku,a tak se může při cestě po městě zakrýt. Nenechám nikoho aby mou družku sledoval nahou. Sám se rozhodnu zůstat v podobě vlka.„Pamatuj si že stejně jednou uteču. A ty už mě nenajdeš." žluté oči jí planou nenávistí.
" Věř mi že najdu. Já si tě najdu kdekoli." řeknu jí s potlačovaným vztekem. Nechci ve hněvu říct nebo udělat něco čeho bych poté litoval. " Jdeme." řeknu když mě Kellin jenom propaluje nenávistným pohledem.
Je to první vlčice jejíž vztek na mě působí.
V ten moment se ale Kellin postaví na nohy a zdá se že vztek v ní dosáhl pomyslné hranice. „Nikam nejdu." "ale ano, jdeš,a je mi jedno jestli po dobrém nebo po zlém." zalžu jí. Přitom se mi do toho abych ji po celém městě vlekl za sebou vůbec nechce. Nechci používat násilí.
„Nikam nejdu." zopakuje mi, její pohled se mi opírá hluboko do duše. Oči mi viditelně ztmavnou a vztek ovládá mé tělo. "Dobře tedy. V tom případě tohle asi bude nutné." s těmito slovy se k ní začnu přibližovat. Ona mezitím vrčí a couvá.
„Nech toho Arkane. Nech mě sakra jít!" "To ty toho nech. Smiř se s tím že jsi moje." Stále ve vlčí podobě ji přitisknu ke kůře stromu. A pak,dříve než stihne jakkoliv zareagovat nebo jenom vykřiknout,se jí zakousnu do kůže nad klíční kostí. Moje tesáky proniknou kůží a do masa. Nechtěl jsem jí ublížit ale označení se zdá být jedinou cestou. Jinak než v mdlobách jí teď do sídla nedostanu.
Označení je vlkodlačí proces,při kterém se dominant vztahu zakousne submisivovi do ramene,a tím mu vytvoří jizvu. Podle této jizvy každý pozná komu submisiv patří,a pouto páru se upevní.
Vytáhnu tesáky z kůže. Přesně jak jsem čekal,Kellin omdlela. Nechtěl jsem jí ublížit...ale jinak to nepůjde. Zabalím její bezvládné tělo do deky a sám jenom v kalhotách co jsem stihl vzít s sebou se vracím přes město ke smečkovému domu.
O půl hodiny později už Kellin leží stále v mdlobách v naší posteli a klidně oddechuje. Hned jak jsem přišel,uložil jsem ji a sám si šel dát sprchu. Dneska už na svou práci kašlu. Budu se věnovat mé družce. Musím ji lépe poznat.
