Všechny barvy světa

2.

Na mou tvář dopadli paprsky slunce a já se porozhlédla kolem sebe. Musela jsem si připomenout, kde jsem a s kým. Jenže v posteli jsem byla sama. Nikdo nebyl v pokoji. Mohla jsem v klidu brouzdat ve svých myšlenkách. První, co stálo za pozastavení byl fakt, že jsem celou noc spala, a to poprvé za velmi dlouhou dobu. Nevím, čím to bylo, ale byla jsem nesmírně vděčná, a to mě donutilo se zvednout a vzít si své oblečení. V koupelně jsem se převlékla a vyčistila si zuby. Na nočním stolku jsem si do rukou vzala mobil a všimla si, že bude deset hodin. Takhle dlouho nikdy nespím. Nikdy, ale cítila jsem se dobře. Jakmile jsem otevřela dveře padly na mě dva páry očí. „No dobré ráno šípková Růženko." Pozdravila mě Tessa, která stála u sporáku a připravovala něco s velmi příjemnou a sladkou vůní. Na barové židli seděl Keiram a nespouštěl ze mě oči. Sedla jsem si vedle něj a nervózně se ošila, protože mě pořád pozoroval. „Dobré ráno." Popřála jsem jim. Tessa své vlasy měla sepnuté v drdolu a na sobě mikinu, kterou soudě podle velikosti byla Willa. Připadalo mi, že po se po kuchyni vznášela, byla samí úsměv. „Dáš si palačinky Nio?" Zadívá se mi do očí, jako by mě vnitřně chtěla oskenovat, jestli jsem v pořádku. „Moc ráda, mám hlad." „Jak si se vyspala Tesso?" Vidím, jak se její úsměv rozšiřuje. „Skvěle." Na talíř mi dala dvě palačinky a jahody. Když jsem si přikládala první sousto ke rtům pohlédla jsem na Keirama, který mi pohled opětoval. Věděla jsem, že čas, který jsme spolu včera strávili, jsem dlouho nezažila s někým jiným než Tessou. Jeho slova se mě dotkla na bolestivých místech, ale o tom on nevěděl. „Hele já jdu vzbudit Willa." Odkašlala si do ticha Tessa a tím přerušila náš souboj pohledů. Když odešla Keiram se posunul blíž ke mně a zašeptal: „Navyo půjdeš se mnou na rande?" Sousto mi uvízlo v krku a já se začala dusit. „Sakra." Zaklel vylekaně Keiram a začal mě pomalu hladit po zádech. Jeho dotek způsobil, že jsem málem zapomněla dýchat, a to se to doposud dařilo soustu palačinky. Napila jsem vody abych se mohla konečně nadechnout. Vlastně ne tak úplně. „Jsi v pořádku?" Horlivě jsem přikyvovala. „Nevypadáš tak. Nejsem si jistý, jestli z toho dušení nebo díky mé otázce?" Zněl pobaveně. Takže jemu to je ještě k smíchu? „Oboje." Prohlásím s klidnějším hlasem a opět se napiju vody. Jeho ruka pořád spočívá na mých zádech. „Mám se tě zeptat znovu?" „Keirame odpověď bude pořád stejná." Nevěděla jsem, co mám dělat s rukama, a proto jsem si je položila na kolena, „Vlastně si se začala dusit a z toho nemůžu posoudit, jestli je to ano nebo ne." Hlasitě jsem si povzdechla. „Pojd'se mnou na rande Navyo..prosím." V hlavě se mi začalo tvořit milion otázek, a ještě více odůvodnění, proč ne. Jako šílená jsem kroutila hlavou, ale jeho tato odpověď neuspokojila. „Proč ne? Dej mi jeden dobrý důvod a už se tě nikdy nezeptám." Zhluboka jsem se nadechla. „Mohu ti jich dát mnohem víc. Ten nejdůležitější je, že se známe pár hodin a těch pár hodin nestačí." Jeho úsměv se po mých slovech zvětšuje, jenže já to myslím vážně. Ne že bych s ním jít na rande nechtěla, to nemohu popřít, protože něco ve mně chtělo, ale ten fakt, že se známe jen několik hodin...s tím se nemohu ztotožnit. „Mně stačí pár hodin na to, abych s tebou chtěl jít na rande." Cítím, jak se mi červeň hrne do tváří. „Pojď se mnou prosím na rande. Jsi zajímavá a chci tě poznat a přesně pro tyto důvody lidé jdou na rande." Zaskočil mě asi protože měl pravdu. Jenže hlavní důvod nebyl to, že ho neznám, ale Já sama. Ale chtěla jsem být sobecká a nemyslet si, že jsem tak příšerná. Myslím, že tohle byl moment v mém životě, kdy stojím na rozcestí a mám si vybrat. To, že řeknu Keiramovi ano, mě může přivést k něčemu neznámému anebo můžu jít po té staré známé cestě, i když já se spíš cítila, že stojím na jednom místě. „Když bych teoreticky řekla ano, neomráčil bys mě a neprodal někde?" Pomalu a velmi nejistě jsem se mu podívala do očí, z kterých sršelo pobavení. Nevím proč, ale jeho tiché zasmání mě nutilo se usmát. „Čistě teoreticky, kdybys řekla ano, tak bych tě vzal na zajímavé místo, ale v poklidu tě zase odvedl domů. Koukáš hodně na kriminálky." V očích se mu zajiskřilo. „Ráda s tebou půjdu, když mě v poklidu přivedeš domů. A ne nekoukám na kriminálky, jsou moc předvídatelné." Vítězně se usmál, jako kdyby něco vyhrál. Jenže já se necítila jako výhra, ale pravý opak. „Líbí se mi, jak rudneš. " Teď jsem opravdu musela svůj pohled přenést na něco jiného než na něj. Ten adrenalin ve mně nebyl tak silný, abych neměla pochybnosti. Neznala jsem ho, a to nejdůležitější bylo, že on neznal mě, jak mu mám říct, že jsem vlastně příšerná? „Proč mi přijde, že si to chceš rozmyslet?" Zastrčil mi pramen vlasů za ucho, aby mi mohl vidět do tváře. Nevěděla jsem, co přesně mám odpovědět, protože bych si možná měla změnit odpověď na ne. Naposledy, co jsem byla na rande..bylo před hodně dlouhou dobou. Jakmile se mé myšlenky ubíhaly tímto směrem..věděla jsem moc dobře, kde skončí. Skončí u Jacka. Když myslím na zlé, myslím často na něj. „Nevím už ani, jak se randí." Přiznala jsem a cítila se velmi hloupě. „Až pro tebe zítra přijdu tak ti to rád připomenu." Jeho ruka mi jemně přejela po tváři. Tak jemně jako by se bál, že se pod jeho dotekem rozpadnu. „Keirame pracky pryč!" Vylekal mě hlas Tess. Viděla jsem, jak kráčí s ukazovákem namířeným přímo na něj. Keiram jen složil ruce v obraném gestu, že je naprosto nevinný. Což byl. Za Tessou vyšel z pokoje i Will, protože ho zajímal objekt Tessino křiku. Měl rozcuchané vlasy a vypadal, jako by toho moc nenaspal, ale i přes to vypadal spokojeně. Věděla jsem, že Tessa konečně vzdala boj s city. Snaží si chránit své city tím, že lidi odstrkuje od sebe. Jenže u Willa to bylo trochu jiné. On její odtažité chování bral jako pozvánku. Nezapomenu okamžik, kdy mi přišla Tessa ubrečená domů z večírku, kde prý Willovi vrazila facku, protože tančil s jinou. Musela jsem udržet smích v tu chvíli. Bylo to poprvé, co jsem ji viděla plakat kvůli klukovi. „Tesso, ale tys ho odmítla." Šeptala jsem ji v tu noc do ucha. Tessa Keirama probodávala pohledem. Od kdy změnila na pozici mojí ochranky? „Tess to je dobrý." Chtěla něco namítat, ale Will ji objal kolem pasu a políbil. Tím ztratila řeč. Musela jsem se usmát, protože není nic hezčího než ji vidět šťastnou. „Hele já si odskočím." Prohlásila jsem do ticha a pomalu odešla do Keiramova pokoje si odskočit. Když jsem se vracela z koupelny a zaslechla jsem z kuchyně hlasy. „ Keirme ona není jako ty, co si sakra vodíš po nocích!" „Myslíš si, že to nevím Wille?" „Keirame ona..zažila si něco a nechci, aby si ji ublížil." Slyšela jsem Tessu říct tuhle větu velmi potichu a opatrně. „Sakra, proč si myslíte, že ji chci ublížit?! Děláte tu ze mě toho zlého! Neumím to vysvětlit, prostě mě zajímá a chci jí poznat blíž." Náhle bylo ticho, a to jsem využila. Hlasitě jsem za sebou zavřela dveře a šla k nim. Všichni se na mě dívali, ale moje oči hledali jeho. Chtěla jsem zjistit, co si teď myslí. Chce mě poznat. Jeho slova ve mně rezonovala, ale nechtěla jsem, aby tohle se mnou dělal. Protože už jen to, že jsem vzbudila jeho zájem mě děsí. Přisedla jsem si vedle něj a cítila mírné napětí ve vzduchu. Tessa měla zkřížené ruce na hrudi a svůj pohled se snažila udržet na talíři s palačinkami. Will si všiml mého podezíravého pohled a jen na mě mrkl. Rychle do sebe naházel poslední sousta a narovnal se. „Jdu si připravit tašku a vezmu vás domů holky." Políbil Tessu do vlasů a odcházel do svého pokoje, když v tom se ozval Keiram: „Já je klidně odvezu. Mám to po cestě do posilovny." Will se u svých dveří hlasitě uchechtnul. Asi věděl, že není šance se s ním hádat i když Tessa vypadala, že by to riziko ráda podstoupila. „Tesso nechtěla by ses převléknout?" Byla pořád ve Willově oblečení. Jen na mě hodila výhružný pohled a odešla. Nechápu, co to do ní vjelo. „Má tě hodně ráda." Poznamenal Keiram pro sebe. „Já ji taky." Opatrně jsem se otočila k němu. „Doufám, že tě Tess nevyděsila." Suše se zasmál. „Ona není ta, co mě děsí." Nechal mě tam sedět samotnou, zmatenou a odešel do svého pokoje. Všechno mi přišlo rychlé. Nebyla jsem někdo, kdo se rozhoduje bezmyšlenkovitě. S klukem jsem venku nebyla dlouho a nikdy mi to nevadilo. Možná protože si sama myslím, že si nezasloužím, aby o mě někdo jevil zájem. Měla jsem strach z Keirama a pocity, které ve mě vyvolával a jeho to očividně děsí také.