To musí být jen sen | Avengers ff

Kapitola 8.- Nečekaná návštěva

Tak to by bylo pomyslela si. Teď jen napsat Nat, aby jí zjistila, kde ho zavřeli. Musí ho vidět. Chybí ji a nechtěla si připustit jak moc.

o den později
,,Ahoj Pepper" loučila se El při odchodu z domu.

,,Happy už na tebe čeká" odpověděla jí.

,,-a ještě neví, že vlastně do školy nejdu" zamumlala si sama pro sebe a doufala, že jí nikdo neslyšel.

,,Ahoj Happy" pozdravila řidiče, když nastupovala do auta.

,,Dobrý den slečno Stark" usmál se na ní přes zpětné zrcátko.

,,Happy! Kolikrát jsem ti řekla ať mi tykáš?"

,,Nejméně desetkrát, slečno Stark"

,,Urgh," ulevila si ,,jeď už radši nebo chceš přijet pozdě?"

,,To rozhodně ne" odvětil jí a při posledním slově sešlápl plyn. V tu chvíli se rozjeli.

Za chvíli byli na místě. U školy.

,,Děkuju Happy, můžeš jet"

,,Nemáte za co, ale pan Stark mi řekl ať počkám až vejdete do budovy."

,,No tak když si to pan Stark přeje, že?" zatočila očima nad jeho přehnanou opatrností.

,,Zatím Happy"

  Happy neodpověděl, na místo pozdravu zatáhl černě zatmavené okénko. Elizabeth vešla do školy a Happy odjel. Vykoukla ze dveří a když se ujistila, že venku už není, vyšla ze školy a rychle se rozešla k zastávce autobusu. Ale aby se naší šikovné hrdince něco nestalo.

,,Panebože! Promiň" začala se omlouvat osobě, do které ve spěchu narazila.

,,V pohodě. Počkat, nejseš ty ta nová?" zeptal se jí.

,,Asi jsem" odpověděla mu s ironií v hlase, jako by to snad nebylo zřejmé.

,,Jsem Peter" představil se a u toho udělal poklonu, co dřív dělávali poddaní u králů.

,,Elizabeth" oplatila mu jeho poklonu.

,,Budu muset jít" omluvila se mu a vydala se na cestu, po které šla než na něj, teda do něj, narazila.

,,A kam, když ne do školy?!" křičel na ní, aby ho slyšela.

,,Do toho ti nic není, Petere!" zakřičela se smíchem v hlase.

  Seděla v autobuse do nedalekého městečka. Nataša už jí sdělila přesnou polohu, kde by se měl Bucky nacházet. Těšila se, ale byla neuvěřitelně nervózní. Co když jí nebude chtít vidět? Pokládala si otázky a ani se nenadála a byla na místě.
  Bála se zazvonit. Stála přede dveřmi a čekala, asi na modré z nebe. Odpočítala si to a na tři stiskla starý ošuntělý zvonek. Netrvalo to ani deset sekund a:

,,Kdo tam?" ozvalo se za dveřmi.

,,Já"

,,El?" ujišťoval se.

,,ahmm" souhlasně zamručela a dveře se jí otevřely. Vešla dovnitř a započalo velmi trapné ticho.

,,uhm, ahoj"prolomila to 'Liz.

,,Ahoj," oplatil jí to. ,,Nečekal jsem tě, vypadáš-"

,,-příšerně. Já vím" nenechala ho domluvit.

,,Ne! Teda ne. Tohle jsem nechtěl říct. Vypadáš úžasně. Ostatně jako vždy,"

,,Děkuju" a hodila si pramínek vlasů za ucho. Nepovedlo se jí to a on zase vypadl. Bucky se k ní přiblížil a zasunul jí ho zpátky. Teď byli tak blízko, že by se jeden bál, co se stane. Cítili dech toho druhého na svém obličeji. El jen tak letmo sjela pohledem na Buckyho ret. Bucky si začal uvědomovat, co se děje. Lehce sklonil hlavu, ale pak o sobě začal pochybovat a zpátky se narovnal. Pak ale proč ne? Proč by to nemohl udělat?

,,Já-" nedořekla to a on se jí přitiskl na rty těmi svými. Ona začala okamžitě spolupracovat. Odtáhl jí na gauč a ona mu začala pomalu stahovat tričko. Ne, že by to měla v plánu, ale nemohla odolat. On jí to začal oplácet. Jenomže než to vůbec stihl udělat, uvědomil si, že nemůže. Myslel, že si to nezaslouží. Že si jí nezaslouží. Rychle se odtáhl, celý zadýchaný, a začal se neskutečně potit.

,,Bucky? Jsi v pořádku?"

,,Jo- teda ano- j- jsem, aarghh!" začal křičet, chytil se za hlavu a rychle se sesul na zem.

,,Buck-!" bylo poslední, co slyšel.

,,Kde to-" rozhlížel se po bílé místnosti.

,,Bucky?" vykřikla nadšením.

,,Kde to, sakra, jsem?!"

,,Do pr-, Bucky! Myslela jsem-" polkla a sklonila hlavu, zvedla se a odešla. Po chvilce přišel do místnosti Steve.

,,Co jsi vyváděl, kámo?" zeptal se ho Steve.

,,Co bych měl, kurv@ , provádět!"

,,Pozor na jazyk, Bucky! A hlavně v klidu. Jen chci vědět, co tě sem dostalo."

,,Jak mám být v klidu! Je mi fajn, tak nevím, co tu dělám!" začal na něj křičet rozčílený Bucky. Steve se zvedl a odešel. Jakmile odešel do bílých dveří vešla Elizabeth. 

,,Bucky?"

,,Chci pryč!"

,,Já vím. A dal si to dost najevo i Stevovi." 

Po těhle slovech mu teprve došlo, že Steve za to nemohl. Zřejmě. Bylo to jako by měl kocovinu. Nic si nepamatoval. Byl z toho zmatený a to ho štvalo.

,,Půjdeme?" nabídla El a Bucky jenom zamručel na souhlas.

---

Po nějaké době, když se dostali  k Buckymu "domů" se začal vyptávat.

,,-ale, Bucky..."

,,Já nevím!" vykřikl na ni. Sklopila hlavu.

,,Asi bych měla jít." řekla rozhodně a začala oblékat svůj černý kabát.

,,Panebože! Ne! Já to tak nemyslel, El! EL!" zastavila se těsně přede dveřmi. Pomalu se na něj otočila se zaslzenýma očima. 

,,Neodcházej.."

,,Musím domů." 

Sklonila se, aby si zavázala boty, když v tom jí začal zvedat bradu. Chtěl, aby se mu koukala do očí. V tu chvíli zase cítili dech toho druhého na svém obličeji. Oba se zavřenýma očima. Začali se k sobě přibližovat. El najednou uhla.

,,Já- ne-ne-n-" nedořekla to, otevřela dveře a s rukama u obličeje vyletěla do studeného deště. Ubrečená. Slzy jí tekly po tváři proudem. Bucky za dveřmi stál jako přikovaný. Rozeběhla se a utíkala. Nevěděla kam. Jemu po tváři stekla slza. Z botníku schodil vše, co na něm bylo. Kopl do zrcadla, které se v ten moment roztříštilo. Sesunul se na zem a tvář schoval do dlaní. Kapky deště na ní dopadaly a v zápětí byla celá promočená. Byla jí zima. Vykřikla, aby to všechno ze sebe dostala, ale stalo se něco, co by nikdo nečekal. 

Tak co si myslíte, že se stalo Buckymu? A hlavně, co El? A ano, krásný otevřený konec kapitoly.

 Vaše eliska<3