But Mommy, I Love him (LS, CZ) ✔︎

15.

Vynesl jsem ho v náručí po schodech a nedbal na jeho protesty, že je moc těžký a že jsou to tři patra. Před jeho dveřmi vytáhl z kapsy klíče a odemkl dveře. Vklouzl jsem s ním dovnitř a zaklapl je za sebou. 

„Dáš si něco k večeři?" optal jsem se ho, když jsme si oba skopli boty z nohou. Nechtělo se mi ho pouštět na zem. Došel jsem s ním do kuchyně a posadil ho na linku. Vtěsnal jsem se mezi jeho stehna a položil na ně své ruce. Nikam jsem nespěchal, jen jsem je něžně hladil palci. 

„Podívám se do lednice, jestli tam něco je, ale myslím, že nic moc." povzdechl si a chtěl slézt.

„Ne, Hazz, já to myslím jinak. Něco si objednáme, zvu tě." 

„Neměl bych tě nechávat pla..."

„Harolde to nebyla otázka. Co si dáš?" 

„Za co ten Harold?" zahrál dotčeného.

„Za toho Lewise. A teď k věci. Jíš třeba pizzu?" 

„Miluju jí, už jsem jí dlouho neměl."

„Fajn, tak to změníme. Jakou bys rád? A cenou se vůbec netrap."

„Se salámem!" vypískl jako malé natěšené děcko a usmál se štěstím. Tomuhle človíčkovi je vážně jednoduché udělat radost. Se zvednutými koutky jsem vytáhl mobil z kapsy a vytočil číslo mé oblíbené pizzerie. Jídlo z ní bylo prostě dokonalé a věřím, že bude Harrymu chutnat. Rychle jsem objednal a nadiktoval s pomocí prcka před sebou adresu, kam má poslíček dorazit. Nevím, kolik toho Harry sní, ale vzhledem k tomu, jak je hubený asi moc ne. I přes to jsem vzal větší pizzu. Při nejhorším se dá ještě sníst zítra. 

„Co budeme dělat, než nám ji přivezou?" zeptal jsem se, schoval telefon do kapsy a znovu umístil své dlaně na Harryho stehna. Normálně bych třeba navrhl film, kdybychom byli u nás doma. Tady to ale uskutečnit nelze. Stylesovi nemají televizi. 

Harry se na chvilku zamyslel a pak řekl: „Sedl bych si na gauč a povídal si." 

„Jak si jen přeješ." vyhodil jsem si ho opět do náruče a došel s ním až ke gauči. Posadil jsem se a stále ho na sobě nechával i když chtěl slézt. Povídali jsme si, dokud nás nepřerušil zvonek. Došel jsem ke dveřím a Harryho nechal v obýváku. 

„Dobrý den, tady je vaše objednávka." poslíček měl hlavu skloněnou ke krabici ve své levé ruce a tvář mu zakrývala kšiltovka, která byla součástí pestrobarevné uniformy. Drobnější, svalnatý chlapec vypadal jako kečup a hořčice v jednom. Pruhovaná košile v barvách žluté a červené vypadala spíš jako vězeňská a podivně zelené kalhoty se hodily spíš na maskování při hře na vojáky, než na uniformu vyhlášené pizzerie. 

„Díky." zabrblal jsem a snažil se zjistit, odkud je mi jeho hlas tak povědomý.

„Bude to za..." zamyslel se poslíček s pohledem na účtence. Jakmile viděl cenu, kterou mám zaplatit, zvedl ke mně s úsměvem hlavu. Jeho úsměv však okamžitě opadl, jakmile zjistil, s kým má tu čest. 

„Louisi?" a v ten moment mi to došlo. Ten hlas mi byl povědomý proto, že jsem ho kdysi slýchal každý den. Miloval jsem jeho hlásek, ale teď mi přišel tak nechutný. Měl jsem co dělat, abych tomu člověku jednu nevrazil. 

„Nicku?!" ruce jsem držel křečovitě v pěstech a snažil se nevybouchnout. Přede mnou stál člověk, který mi lhal, zlomil mi srdce na milion kousků, podvedl mě a nechal mě bez vysvětlení samotného na úplném dně. 

„Co děláš tady v tomhle starým domě?" vyjukaně zvedl obočí a mně se ještě víc vzteky napnuly svaly. To si jako myslí, že jsem své peníze propil a nebo rozházel za děvky a rodiče mě vyhodili? Ne. Ti mi pomohli se postavit zpět na vlastní nohy a vyhrabali mě z těch hoven, co ten idiot způsobil. 

Chtěl jsem mu všechno vmést do obličeje a alespoň ho seřvat za to, co způsobil, ale zastavil mě hlásek za mnou. 

„Lou? Co se děje?" přišel až ke mně a schoval se za mnou osobu. Přitulil se k mojí paži a pohledem zkoumal toho magora před námi.

„Ale nic, už to jen zaplatím a půjdeme jíst." obejmul jsem ho kolem pasu svou rukou, zatímco jsem tou druhou hledal peněženku v zadní kapse. 

„No ne, že by měl Louis novou oběť?" 

„Drž hubu, nebo ti jednu natáhnu." zavrčel jsem nazpět a víc k sobě natiskl drobné tělíčko. 

„Nic si z něj nedělej, Harry. Je to pošuk." dodal jsem ještě.

„Rád tě poznávám, Harry. Dej mi vědět, až se vám to rozpadne. Si totiž přesně ten typ, který hledám." se skousnutým rtem si prohlížel jeho stehna, která byla kvůli Harryho upnutým džínům víc viditelná. 

„Nicolasi, pokud okamžitě neodejdeš, doprovodím tě já. A věř mi, že v práci nebudou rádi, až přijdeš s monokly pod oběma očima." přísahal bych, že kdyby vedle mě nestál Harry, už bych mu dávno jednu natáhl. 

„Fajn, jak myslíš." mrsknul jsem po něm požadovanou cenu a vzal mu krabici z pizzou. Žádné dýško nedostane.

„A teď vypadni." zavrčel jsem, když se neměl k odchodu.

„Jak si přeješ." usmál se jako neviňátko a zamrkal. Ještě toho ale asi neposral dost a tak dodal: „A Harry, ty se mi určitě ozvi, až tě tenhle mrzout omrzí." mrkl na něj a otočil se k odchodu. Já zavrčel vzteky a udělal krok vpřed. 

„Loui, neblázni, nestojí ti za to." promluvil konečně Harry a ještě víc se ke mně natiskl, aby mi zabránil v odchodu. 

„Máš pravdu. Tahle špinavá děvka za to nestojí." věnoval jsem Nickovi poslední pohled a zabouchl dveře. 

„Pojď jíst, Lou. Bude to studený." pobídl mě Harry a táhl do obýváku.

Těžko říct, proč je každý idiot ve fanfikcích Nick :D 

Každopádně já nepřerušuji tuhle vlnu blbců Nicků ;)