Všechny barvy světa

3.

V Keiramově jeepu, který byl mimochodem nádherný, bylo až moc velké ticho. Jenže Tessa mi dávala významný pohled, který znamenal, že doma tak zdrženlivá nebude. Bohužel já sama nevěděla vysvětlit svoje rozhodnutí ohledně Keirama. Zahlédla jsem jeho pohled ve zpětném zrcátku. Nechtěla jsem, aby věděl, že ho pozoruji, ale asi mu to došlo díky mým rudým tvářím. Keiram byl někdo, kdo si může dát cokoliv na sebe, a i přesto se na něj bude stát fronta. Byl ztělesněné sebevědomí, a díky tmavým hnědým vlasům v kontrastu s jeho zelenýma očima, měl na to právo. Měl jen tepláky a mikinu s džínovou bundou a stejně vypadal dobře. Zato moje nezkrotné vlny spíše připomínali vlasy čarodějky. Ani gumička nepomohla. Když auto zastavilo před naším domem Will s Tessou vystoupili jako první a šli se rozloučit před dům, jako by se už nikdy neměli vidět. Cítila jsem se zase nesvá. Všechno mi přišlo rychlé. Nebyla jsem někdo, kdo se rozhoduje bezmyšlenkovitě. S klukem jsem venku nebyla dlouho a nikdy mi to nevadilo. Možná protože si sama myslím, že si nezasloužím, aby o mě někdo jevil zájem. Měla jsem strach z Keirama a pocity, které ve mě vyvolával a jeho to očividně děsí také. „Em..díky, že jsem u tebe mohla přespat." Sáhla jsem po klice a otevřela dveře, ale jeho hlas mě zastavil. „Navyo?" Se zájmem v očích jsem se na něj podívala. Celým tělem byl otočený ke mně. „Ano?" „Naše rande pořád platí, doufám." Jeho nejistota mě nutila překonat tu vzdálenost, co nás dělí a obejmout ho, ale neudělala jsem to. Místo toho jsem se usmála a přikývla. „Nezměnila jsem názor." S těmito slovy a jeho úsměvem jsem vystoupila z auta a Tessa s Willem si vyměnili zvláštní pohledy. Nečekala jsem na Tess, jen jsem poděkovala Willovi za pozvání a vydala se domů. Nemohla jsem se dočkat na sprchu. Vzala jsem si věci na oblečení a utíkala do koupelny. Před dveřmi mě zastihla Tessa. „Musíme si promluvit." „Teď jdu do sprchy." Zavírala jsem dveře a ona zakřičela. „Stejně tomu rozhovoru neunikneš!" To jsem bohužel věděla. Nechtěla jsem nad svýma činy myslet, a proto jsem se svlékla a vlezla do vany. Po chvíli jsem tam jen seděla a nechala na sebe padat horké kapky vody. Už dlouho jsem se necítila tak zmatená jako teď. Když jsem vylezla z vany a padl na mě svůj odraz v zrcadle, zadívala jsem se na sebe. Mou pozornost hlavně zachytila dlouhá jizva pod levým prsem. Byla připomínkou všeho. Jistě jizev jsem po těle měla víc, ale tahle byla největší a byla to největší bolest se na ni dívat. Byla jsem opravdu kost a kůže, a i když dokážu jíst za dva můj metabolismus spaluje vše rychle. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, protože to bylo přesně to, co mi mělo pomoct zahnat duchy minulosti. Navlékla jsem na sebe župan a teplé ponožky se vzorem popelky a ironicky se usmála. Popelce v životě pomáhali myšky. Kde jsou zatraceně moje myšky?! Po mé sprše jsem pomalu otevřela dveře a sedla si do obýváku za Tessou, která hleděla do svého mobilu jenže po mém příchodu ho vypla. To nebylo dobré znamení. „Takže nechceš mi říct, co se včera stalo, že si kývla Keiramovi na rande?" Zadívala jsem se na vázačku županu, protože to mi přišlo lepší než se dívat na Tess podezíravý pohled. „Nic potkala jsem ho u něj v pokoji povídali jsme si a šli spát. Bylo to fajn." Pokrčila jsem rameny. „Nio ty víš, že mám jen menší starost o tebe." Uvědomovala jsem si to. Sama vím, kam tím mířila. Nikdy jsem za poslední dva roky s klukem nenavázala konverzaci delší než pár slov a na prvním večírku za poslední dva roky, jsem prvnímu klukovi řekla víc než jen pár frází...dokonce přijmula jeho pozvání na rande. Problém byl v tom, že u Keirama mi to přišlo správné. Děsilo mě to. „Tesso musíš mi věřit, když ti povím, že mi to v tu chvíli přišlo správné. Nebo částečně správné" Přikývla na souhlas a obejmula mě. „Jsem na tebe hrdá. Mám tě ráda." Obejmula jsem ji okolo krku „Už mluvíš jak moje máma." Uchechtla se, ale pořád mě objímala a takhle jsme byly eště chvilku, než se Tessa rozhodla objednat čínu. Ani jedna z nás neměla chuť vařit.  „Hele a vlastně nezeptala jsem se, co se stalo mezi tebou a Willem?" Zvedla jsem obočí. Položila svoje jídlo na stůl. „Jak bych to řekla diplomaticky." Zamyslela se a já se rozesmála. „Tesso chceš mi tady říct, že tě musel opít, abys mu konečně kývla na vztah?" Usmála se na mě. „A taky se se mnou pomilovat." Mrkla na mě, a to už jsme se obě smály. Až do půlnoci jsme ležely na gauči a dívaly se na televizi, než Tessa usnula. Takže jsem ji vzbudila, aby šla spát do postele. Já jsem zatím uklidila a šla vyřizovat poslední emaily, co mi přibyly. V jednu ráno jsem se začínala cítit ospale, a proto jsem vypla nootebook a nechala se odnést do říše snů, ale to jsem zapomněla, že mé sny nikdy nejsou hezké.  

Otevřela jsem oči a ozářilo mě světlo, po rozkoukání jsem si uvědomila, že jsem v autě a nemohu se odpoutat. Nevím, co se to děje, ale začínám se bát. „Mohlo to být jinak." slyším ten hlas, a to jediné mi stačí, abych začala hystericky brečet a kroutit hlavou, už zase se to děje! Zase! Navyo je to jen sen...nic se ti nestane. „Tohle nebyl jen sen Navyo." „Ne!" Slzy mi stékají po tvářích a nejdou zastavit. Vzbuď se! Vzbuď se! „Tohle není sen a ty to víš Navyo. Moc dobře víš, že si to zavinila ty." Obejmu se rukami, můj pláč nejde zastavit. „Otevři oči." Nechci. Nechci. Nechci. Protože jsem věděla, co bych viděla, a tak jsem čekala na skřípající zvuk.