Co když se mladičký Louis Tomlinson zamiluje do svého kolegy Harryho Stylese? A co když jim bude láska posléze zakázána? Setrvají spolu, nebo se jejich cesty rozdělí?
×
×
×
Umístění:
- 16. v kategorii Larry
×
×
×
Datum vydání: 10. 5. 2021
Vešli jsme do malého bytu, který zel prázdnotou. Louis se po vyzutí rozhlížel kolem sebe.
„Vím, že to není nic moc, ale jsme rádi za to, co je." pípl jsem a přehodil svou mikinu přes židli v kuchyni.
„Heleď, je mi to blbý, ale nemáš nějaký oblečení v mojí velikosti?" Lou se podrbal na zátylku a já jen kývl se slovy, že se podívám.
„Máma občas netrefí velikost. Tady ve skříni mám jedny obrovský tepláky. Ještě jsem je na sobě neměl, musím do nich dorůst, nebo je přešít. Největší tričko mám tohle, ale nevím, jestli ti bude." hodil jsem po něm kalhoty a ukázal mu tričko. Ne že by mi všechno oblečení kupovala máma, ale občas něco přinese domů a já to pak nosím.
„To mi fakt nebude." zasmál se Louis. Jen jsem kývl hlavou a schoval tričko zpět do skříně. Dovedl jsem ho do koupelny, aby se mohl převléknout alespoň do toho, co je. Sám jsem si vyměnil oblečení za jiné. To mokré pověsil na sušák a připravil na gauč dvě deky. Poté jsem se pokusil v kuchyni udělat večeři. Nedopadla ani dobře, ani špatně. Alespoň jsem se během vaření odreagoval a zmizel tak můj problém v kalhotách.
Jídlo jsem donesl do obýváku, kde už seděl Louis. Neměl na sobě žádné tričko, jelikož nedostal žádné, které by mu sedělo. Všiml jsem si toho až, když jsem mu přál dobrou chuť.
„Co zas čučíš? Kdybys byl větší, mohl jsem mít tričko!" zasmál se a pustil se do jídla. Mně tak do smíchu nebylo, jelikož se v mé hlavě vynořily stejné představy, jako předtím. Možná i o trošku peprnější.
Louis mě natiskl zády na stěnu a nepřestával s kladením polibků na můj krk. Tahal jsem ho za kaštanově hnědé vlasy a nakláněl hlavu na stranu, aby měl k mému krku lepší přístup. On do toho všeho ještě začal rychle rozepínat můj pásek. Okamžitě zajel rukou do mých kalhot a začal mi dělat dobře.
„Kurva." zašeptal jsem a snažil se skrýt náběh na opětovný problém ve svých kalhotách. Proč já jen musím mít tak dobrou představivost?
„Nemluv sprostě. K tvé výšce se to nehodí. Je to stejné, jako kdyby nadávalo dítě, protože... Ou." Louis si mlel svoje a hleděl do svého talíře. Ke konci ale zvedl pohled k mé osobě, zatímco já se snažil natáhnout pro deku kousek od sebe, abych svůj stan zakryl.
„Nekoukej se tak na mě, můžeš za to ty!" probodl jsem ho pohledem a hodil si deku do klína. Snažil jsem se uklidnit a myslet třeba na fotbal, ale nešlo to.
„Jak jako já? To tobě už dneska podruhý stojí, ne mně!" obhajoval se Louis.
„Ale z tebe ty idiote!" rozkřikl jsem se, aniž bych si uvědomil, co vlastně říkám. Jakmile mi to došlo, bylo už pozdě. Překryl jsem si ústa dlaní a zase zrudl. Sice to bylo očividné, ale i tak mě tohle veřejné přiznání uvedlo do rozpaků.
„Ze mě? Přeci si říkal, že na mě nekoukáš. Nebo se snad něco změnilo?" přejel mou osobu pobaveným pohledem. Proč je on v takovém klidu a já musím pořád vyšilovat?
„No tak možná koukám, no. To je toho."
„Co teď budete dělat se svým problémem, pane?" na Louim bylo vidět, že si mou bezmoc užívá.
„To ti může být jedno, Lewisi."
Hadejte, kdo se probudil v půl šesté ráno a kvůli dávce Harryho unseen fotek na sociálních sítích už neusnul? Ano, jsem to já!
Ne vážně. Jak je možné, že vidíme tolik fotek baletky, kovboje a Harryho s harfou a těmi soškami až teď? A navíc Harryho v MELOUNU?!
No nic, jdu si dál šílet. Pokud by vám to náhodou uniklo...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
