To musí být jen sen | Avengers ff

Kapitola 6.- ,,Nat?"

,,Děkuju za ní a za všechno pane Starku a omlouvám se za svoje předchozí chování." usmál se nad mojí větou.

,, V pořádku a říkej mi Tony, jestli chceš"

,,Dobře, Tony" řekla jsem s nejistotou a podívala se na Starka. Ten se jen usmál a jemně přikývl.

,,Já jen jsem chtěla-" zasekla jsem se.

,,- najít Jamese Barnese, co?" doplnil mě a každou část jeho jména řekl s novým důrazem.

,,Ano," vydechla jsem ,,jak to víte-, teda, víš?"

,,Dá se to čekat po tom, co mi řekl Fury"

,,Zaprvé, kdo to je ten Fury? To jméno už slyším podruhé a zadruhé, co řekl?" vyptávala jsem se.

,,To je ředitel takové jedné organizace a říkal jen takové věci," ukončil debatu a někam odešel.

Takhle odejít a neodpovědět mi na otázky? To nestrpím. No dobře, radši to strpím teď se mi nechce nic dělat.

,,Jarvisi?"

,,Ano slečno?" ozvalo se odnikud. Pokouším se najít zdroj zvuku, ale ne a ne to najít.

,,Jarvisi, prosím, řekni Pepper, že se ozvu a ať se nestrachuje" přikázala jsem umělé inteligenci. Ikdyž, někdy mi připadal, že to ani robot být nemůže.

,,Kam jdete slečno?" ,,To je jedno" odsekla jsem to, ale:

,,To je mi líto, slečno. Opravdu se omlouvám, ale pan Stark mi přikázal nepouštět vás. Kvůli bezpečnostním důvodům." Už jsem se s ním nechtěla bavit a naštvala jsem se, tak jsem odešla do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře.

,,Sakra" zaklela jsem si a švihla sebou do postele. V tu chvíli mě něco napadlo. Popadla jsem mobil.

*píp píp píp píp*

,,Ahoj 'Liz, co je?"

,,Ahoj Nat, můžeš pro mě něco udělat?"

,,Když to bude v mých silách, tak s radostí."

,,Potřebuju ho najít."

,,No já nevím,"

,,Nat, prosím."

,,Zkusím to, dobře?"

,,Děkuju"

,,Dám ti vědět,"

*pííííp*

Tak to by bylo. Teď se musím nějak dostat ven. Jak? Asi na to... netrvalo ani deset sekund a já se propadla do říše snů.

,,'Liz vstávej" třásla se mnou Pepper.

,,Ještě pět minut" vytrhla jsem se z jejího úchopu a přetočila se na druhý bok.

,,No ták" zkoušela to dál. Po dvou minutách usilovného snažení jsem se konečně dostala z postele. Šla jsem si udělat ranní hygienu, a vydala jsem se do kuchyně.

,,Dobré ráno" ozvalo se za mnou a já přesně věděla, kdo to je. ,,Nat?"

Všem se omlouvám. Po dvou týdnech jsem otevřela Wattpad a wow!! Já vás milujuuu. Dneska mám narozeniny a víc jsem si přát nemohla než, že mi někdo dá hlas nebo si knížku přidá do knihovny... moc děkujuu.
Dnes kapitola krátká, ale budou delší, slibuji😌