Zase od znova...

fusekle

Místo do bufetu jsem se ale vydala nemocniční chodbou k lékařaku. Na lékařak jsem ale nešla... Chodila jsem pořád dokola po chodbě kolem urgentu a pozorovala chodidla všech doktorů, záchranářů a sanitářů... 

Momentálně jsem totiž lepší nápad, jak zjistit koho ponožka je, neměla... a tak jsem se musela spokojit se zkoumáním mužských nohou...

Nic...nic...nic... prošla jsem už snad kolem dvacátého člověka a na nic zajímavého nepřišla... 

,,Ach jo" sedla jsem si na židli vedle automatu na kávu...

Zavřela jsem oči a opřela si hlavu o zeď... cítila jsem, jak je mi čím dál hůř... ta blbá angína postupovala strašně rychle... 

Promnula jsem si obličej a znovu se postavila...

Z kapsy jsem vytáhla nějaké drobáky a koupila si horkou čokoládu. Potřebovala jsem něco teplého do žaludku a a věděla jsem, že káva by mi neudělala dobře...

Znovu jsem si sedla a zavřela oči... asi bych i usnula, kdyby se nepřiřítil Váňa...

,,...zase blitky....já už to fakt nedávám...ona mi to dělá naschval..." projel Váňa kolem s vozíkem...

Otevřela jsem oči a koukala jsem se za ním... reflexně jsem očima zabloudila hned ke kotníkům... měl každou ponožku jinou... jenu černou a druhou bílou...

Zamrkala jsem očima, abych se ujistila, jestli mě nešálí zrak... Váňa měl opravdu každou ponožku jinou... 

,,Pane Váňo..." vystartovala jsem ze židle jako střelená...

Bylo mi jasné že s Váňou asi Mery nic mít nebude, ale stejně jsem to chtěla prověřit.

,,No?" otočil se na mě. 

,,Víte že máte každou ponožku jinou?"

,,Co?...jo fusekle... vám to nějak vadí? teď je to prý v módě..." usmál se na mě šibalsky Váňa. Úsměv jsem mu oplatila... Váňa se ke mně naklonil a řekl... ,,Ale ne že to řekneš vrchní..."

,,Nebojte..." usmála jsem se a Váňa i se svým vozíkem pokračoval po chodbě dál.

Prvního podezřelého jsem hned vyřadila a vydala jsem se hledat dalšího...