Než Will stihne otevřít předběhne ho Keiram. Očima si prohlížel okolí až jeho pohled skončil na mně a odpřisáhla bych na místě, že se mu v očích mihla jiskra. „Ahoj lidi." Otočí se na Willa a Tessu a pustí je dál do bytu. Já do chodby vešla jako poslední a také se mi dostalo jiného úsměvu. Bylo v něm tolik něhy. Pomohl mi z džínové bundy a vedl mě do kuchyně s rukou na mém pasu, která mě pálila jako několik malých rozžhavených uhlíků. Nikdy jsem se nezamýšlela nad "elektřinou", kterou Tessa považuje za důležitou ve vztahu. Možná, protože bylo zbytečné přemýšlet nad něčím co jsem neměla a nikdy mít nemohla. Jenže teď ji cítím a je tam pořád když jsme spolu v jedné místnosti. Všechno ve mně řve, že je tam se mnou, jako by se mě jeho přítomnost dotýkala, šimrala na pokožce a bylo nemožné ji setřást. Jediné, co mohlo pomoct byl jeho dotek. „Takže berte si, co chcete, jsou tady kuřecí křídla, pizza, a něco sladkého. Na pití je tady pivo, cola, voda a pro Niu speciálně grepový džus." Mrkne na mě a já se zamračím. Přejdu k němu do kuchyně, zatímco se Tessa s Willem usadí na gauč.
„Nemusel sis dělat takové starosti s..vlastně se vším a už vůbec ne s tím džudem. Normálně tady není vůbec tolik jídla." Zastaví se v pohybu a přejde ke mně. Jeho ruka mi odhrne neposedný pramen vlasů z tváře a jen tenhle letmý dotyk mi dokázal vyslat do celého těla spalující vlnu energie, ale pálení díky jeho doteku mi jen dodávalo pocit jistoty, že je to skutečné a já potřebovala, aby to bylo skutečné. Pomalu a dlouze si mě prohlíží. „Moc rád jsem si dělal starost." Pousmál se. Odtáhl se ode mě pouze proto aby mi do sklenice nalil džus a podal mi ho do ruky. Cítila jsem se tak zvláštně, neuměla jsem reagovat na tak pohledná gesta od něj, protože v jednu a v tu samou chvíli jsem ho chtěla obejmout a rozbrečet se, a poté ho políbit a znovu ho obejmout kolem pasu a už se ho nikdy nepustit. „Hele hrdličky rádi bychom se už chtěli dívat na film." Zavolala na nás dva Tessa a já se otočila jejím směrem. „Oh tohle říká ta pravá." Přiběhnu ke gauči a sednu si na kraj. Tessa se nad mou poznámkou jen uchechtne a zase se opře o Willa, který před ní drží talíř s jídlem, z kterého si Tessa bere pizzu. Když jsem tam tak seděla alespoň jsem měla šanci si Keirama prohlédnout, protože se snažil najít ten správný film. Jeho vysoká postava v obyčejném bílém tričku a teplácích byla stejná podívaná jako kdyby na sobě měl smoking, a to se vsadím, že v něm musí vypadat dokonale. On je člověk, kterému sluší naprosto všechno. Kdybych na něj našpendlila jen cáry látek nosil by ty cáry s tím jeho přesvědčivým úsměvem, který by říkal: „Ano takhle má košile má vypadat!"
Držel v rukou počítač a já nedokázala odtrhnout pohled od jeho bicepsu, který se každým pohybem napínal. Můj pohled se opět chtěl pokochat jeho tváří, ale byla jsem přistižena při činu samotným Keiramem, který se tajuplně pousmál a v klidu pustil film. Z kuchyně si přinesl vlastní pití a lehnul si hned vedle mě. Jako kdybych už tak neměla problém s dýcháním. Jeho přítomnost mi to dělala velmi těžké se soustředit na film a jeho vůně byla snad ještě omamnější. Na začátku jsem mohla cítila smíchané vůně moře a něco svěžího, na konci bylo cítit už jen dřevo. Opravdu jsem nevnímala film, možná díky Keiramově přítomnosti nebo jeho vůni, která mě natolik uklidňovala, že si ani nepamatuji, kdy se mi zavřela víčka a já usnula.
Bylo mi teplo. Ležela jsem snad na obláčcích, ale I kdyby tomu tak bylo, oči jsem ještě otevřít nechtěla. Pomalu jsem se přetočila na záda a lehce otevřela jedno oko, zamžourala jsem kolem sebe, kde mou pozornost upoutalo světlo přede mnou, co vycházelo z přivřených dveří. Spát se mi už nechtělo. Vylekal mě pohyb u dveří, ze kterých následně vyšel Keiram. Musela jsem se na chvíli zamyslet. Kde to sakra ležím. Pomalu jsem se zapřela o lokty a zadívala se kolem sebe. „Dobré ráno šípková Růženko." „Jak jsem se sem dostala?" Byla jsem překvapena svým rozespalým hlasem. Keiram si přilehl ke mně a já zkameněla. Byl až moc blízko. Měl mokré vlasy a voněl po šamponu a já se opět zasekla v jeho očích.
ČTEŠ
Všechny barvy světa
RomansaKaždý máme tajemství a je jen na nás, jestli naše tajemství zůstane tajemstvím navždy. Každý máme svůj osud a náhody neexistují. Toto motto používám od jak živa. Z části mi to pomáhá přežít, ale z větší části ne. Vidím svět černo bíle? Asi ano. Vina...