Kapky rosy

Tajemná půda

povídka do soutěže na téma Prázdninové dobrodružství (2020)

Sotva Nikola uslyšela zvonek, běžela otevřít. Byl horký letní den a venku se nepohnul ani lísteček. Všechna stvoření byla ukrytá ve stínu nebo v domě, kde byl chládek. Dívka posledních pár hodin strávila u okna, aby vyhlížela svou sestřenici, která měla přijet na prázdniny.

Teď sbíhala posledních pár schodů a zamířila ke dveřím. Otevřela a vrhla se do náruče své sestřenice.

„Ahoj, Luci," pozdravila Nikola a pomohla jí s kufrem. „Tak jak se máš?"

„Už jsem se nemohla dočkat, až sem přijedu," usmála se Lucie a obě stoupaly po schodech nahoru.

Jako každý rok si naplánovali přespávání u babičky. Byl tu s nimi ještě jejich bratranec Erik, který něco vařil v kuchyni. Babička s dědou měli dost velký dům, aby u nich mohli všichni tři přespávat. Stala se z toho tradice a prarodiče je vždy rádi viděli.Letos se Lucie opozdila, protože musela hlídat svou mladší sestru.

„Táborák jste už měli, že?" otázala se Lucie. Táborák se konal na začátku jejich příjezdu. Byl to symbol zahájení všech dobrodružství, které se u babičky pravidelně děly.

„Jo," odpověděla Nikola a smutně se usmála. „Promiň, ale babička měla už vše nachystané."

„Nevadí," mávla rukou Lucie. Začala si vybalovat věci a Nikola jí pomáhala. Když to měly hotové, zamířily do kuchyně, odkud se linula nádherná vůně.

„Tak co to dnes bude, Eriku?" zeptala se chlapce Nikola. Ten vzal pánev a každému nabral trochu kuřecího masa s kari omáčkou.

„Lahůdka. Jako vždy," mrkl na obě dívky a usmál se. Erik byl černovlasý kluk s veselou povahou. Rád vařil a dobře, což jeho rodina vítala s radostí.

Po chvíli se ozvala Lucie. „Mohli bychom tento rok prozkoumat půdu. Co říkáte?"

„To je super nápad," souhlasil Erik. „Naposledy jsme tam byli, když nám byly čtyři roky. To je před deseti lety." Na chvíli se zamyslel. „To znamená, že letos máme jakési výročí."

Všichni tři se na sebe usmáli a chvíli diskutovali o tom, co se za těch deset let událo. Měli opravdu mnoho zážitků a děda s babičkou je chvílemi doplňovali, když si nemohli vzpomenout.

Dojedli poslední kousek a zeptali se babičky, jestli je pustí na půdu. Babička souhlasila a po chvíli se všichni shromáždili na půdě. Rozhlíželi se s otevřenou pusou. Půda byla obrovská a leželo tu tolik věcí. Malinkým okýnkem sem proudil proužek světla.

Nikolu zaujala velká skříň pokrytá prachem. Otevřela ji, ale uvnitř nic nebylo. Zklamaně šla dál. Válelo se tu spoustu nepotřebných věcí, které babička s dědou vyhodili nebo je už nepotřebovali. Byla tu bedna plná knih a staré nádobí do kuchyně. Pavučin tu byla spousta, ale to nikomu nevadilo.

„Holky, pojďte sem," zavolal z druhého konce půdy Erik. Obě dívky hned přiběhly za ním, aby spatřily, na co se Erik dívá.

V ruce držel starou fotografii, na které byli vyfocení děda s babičkou. Fotka byla ještě černobílá a kvalitou moc neoplývala. Přesto na ní bylo něco zajímavého. Lucie se pozastavila nad postavou, která stála vedle dědy.

„Kdo je toto?" ukázala na muže opírajícího se o dědu.

„To nevím," zakroutil hlavou Erik a dál zkoumal fotografii. „Vypadá, že je podobně starý jako děda. Ale děda žádné sourozence nemá."