Všechny barvy světa

6.

Až doma jsem zjistila, že Tessa má návštěvu. Jestli se dá vlastně Will považovat za návštěvu? Už je tu skoro jako doma. „Ahoj Nio." Tessa mě pozdravila z gauče a Will mě pozdravil širokým úsměvem, ale ten já mu oplácet nemohla, protože stál v kuchyni. Můj strach v obličeji bylo určitě vidět. „Tesso, co dělá Will v kuchyni?!" Will na mě s falešným ublížením pohlédl. „Klid jen krájí sýr k vínu." Ukázal na mě s nožíkem. „Holka trochu důvěry!" Usmála jsem se na něj a z lednice vyndala svůj džus. „Přivezl tě Keiram?" Podezíravě se na mě podívala Tessa a já věděla kam tohle bude pokračovat. „Ano Tess, jak ses měla ty?" Jakmile jsem ji odpověděla ihned se zvedla z gauče a sedla si na barovou židli vedle mě. „Měla jsem se dobře, nic se nestalo? Něco zajímavého?" Pokrčila jsem rameny. „Šla jsem s ním hlavním vchodem do budovy a v jednu chvíli jsem si myslela, že uteču, ale nějak jsem to zvládla. Cítila jsem se líp když tam vedle mě byl Keiram." Tessa překvapeně zvedla své obočí a Will také. „To je dobře, ale víš o tom, že se do ničeho nemusíš nutit?" Upila jsem si džusu. „Jasně, že vím Tess. Asi jsem chtěla vyzkoušet, co to se mnou udělá a myslím, že zatím budu pořád chodit tou delší cestou bez Keirama." Tess přikývla a objala mě. „Jsem ráda, že si ho potkala." Zašeptala. Objetí jsem jí opětovala. „Já asi taky." Will naši chvilku vyrušil zakašláním. „Já jsem tě slyšel lásko." Zářivě se na Tessu usmíval a ta po něm jen hodila sýr. „Neprovokuj!" Zakroutila jsem hlavou a radši se vzdálila do svého pokoje. Obloha se změnila na tmavě modrou a budovy kolem se začali rozsvěcovat. Po všech emailech a učení jsem vzala do ruky mobil a vytočila svoji mámu. Celý víkend jsem se jí neozvala, vlastně nikomu z mé rodiny.

 „Nio, ahoj zlato!" Zasmála jsem se, jakmile jsem uslyšela hlas svého táty. „Ahoj, kde je máma?" „Hned vedle mě jen něco peče, takže nemůže držet telefon." Z reproduktoru se ozval hlas mámy, která mě zdravila. „Jak se máš tam v New Yorku?" „Jde to, hodně učení, hlavně už tady začíná večer být zima, to u vás musí být teplo." Táta se suše zasmál. „To teda je a zrovna v tomhle měsíci jsou vlny nejlepší, ale to snad víš." Povzdechla jsem si. Ano věděla jsem. „Jak se máte vy? Co Eliot? Kde je?" „Máme se dobře, vše je při starém, máma pracuje, já taky a Eliot ten by měl být za chvíli doma s Lily. Řeknu mu, že si volala." Pousmála jsem se. Nemohla jsem si nic nalhávat. Má rodina mi chyběla. „Jasně. Zavolám vám zase zítra už jsem opravdu unavená dobře?" Slyšela jsem tátu se zasmát, jak mu něco máma povídala, ale neslyšela jsem ji. „Chápu zlato, tak dobrou, máme tě rádi." „Já vás taky." Típla jsem hovor a šla si splést vlasy do drdolu. Tessa a Will byli v pokoji a já je nehodlala rušit. Jakmile jsem si vlezla do postele začal mi opět zvonit telefon. Na obrazovce svítilo Eliotovo jméno. Přijala jsem hovor a zobrazil se mi Eliotův obličej. „Ahoj ségra." Široce jsem se usmála. Moc podobní jsme si nebyli. Jen barva našich vlasů a možná rysy našich tváří. Já měla šedé oči, Eliot hnědé. „Ahoj, kde máš Lily?" „Ve sprše. Jak se máš?" „Pozdravuj ji. Asi dobře. Myslím, že dobře. Co ty?" Uchechtnul se nad mým přemýšlením. „Je to teď těžký s Lily, jejich babička je na tom zle. Pořád jezdí za ní a.." Odmlčel se. „Chtěl bych jí ty starosti vzít všechny víš? Jenže to nejde." Můj úsměv zmizel. Celý Eliot. Starostlivý. „Já vím, ale určitě je ráda, že se má o koho opřít." Najednou se mi na mobilu ukázala zprava od Keirama.

Keiram: Jsem rád, že jsem tě viděl dnes a těším se na pátek.

Keiram poslal fotku

„Co se tak usmíváš do toho mobilu Nio?" Já se usmívám? „Ale nic Eliote." „Sakra ty lhářko. Já vím, když lžeš. Povídej." Chtěla jsem mluvit, ale nevěděla jsem, co mám říct. Jen jsem se usmála. „Do prčic v tom je kluk!" Vykulila jsem své oči na obrazovku telefonu. Proč mě měl tak přečtenou? „Ne není Eliote, jen mi Tess něco posílala." „Já poznám, když lžeš. Takže nevymýšlej si a povídej." „Nic ti neřeknu, protože není co." Zakroutil hlavou na znamení toho, že mi nevěří nic, co jsem řekla. Jenže když nad tím přemýšlím je možné, že mu to hned řekne Tessa, pokud mu to sama neřeknu já. Zvolila jsem menší zlo. „Fajn. Potkala jsem někoho. Je milý a taky pohledný a všechno, ale moc ho ještě neznám. To je zatím vše, co potřebuješ vědět." Zalhala jsem. Keiram nebyl jen milý a pohledný. Jenže zněla bych jako puberťačka, kdybych řekla nahlas, nad čím vším kvůli Keiramovi přemýšlím, jak mě zradí vlastní tělo, když mě do nosu udeří vůně dřeva a vody po holení. Ne tohle rozhodně nestojí za řeč! „Hele a co na to říká Theresa?" Kam tímhle mířil. „Myslím si, že je trochu ráda, ale je nedůvěřivá, ale Will ji umí obměkčit. Proč?" Pokrčil rameny. „Nevím já jen..vzpomínám, že o tom hajzlovi si taky říkala, že je milý a prostě u Theresy mám jistotu, že to nebude jen další idiot." Ostře jsem se nadechla. Protože já už teď věděla, že Keirama a Jacka nemůžu porovnávat. Ani to nešlo. Tessa Jacka nesnášela od samého začátku, jenže bylo to mé rozhodnutí a do poslední chvíle stála při mně a respektovala mé rozhodnutí i přes to, jak moc Jacka nemohla vystát. Není to až tak stará vzpomínka na den, kdy se Tessa neudržela a uhodila ho. Jeho kamarádi ho museli držet a já držela Tessu. Chtěli si vyškrábat oči. Zahnala jsem tyhle vzpomínky opět někam do imaginárního rohu v mé hlavě. „Přestaň. Hned. Nezmiňuj ho. Jen abys věděl Keiram není nic jako on, a to můžu říct s klidem na duši i přes to, že ho neznám tak moc dlouho Eliote! A proč pořád Tess říkáš celým jménem?" Zadíval se mi do očí. Snažil se pochopit moji reakci. „Dobře omlouvám se Nio." Povzdechl si hlasitě. „Jen mám strach a rodiče taky." „Nemusíte. Je mi fajn. Je mi líp než v létě a Eliote zopakuju ti ještě jednu věc předtím, než ukončím tenhle hovor a půjdu spát, Keiram není Jack a už nikdy je nijak nespojuj v jedné větě. Dobrou." Přikývnul na souhlas. „Dobře ségra. Dobrou." Ukončila jsem hovor a otevřela chat s Keiramem. Padly mi oči na fotku mě. Byla jsem k němu otočená zády a zrovna jsem malovala. On si mě vyfotil!

Já: Být tebou to hned smažu.

Keiram: Nikdy.

Já: Tessa je dobrý advokát jen si dej pozor její metody jsou lehce bolestivé.

Keiram: Beru zpět, možná ji smažu

Usmívala jsem se do telefonu jako malá holka.

Já: Dobrou Keirame

Keiram: Dobrou Navyo

Netušila jsem, jak usnu po dnešku. Protože jakmile jsem položila mobil na noční stolek a zavřela oči ihned jsem v hlavě měla obrázky Keirama a jeho rtů. Jeho prokletě dokonalých rtů. Věděla jsem, že noc bez spánku je pořád lepší než mé noční můry. Jenže v momentu, kdy se tato myšlenka prohnala mou hlavou mé oči se otevřeli a já věděla, že svým kostlivcům neuteču. Protože i tenhle pokoj měl tolik vzpomínek. Jak se můžu usmívat, tak bezstarostně, když jsem udělala hroznou věc. Tak moc bezohlednou a neomluvitelnou. Byla jsem sobec a nejhorší bylo to, že s Keiramem v mé blízkosti jsem na tohle vše zapomínala.