Vztek

131 5 0
                                    

Pohled Jordana:
„Co po mě chcete alfo?“ zeptá se náhle s jasným podtónem vzteku v hlase Kellin. „Tvou přítomnost. Zatím nic víc.“ „Tak to je mi líto že vám to nemohu splnit. Dostanu se odsud,jednou ano a vy už mě nenajdete.“ řekne mi znovu. To už ale vztek držím jenom těžce na uzdě. Nemůže odejít,dobře ví že bych zemřel žalem. I přesto tohle myslí vážně.

Než se naděje už je přišpendlena na matraci zatímco já s hraným ledovým klidem pronáším svá slova.„Mysli si co chceš Kellin. Ale odtud se jentak nedostaneš.“ na to jí pouštím. Nemůže  si jentak zmizet,brzy z ní bude luna této smečky.

„Pojď, chtěl bych ti něco ukázat.“ řeknu po chvilce mlčení. Na to oba opouštíme pokoj a vycházíme na chodbu. Skrz skleněné stěny dovnitř proniká ostré slunce. Výtah nás zaveze do nižších pater domu. Na chvilku zmizím na recepci a když se ke Kellin vracím, stojí u ní jedna ze služek co má na jmenovce jméno Lisa.
Ještě chvíli si povídají než si všimnou mého příchodu. Kellin se na mě s nevraživostí obrátí a s potlačovanou nechutí se nechá chytit za ruku. Služce nevěnuji už ani jeden pohled a beru mou lunu ven na čerstvý vzduch.

Procházíme velikou branou pryč z opevnění a ocitáme se ve městě. Je prosluněný den,vzduch je cítit po mořské soli. Ve stáncích lemujících ulice se prodávají plody moře, látky a živá zvířata. To mě teď nezajímá,vedu Kellin pryč z města. A to podobnou cestou kterou před pár hodinami utekla.

Těžký vzduch města se mění na lesní vítr. Hned se mi lépe dýchá. Sleduji každý její krok,aby mi neunikl pokus o útěk. Zatím se ale nezdá že by se o něco chtěla pokusit. Oba dva jdeme klidně,beze slova vpřed. Po chvilce mizíme v lese, za námi na louce zbydou jen dva protáhlé stíny. Netrvá to dlouho a staneme na místě na které jsem měl v plánu dojít.

Před námi se rozprostírá hladina slaného přílivového jezera. Voda je tu průzračná a skoro až úplně bez zabarvení. Stromy tvoří kruh okolo kamenité pláže. „Sedni si.“ doporučím Kellin a sám usedám mezi stromy. K mému podivu mě poslechne a usedá kus ode mě. „Nezavedl jsem tě se sem jen tak,k tomuto místu se váže mnoho legend i pravdivých příhod. A já ti o jedné z nich teď chci vyprávět.“

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 19, 2021 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

werewolfKde žijí příběhy. Začni objevovat