To musí být jen sen | Avengers ff

Kapitola 5.- ,,Děkuju"

,,Neboj ještě se uvidíme"

,,To vím" zamávala jsem ji při odchodu.'Liz. Řekla jsem si ještě jednou sama pro sebe. Teď mi došlo, že to jsou ti dva, kteří se objevili v naší misi. S Buckym.

Nevěděla jsem jestli bych jim to měla říci nebo jestli bych měla držet jazyk za zuby. Nic jsem neřekla a my došli k helikariéře. Nastoupili jsme a vzlétli.

,,A Nat kam vůbec letíme?" zeptala jsem se a otočila se na Nat.

,,Za tvým tatíkem" odpověděla mi a já hodně znérvózněla. Měla jsem potkat svého otce. Vůbec si ho nepamatuji, vlastně ani nevím zda jsem ho někdy potkala. Nevěděla jsem jestli mě tam bude chtít, jestli mě bude mít někdy rád. Samozřejmě ne hned, nebo jo? Asi jsem nad tím přemýšlela dost dlouho protože najednou:

,,Tak pojď  'Liz" vytáhla mě za ruku ven Nat. Pohled mi zůstal na jedné jediné osobě.

,,Elizabeth Maria Stark" ozvalo se. Vydechla jsem. Věděla jsem, že tam stojí. Ani nevím jak jsem to mohla vědět, ale nějak jsem to tušila. Něco jsem si zamumlala a letmo zahlédla Nat.

,,Nat?"

,,Jo?" zeptala se s pohledem stále upřeným na něj.

,,Půjdeš taky?" podívala jsem se na ni s prosebným pohledem. Přikývla a já se díky odvaze, co mi svou odpovědí přidala, pomalu, ale sebejistě rozešla k němu s Nat v zádech.

,, Elizabeth" oslovil mě a já se mu podívala do očí.

,,'Liz" opravila jsem ho a natáhla k němu svou ruku. Chvíli váhal, ale nakonec ji přijal a lehce s ní potřásl.

,,Anthony Edward Stark" vyslovil, zhoupl se na špičkách a dodal ,,máš jméno po mé matce, Marii"

,,Můžu se zeptat-" ,,- ne, teď ne, Pepper na nás čeká. Natasho, Steve" kývl na ně ,,díky a můžete jít. Jo a vyřiďte Furymu ať mi zavolá." A vydal se do budovy. Já mu byla v patách.

,,Víš donedávna jsem ani nevěděl, že existuješ" oznámil mi. ,,Jo? To je milé..." sykla jsem ironicky. Ani nevím, co to do mě vjelo, ale on nad tím jen protočil oči a v tu ránu jsem zaslechla ženský hlas.

,,Tony, kde se sakra zdržuješ!" křikla na něj, jenže pak jí sjel pohled na mě.

,,Ahoj Elizabeth" pozdravila, přistoupila blíž a natáhla ke mně ruku.

,,'Liz" opravila jsem její předešlou chybu a uchopila její ruku.

,,Pepper"

,,Těší mě" a pustila mou ruku.

,,Tony, nebudu, opakuju nebudu na tebe nikdy víc čekat'' oznámila mu až překvapivě klidným hlasem.

,,Promiň Pepp" omluvil se a někam odešel.

,,Eliza- promiň, 'Liz, pojď za mnou." přikázala mi Pepper a já se neochotně vydala za ní.

,,Víte Pepper-" ,,-prosím, tykejme si. Takhle si připadám strašně stará" zasmála se Pepper.

,,Dobře. Víš Pepper já nechtěla bych nijak přitěžovat a otravovat a za pár měsíců budu plnoletá, pak klidně vypadnu." vychrlila jsem na ní. Zakroutila hlavou, podívala se na mě pohledem 'co to sakra meleš' a hned mi to všechno vymluvila, že tam můžu zůstat jak dlouho budu chtít a Tony prý bude nakonec rád. To poslední jsem jí nevěřila.

,,Tomu poslednímu nevěřím" promluvila jsem do prázdna. Pepper to zřejmě neslyšela. Myslím, že to bylo i dobře. Po jen pár minutách jsme se octli před bílými dveřmi. Pepper pohledem pokynula abych vešla dovnitř. Vzala jsem za kliku a pomalu zatáhla.

,,Páni" vydechla jsem úžasem.

,,Vítejte slečno Stark, jsem Jarvis, virtuální asistent. Pomůžu s čím budu moci. Vítejte slečno Pottsová." ozvalo se odnikud.

,,To je tvoje a já už musím." oznámila mi Pepper a odešla svižným krokem.

,,Děkuju," zakřičela jsem za ní a šla se podívat po mém pokoji. Napravo u protější stěny se nacházela obrovská postel, s ozdobným kovovým rámem a vedle postele byl malý bílý noční stolek, na kterém byl položen telefon. Naproti dveřím svítilo slunce francouzským oknem a nalevo, naproti posteli, byla velká bílá skříň s posuvnými dveřmi. Hned nalevo ode dveří se otevíraly další dveře. Nakoukla jsem dovnitř a objevila se v snad nejmoderněji vybavené koupelně, a že jsem v žádné dlouho nebyla, udivovalo mě to tím víc. Okamžitě jsem se tam zavřela a pustila se do osobní hygieny, ale v jednu chvíli se můj pohled zastavil v zrcadle. Vypadala jsem příšerně. Všude na mém těle zůstaly jizvy, z doby co- no nechci o tom mluvit. Po chvilce jsem si vlezla do vany, která se mezitím napouštěla, ponořila jsem se do teplé až horké vody a nechala ze sebe smýt nejen špínu, ale i stres a strach. Po asi půl hodině ležení ve vaně jsem se vypotácela ven a vytáhla ručník, který jsem si následně omotala kolem pasu. Došla jsem ke skříni a vybrala si šedé tepláky s nějakou fajfkou, či co to je a velké černé triko. Sedla jsem si na postel a do ruky vzala telefon. ,,Jak se to používá?" řekla jsem si sama pro sebe a začala se v tom přehrabovat. Po deseti minutách jsem s tím jakžtakž zacházela. Strčila jsem si ho do kapsy a vydala se na průzkum nového bydlení.

,,Koukám, že už si našla mobil" ozvalo se, když jsem seděla na pohovce, velmi pohodlné, a projížděla nastavení.

,,Jo, tuhle věcičku," zasmála jsem se a zamávala mobilem nad sebou.

,,Děkuju za ní a za všechno pane Starku a omlouvám se za svoje předchozí chování." usmál se nad mojí větou.

,, V pořádku a říkej mi Tony, jestli chceš"

Zdravím,

konec kapitoly a prosím neukamenujte mě. Dneska je kapitola kratší, ale opravdu plánuju delší :D. Doufám, že v textu nejsou žádné pravopisné chyby a v další kapitole, slibiju, se začne něco dít. Jo a ještě jedna věc. Vím, že Tony se s Natashou a Stevem ještě vlastně moc neznali, ale takhle mi to připadá lepší a navíc by to zdržovalo příběh. Snad rozumíte. To je vše a já se s vámi loučím.

Papaa eliska<3