Vyvolená

6. část

Týden utekl rychle a začal se připravovat obřad. 

Za tu dobu co tady jsem, jsem se hodně. Ne vyzážově, ale v chování. Dřív jsem byla divoká a nikdy mě nic nezastavilo, ale když mě dovedli sem tak si příjdu slabá.

Madam Mindersonová dneska řekla že máme volno a ať se na zítra pořádně vyspíme. Sice vůbec nevím k čemu když zítra nic dělat už nebudem.
Konečně.
Pak už jsem jenom usnula.

To jsem ještě nevěděla.

Hned co jsem vstala tak se rozrazili  dveře a stáli tam dvě služebné.

,,Musíme vás připravit" už teď?

,,Dobře, jen mě prosím nechte probudit"
Musela jsem vstát z mé vyhřáté postele a jít se vysprchovat.

Voda byla jako vždy studena tak jsem si rychle umyla vlasy a tělo a šla ptáky do pokoje kde čekaly služky.

,,Posaďte se sem" ukázala na malou židličku ze dřeva.
Sedla jsem si a služky mi začali upravovat vlasy do jemných vlnek.
Oblékli mě do zlatých šatů z příjemné látky.

,,Teď máte jít do jídelny na snídani" jen jsem kývla a ty dvě už byli pryč.

Blbky. Pomyslela jsem si.

V jídelně už tu skoro všichni byly.  Šla jsem si sednou k holkám jako každý den.

Dala jsem si chleba. Jak nečekané.

,,Nevíte kdy to začne?"

,,Někdy teď po snídani" Nicol měla nakřáplý hlas z toho asi jak brečela.
,,Nicol neboj musíme být odvážné, jak si mi vždy říkala"
,,Já vím, ale já mám hrozny strach" celá se klepala. Nevěděla jsem co dělat tak jsem ji obejmula.

,,Slibuju jakkoliv tohle dopadne tak budu furt s tebou" samozřejmě že jsem se taky bála, ale nemohla jsem to říct na hlas. Hlavně teď když mám v náručí Nicolu, která je strachy bez sebe.

,,Dívky rozdělte se do skupinek podle vaší barvy vlasů" musela jsem odstrčit Nicolu, aby se zařadila a já taky.

Počkat

Já jsem tu jako jediná zrzka?
Já si vždy myslela že v jiných třídách jsou i jiné dívky se stejnou barvou jakou mám já.

,,Vy pojďte za mnou" ukázala na řadu blondýnek.
.
.
Vždy po hodině přišel Mindersonové poslíček a vzal další skupinku neznámo kam.
.
.
.

V jídelně už jsem jenom já, už tu čekám víc než hodinu a pořád nic.

,,Pojď za mnou" vskočila jsem ze židle a šla hned za ním.

,,Lehni si do té loďky" poslechla jsem a hned jsem si do ní lehla. Začali se mi třepat nohy a ruce z toho jak jsem se bála.
Cítila jsem jak loďku někdo zvedla a nesl se mnou neznámo kam.

Položili mě předpokládám asi do vody a odštouchly od břehu.
Lidé začali zpívat v jiném jazyce, takže jsem moc nevěděla co říkají.

Celá jsem se třepala ze strachu když jsem uslyšela řev draka(však víte co myslím)

Byl blízko.
Slyšela jsem mávání křídel.

Všichni poklekli a sklonili hlavu na zem.

Svými drápy vzal loďku a odlétal se mnou pryč.

Začala jsem si zpívat písničku, kterou mi kdysi maminka zpívala.

Slzy mi tekly po tvářích a já si přála aby ten strach už skončil.

Kam jsem se to jen dostala. Před rokem jsem běhala po lese a byla šťastná a teď. Teď jsem ve spárech draka.