To musí být jen sen | Avengers ff

Kapitola 7.- ,,Steve, pomáháš"

,,Dobré ráno" ozvalo se za mnou a já přesně věděla, kdo to je. ,,Nat?"

,,Asi jsme ho našli 'Liz,"

,,Vážně? Kde? Jak-" začala jsem na ní chrlit otázky a skákala jsem radostí, ikdyž jsem vlastně ještě nic nevěděla. Neměla jsem vyhráno a to jsem ještě nevěděla, co mě čeká.

,,Je to těžší"

,,Proč? Co se stalo?" zamrazilo mě. Nedokázala jsem si připustit, že by se mu něco stalo. Za tu dobu, co jsem ho neviděla, mi začal neskutečně chybět. Nebylo to tak dlouho, ale pro mě to bylo a je nikdy nekončící trápení. Chybí mi. Nevím, jak mi mohl takhle přirůst k srdci.

,,Pořád utíká- " zastavila jsem jí "-tak pojď ať neuteče znovu."

o den později

,,Nat?"

,,Jo slyším tě. Ptáš se tak po třistapátý, proboha"

,,Promiň, chci si být jistá" ukončila konverzaci a vešla do polorozpadlé budovy. Šla nejtišeji co mohla a všude se důkladně rozhlížela.

,,Bucky, snad tu jsi" zašeptala si pro sebe, ztrácejíc naději.

,,Jsem" ozve se jí za zády. Rychle se otočí a nevědomky vystřelí do jeho náruče. On nechtěně ucukl, ale nechal jí.

,,Chyběl si mi"

Tohle nečekal. Cokoliv jiného, ne tohle. Hřálo ho to u srdce. Najednou se odtáhl a ona na něj jen nechápavě koukala.

,,Doufám, že neruším" ozvalo se za zády El a ona už věděla, proč se Bucky odtáhl.

,,Steve" chytil se Bucky za hlavu a sesunul se podél rozpraskané zdi až na zem. Věděl, kdo promluvil. Steve tam stál jako socha a jen sledoval Buckyho. El jako by tam nebyla. Ona mezitím pomalu a potichu přešla k Buckymu, klekla si a objala ho. Steve tam pořád jenom stál. On asi netuší, čím vším si Bucky prošel. Ona toho zažila podstatně méně a noční můry mívá nesnesitelné. A on si dovolí, tam jen tak stát a sledovat svého nejlepšího přítele hroutit se.

,,Nečekala jsem tě tady" ohradí se na Rogerse El.

,,Slyšel jsem, že se našel Bucky a nemusel by být v zabijáckém módu-"

,,-ano Steve, pomáháš"

,,Já jenom, no víš jak to myslím, ne?"

,,Vím, ale nemusíš to říkat"

,,Má pravdu. Jakmile někdo řekne těch pár pitomých slov, jsem jako cvičená opice," vloží se do toho James. ,,dokážu udělat cokoliv"

,,Nemůžeš za to" vymluvili mu to se Stevem jednohlasně. Poprvé se Stevem shodla. Steva neměla moc ráda už ode dne, co se poznali. Nevěděla čím to bylo, ale prostě a jednoduše ho neměla ráda.

,,Mám takový pocit, že na tom svůj podíl mám" to už mu vymluvit nemohli, protože sami nevěděli, jestli to je nebo není pravda. Stáli tam a koukali na sebe.

,,Myslím, že bychom mohli vyrazit" prolomil ticho Steve.

,,Kam?" zeptala se.

,,Do SHIELDu" odpověděl jí samozřejmě.

někde v S.H.I.E.L.D.u
,,-tak snad ale chápete, že se toho Barnes musí zbavit!" probíhala debata mezi současnými, ne moc početnými členy Avengers a Furym. Do Avengers v té době patřilo 6 lidí. Thor, Kapitán Amerika, Black Widow, Hawkeye, Hulk a Iron Man. Thor zmizel, o Natashe se vědělo a Tony, ten egoista, v tu chvíli nechtěl mít se SHIELDem cokoliv společného. Kdo věděl, co je se zbytkem. Nikdo se o to moc nezajímal. Po bitvě o New York, která se odehrála už dva roky zpátky, se všichni tak nějak rozešli. Loki byl pryč od země, na Asgardu, a Thor s ním. Hlavně, že Loki byl pryč.

,,Tak ať něco vymyslí ti vaši doktoři tady!'' vykřikl kapitán na obranu svého nejlepšího kamaráda. Bucky se mezitím krčil v rohu, a nedával o sobě vědět. Taky Fury o něm nedával vědět, protože Hydra by si svého Winter Soldiera určitě nenechala tak lechce vzít.
  Elizabeth tady nebyla. Byla doma, když se to tak dá říci, a ona nikdy doma nebyla. Ne od té doby, co jí dostala Hydra. Od té doby už nebylo nic jako dřív.
  Bucky si začal uvědomovat, že mu tady chybí. Že by ho mohla obejmout a bylo by mu líp. Ne Bucky, okřikl se sám pro sebe. Ty nemáš nic cítit, vzchop se! Ale nezasloužil by si to? Být milován?

Debata nepokročila a problém se nevyřešil. Byl tu ale plán. Buckyho zamknou pod zámek a nebude vycházet. Pro případ, aby si ho Hydra nevšimla. Návštěvy minimální a jen ověření lidé. To vše v tajnosti. Nikomu se plán nezamlouval na sto procent, ale co jiného se v tuhle chvíli dalo dělat? Nic. Maximálně vymyslet něco více přijatelného. Ale ne teď.

o dva dny později
,,Bucky, musím jít. Určitě se brzo uvidíme, neboj" loučil se Steve a nechával Buckyho ve starém, nenápadném, ale dobře vybaveném, baráčku na okraji blízkého města.

,,Steve?"

,,Jo?"

,,Mohla by sem někdy přijít?"

,,Nevím, Bucky. Zkusím to" ukončil to kapitán a vyšel ze dveří.

Elizabeth v tutéž dobu
,,-ale Pepper, no taaaak," přemlouvala jí, aby jí pustila.

,,Já už s tím nic neudělám, musíš za Tonym" odsekla její další přicházející argumenty.

,,Sakra" zaklela si a zabouchla za sebou dveře. Spadla do postele a v tu ránu jí něco napadlo.

,,Jarvisi?"

,,Ano, slečno?"

,,Mohl by si- no radši nic" zarazila se nad nápadem, který by radši neměla svěřovat.

,,Vážně, slečno?" vyptávala se umělá inteligence.

,,A no tak dobře, ale neřekneš to Starkovi!" pohrozila mu.

,,Spolehněte se, slečno. Takové naše malé tajemství"

,,Chci ho zítra místo školy navštívit. Nemohl by si mi nějak pomoci?"

,,Myslíte pana Barnese?"

,,Ano"

,,Jistě, slečno, ale budete opatrná" pohrozil naopak on jí.

,,Jasný. Děkuju"

Tak to by bylo pomyslela si. Teď jen napsat Nat, aby jí zjistila, kde ho zavřeli. Musí ho vidět. Chybí ji a nechtěla si připustit jak moc.

Ahojky! Jsem to zase já, ano po dvou nebo třech týdnech, ale jsem tady! Zázrak nebo co... Chtěla jsem se jen zeptat jestli se vám styl psaní téhle kapitoly líbí nebo jestli byl lepší ten předešlý, když tam byly pohledy hlavních postav. A hlavně chci zase poděkovat! Děkuju!

Vaše eliska<3