But Mommy, I Love him (LS, CZ) ✔︎

1.

Zdravím všechny! 

Vítejte u nové Larry fanfikce! Snad mi za ní nezabijete. Kdyby přeci jen ano,  ví, co chci zahrát na pohřbu, tak jí jen uvědomte o mém úmrtí, děkuji. 

Nu nic, to je asi vše, co jsem chtěla říct. 

Užívejte tento shit, já se jdu zahrabat.

(Autorka je dnes pozitivní xD)

Harry's pov:

„Všechno nejlepší, zlatíčko!" Máma mě probudila čajem a zákuskem. Nebylo to kdo ví co, ale pro mě to byla přeci jen velká událost. Nemohu si dovolit kupovat drahé a přebytečné věci, jako jsou například sladkosti.

„Děkuju, mami, ale to nemuselo být." posadil jsem se na posteli a protřel si unavená očka. 

„Ale kuš, Harry. Dvacet je ti jen jednou." mrkla na mě maminka. Vždy mi říkávala, že jsem pro ni středem jejího vesmíru. Podle jejích slov žila jen pro mě a nedovedla si představit, že by se mi někdy něco stalo. 

Pohladila mou osobu ve vlasech. Dnes je můj veliký den. Jdu na svůj první pracovní pohovor. Sám jsem si vše zařídil. Nechtěl jsem nechávat pracovat jen svou mámu, která se přímo dřela, abychom mohli mít alespoň základní věci.

„Měl bych se obléknout a jít." řekl jsem s pohledem na starých hodinkách, které sotva měřily čas. Prý to byla jediná věc, která po mém otci zbyla. Jen syn a hodinky. Někdy bych rád svého otce poznal. I když moc dobře vím, že to nebude kdo ví jak hodný člověk. Chtěl bych prostě vědět, čí jsem. Máma mi ukazovala několikrát jeho fotky. Na těch vypadala opravdu šťastná. Teď byla spíš strhaná a unavená, ale to se mělo změnit. Dnes se jdu ucházet o práci a jsem si téměř jistý, že to místo bude moje.

„Jasně, utíkej, ať nepřijdeš pozdě. Budu ti držet palce." s posledním úsměvem mě nechala, abych se oblékl a připravil. Do pár minut jsem stál připravený v kuchyni, kde jsem se s ní naposledy rozloučil, než jsem odešel z našeho maličkého bytu do ulic Londýna.

Netrvalo dlouho a došel jsem až k maličké kavárně pár ulic od našeho bydliště. Bylo ještě velmi brzy ráno a tak byla kavárna zavřená. Zhluboka jsem se nadechl a otevřel dveře. V místnosti seděl jeden postarší muž - majitel. Mohlo mu být podobně, jako mámě. Když jsem vešel do kavárny, cinkl nade dveřmi zvoneček, který oznámil mou přítomnost. Starší muž ke mně zvedl hlavu a usmál se. 

„Vítám tě, Harry." přeměřil si mou osobu pohledem. 

„Dobrý den, pane." stiskl jsem jeho ruku v té své.

„Posaď se." jen jsem kývl a posadil se na židli před ním.

„Nuže, nechci tě nějak trápit. Pochybuji, že máš vzhledem k tvému věku nějaké bohaté zkušenosti. Navíc chápu, že pro tebe musí být tento rozhovor stresující. Než začneme, dáš si kávu, nebo nějaký zákusek?" muž působil velmi mile. Nechtěl mě znervóznit, což bylo super. 

„Ne, děkuji, snídal jsem." už jsem chtěl začít. Rád bych měl tenhle rozhovor už za sebou. Byl jsem z toho všeho nesvůj a nervózní už před týdnem, natož teď.

„Fajn. Tak začneme. Nemusíš se bát, jen mi o sobě něco povíš. Vynech takové ty osobní informace, které si psal ve svém životopisu." 

„Dobře. Asi bych vám tedy řekl, proč se chci ucházet o místo právě tady. Víte, chtěl bych si co nejdříve sehnat práci, která je blízko od našeho domu a bude zahrnovat to, co nás učili na škole."

„Co si studoval?" 

„Hotelovou školu, číšníka." pípl jsem nejistě. Aktuálně jsem si nebyl vůbec jistý, jestli je mé vzdělání dostatečné. Muž byl naštěstí z oboru nadšený.

„To je perfektní! Přesně tebe potřebujeme." zatleskal rukama jako veselé dítě. Možná že to bylo vzhledem k jeho pozici neprofesionální, ale odlehčil tak napjatou situaci. 

Ještě jsme si nějakou dobu povídali o tom, co tu budu vlastně dělat. Muž byl natolik spokojen, že mi oznámil, že můžu nastoupit už zítra. Nakonec se rozloučili a já opustil kavárnu s úsměvem na tváři. 

Dostal jsem práci a byl neuvěřitelně šťastný.