To musí být jen sen | Avengers ff

Kapitola 2.-,,Bucky?"

pohled třetí osoby

*o rok později*

Už rok ti dva plnili mise Hydry, která se ráda zbavovala nepohodlných lidí. Oni jejich koníček splňovali. Hydra jimi byla nadšená, jelikož spolu moc dobře spolupracovali.

pohled dívky

,,Pozor zprava!"

,,Fajn" zakřičela jsem nazpět. Otočila jsem se napravo s nohou ve vzduchu, jeden dole, druhý taky. ,,Tady čisto" řekla jsem z rukou na komunikačním zařízení, připevněném v mém uchu. ,,Tady taky" ozvalo se mi v uchu.

,,Tak jdeme na něj" zavelela jsem a viděla přibíhat vojáka se železnou rukou. Vešli jsme do dveří a za pracovním stolem se krčil náš cíl. Namířila jsem na něj zbraní. Viděla jsem červenou tečku na jeho čele.
,, Ne, ne, prosím" podíval se na nás.

*prásk*

Z oka mi ukápla slza. ,, Můžeme?" zeptal se a podíval se na mě soucitným pohledem.

,, Jo, jo, ah-mm, ano" řekla jsem stále ještě rozklepaně. Tohle nebyl můj první výstřel do něčího čela, ale pořád to ve mně nějak vřelo a podvědomí říkalo ať to nedělám. Musela jsem, jinak bych zase cítila tu neskutečnou bolest. Navíc to byl rozkaz.

------------------------------

*další mise*

,, Budeš tamhle na tom mostě a budeš mě krýt ze shora"
,,Dobře" odsekla jsem a vydala se na stanovené místo. Po chvíli jsem viděla, jak z auta vytáhl jeden z našich cílů a hodil pod jedoucí kamión. Poté skočil na střechu, kde měl být náš další cíl, a začal do něj střílet. Auto najednou zabrzdilo a on slétl na zem. Zabrzdil se jeho rukou a pomalu se postavil. Zezadu do auta nabouralo jedno z našich aut a tlačilo cíl naproti jemu. Když bylo dostatečně blízko, vyskočil na něj. Prorazil střechu auta jeho železnou rukou. Vytáhl volant. Z auta po něm někdo začal střílet. Namířila jsem, vystřelila, ale minula. Skočil na naše auto za ním. Naše auto nabouralo to cílové a vypadli tři lidi, kteří se klouzali se na dveřích. Seskočil a jeden z našich mu podal zbraň. Zamířil a vystřelil na ně. Nějaká zrzka odběhla a já po ní párkrát vystřelila. Bez úspěchu. On se trefil do tříbarevného štítu s hvězdou uprostřed. Majitele štítu to  odhodilo. Naši lidi v čelem s Winter Soldierem šli po zbylých dvou. Zrzka se schovala z auto, které po chvilce odtsřelil a tak to odhodilo i ji. Soldier začal mířit na místo, ze kterého měla vyběhnout, ale ona si ho všimla a...

*prásk, prásk, prásk*

Jedna z kulek ho trefila, naštěstí jen do brýlí, které odhodil. Zvedl se a začal po ní bezhlavě střílet. Utekla. ,,Ji nechte mně, vy najděte jeho" přikázal rusky a vydal se za zrzkou. Nenápadně jsem se vydala za ním. Uslyšel někoho mluvit za jedním z aut, s domněním, že to je ona zrzka. Velmi potichu tam poslal kulatý granát. Mýlil se. Auto vybuchlo a nikdo nikde. Hned na to jsem viděla, jak na něj zrzka skočila zezadu. Odhodil ji. Snažila se utéct, ale najednou ji do ramene trefila kulka. Moje kulka. Dále jsem ji přenechala vojákovi. Než jsem stačila něco říci, objevil se vedle něho ten chlap se štítem. Odkopl ho. Po chvíli držel jeho štít, který po něm hodil. Minul. Prali se tam docela dlouho. Chvíli vyhrával jeden a chvíli druhý. Při jednom pádu upadla vojákovi maska. Pomalu se otočil na chlapa se štítem. Ten zkameněl.

,,Bucky?" oslovil ho. ,,Kdo je sakra Bucky" namířil na něj zbraň. Zezadu přiletěl ten třetí a odkopl ho. Měl na sobě nějaká skládací křídla. Chlap se štítem na něj pořád koukal, jakoby ho znal. Určitě ho znal. Voják se na chvíli zamyslel, namířil, ale zrzka po něm vystřelila granát. Naštěstí utekl. Já ještě zůstala a sledovala, jak je sebrali. Pak jsem se vydala za ním.

--------------------------

Seděla jsem v místnosti Hydry, už ne na Sibiři, a sledovala, jak mu opravují kybernetickou paži. Měl zamyšlený pohled. Určitě nad něčím přemýšlel.

pohled Winter Soldiera

Přemýšlel jsem nad tím, jak mě oslovil. Bucky. Před očima mi začali probíhat vzpomínky.

,,seržante Barnesi"

,,Bucky! Neee"

*křik, pád*

,,procedura již byla započata"

,,stanete se novou pěstí Hydry"

,,dejte ho zmrazit"

Odhodil jsem jednoho z těch, kteří mi opravovali ruku. Všichni na mě namířili. Do dveří vešel chlap v obleku. ,,Podej hlášení" začal.

Nic.

,,Co se stalo? Mluv"

Nic.

Přišel blíž.

*facka*

,,Ten muž na mostě, kdo je to?" zeptal jsem se.

,,Viděls ho už začátkem týdne na jiné misi" odpověděl. To ale nebyla odpověď, co jsem chtěl.

,,Znal jsem ho" pronesl jsem. Musel jsem ho znát.Posadil se přede mě.

,, Tvá práce byla pro lidstvo požehnáním" řekl. Podíval jsem se na něj. On ze mě nezpouštěl oči. ,,Proměnils dějiny, ale musíš to udělat ještě jednou" a pokračoval ,,svět je teď na bodu zlomu mezi chaosem a řádem. Zitra mu můžeme dát řád, ale pokud nesplníš svůj úkol nebude to možné."  polkl jsem a sklopil zrak. ,,a Hydra tak nedá lidem svobodu, jež jim náleží." dokončil svůj proslov. Zvedl jsem na něj zrak. ,,Ale já ho znám". Věděl jsem, že ho znám. Povzdechl si a zvedl se.

,,Připravte ho" rozkázal muž v obleku.

,,Je mimo kriostav už příliš dlouho" oznámil jeden z ostatních. ,,Tak ho vymažte a nastavte znovu" odsekl. Dva z nich se ke mně příblížili, opřeli mě do křesla a do pusy mi dali něco, abych se mohl zakousnout. Zrychlil se mi dech. Pak mou hlavu zavalila příšerná bolest. Křičel jsem, ale na nic mi to nebylo. Až teď jsem si uvědomil, že tam celou dobu seděla.