Co když se mladičký Louis Tomlinson zamiluje do svého kolegy Harryho Stylese? A co když jim bude láska posléze zakázána? Setrvají spolu, nebo se jejich cesty rozdělí?
×
×
×
Umístění:
- 16. v kategorii Larry
×
×
×
Datum vydání: 10. 5. 2021
Už od příchodu domů z práce pobíhám po našem malém bytě jako splašený. Tedy alespoň podle mámy slov.
Louis mě nemohl jít vyprovodit a tak jsem šel sám. On musel ještě něco řešit se svým tátou. Myslím, že nebude šťastný, že s ním jdu na rande.
„Zlatíčko, pokus se trošku uklidnit a užít si to." zasmála se máma, když jsem skoro spadl na zem při vysvlékání hodně úzkých džínů.
„Ale mami, já vůbec nevím co na sebe!" zaúpěl jsem a rozhodil rukama, ve kterých byly asi patery kalhoty, dvě košile a čtyři lepší trička. Hrotím to docela dost, ale jen mi na tomhle večeru záleží!
„Vždyť já vím... A kam že to jdete?"
Povzdechl jsem si a znovu začal vysvětlovat: „Prý se chce projít." odhrnul jsem si kudrliny za ucho a začervenal se.
„Tak v tom případě si vezmi tohle." máma se zvedla z gauče a došla až ke mě. Vzala mi z náručí tmavě modré tričko a vínové kalhoty. Možná trošku tmavší, než vínové. Nevím. Jako kluk nevidím tolik barev, takže jsem rád, že si tuhle barvu nepletu třeba s lososovou.
(pro představu tu máte Harryho)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Myslíš? Není to blbý?" nakrčil jsem nos nad máminým výběrem.
„Není to blbý. Věř mi. Bude ti to slušet." pohladila mě po rameni a hodila mi do náruče vybrané oblečení. Letmo jsem se na ní usmál, poděkoval za výběr a zmizel ve svém pokoji.
Když jsem měl za sebou rychlou sprchu a byl jsem oblečený, zbývalo jen udělat něco s vlasy.
„Tak ahoj, zlatíčko. Užij si to, pak mi o tom povyprávíš." mrkla na mě máma, když jsem se s ní mezi dveřmi loučil.
„Neboj, mami. Ale teď už vážně musím jít." schytal jsem několik polibků po celém obličeji. Ještě že neměla rtěnku. To bych se mohl jít znovu mýt.
„Jasně, utíkej. Pa." zamávala mi a já vyběhl ven na ulici. S Louisem jsem měl sraz u nás před domem. Rozhlédl jsem se, ale nikde ho neviděl. Opřel jsem se o stěnu domu a zahleděl se kamsi čekajíc než dorazí.
„Čekáš dlouho?" ozvalo se za mými zády a já leknutím naskočil. Otočil jsem se za hlasem a spadla mi brada. Louis měl na sobě bílou košili s tříčtvrtečními rukávy, krémové kalhoty a kšandy.
Kšandy!
K-š-a-n-d-y!
Byl tak překrásný! Nemohl jsem se nabažit pohledu na něj. Úplně jsem zapomněl odpovědět.
„N-ne." dostal jsem ze sebe s oklepáním se.
(budeme dělat, že má Louis všechna tetování 😆. Mohla jsem zkusit použít fotoshop, ale moc s ním neumím, so...)
