But Mommy, I Love him (LS, CZ) ✔︎

17.

Loui's pov

Harry přímo rozrazil dveře od kavárny. Vzhlédl jsem k němu s překvapeným výrazem ve tváři.

„Ahoj, nejdu pozdě?" ptal se udýchaně. 

„Ne, jdeš tak akorát v čas."

„To je dobře, zaspal jsem." snažil se popadnout dech. Nevadilo mi, že jde pozdě. Vše jsme stíhali v pohodě. Všechny židle už jsem dal ze stolů dolů a už scházely jen maličkosti. 

„Klidně si se mohl učesat, já bych to tu zvládl." zasmál jsem se narážejíc na jeho vrabčí hnízdo, které nahrazovalo jeho kudrliny. I přes to byl kouzelný. 

Na oplátku mě probodl pohledem a vylovil z kapsy mikiny hřeben. Proběhl kolem mě a zabouchl za sebou dveře od koupelny pro zaměstnance. Zakroutil jsem nad tím s úsměvem hlavou a počkal pár minut, než vylezl. Rozhodl jsem se ho trošku poškádlit. 

„A pusu nedostanu?" vyšpulil jsem spodní ret a zaškemral jako nějaký hladový pes, který na vás nepřetržitě kouká, zatímco se snažíte jíst bez výčitek šunku. 

Harry se na mě otočil a přeměřil si mě překvapeným pohledem. 

„J-já teď ale nevím, jak to m-mezi sebou máme a..." drkotal ze sebe, jako by snad ztroskotal s Titanikem a mrznul teď v té ledové vodě, ale já se do toho vložil.

„Já jsem ti říkal, že se mi líbíš. Takže je to vlastně na tobě, zelenoočko." 

„Jak líbím? O to jde. Chci vědět, jak to myslíš." než jsem odpověděl, povzdechl jsem si nad jeho smyslem pro složitost.

„Líbíš se mi jak vzhledově, tak povahově. Něco mě k tobě táhne, víš?" 

„Já, totiž... Mě k tobě taky. Si nádherný a mám tě rád i přes to, že mi někdy pěkně sereš. Teda štveš, promiň." sklopil pohled na své ošoupané tenisky a stydlivě si mnul prsty v dlaních.

„Rád?"

„Asi víc než rád."

„Asi?"

„Asi určitě." 

„Si rozkošný, když se stydíš." 

„D-díky." vážně se mi líbilo, jak byl stydlivý, ale i si uměl dovolit. Přistoupil jsem k němu blíž a zvedl mu hlavu. 

„Tak co, dostanu ji?" abych byl upřímný, nevěřil jsem v lásku od té doby, co jsem se rozešel s Nickem. Ale tomu nemohlo být divu, však mě totálně zradil. Teď jsem ale začal pociťovat něco, co už jsem dlouho necítil. Harry byl zkrátka dokonalý kluk a mně se vážně začal líbit. Možná je to dost rychlé, ale láska nemá stanovený čas. Prostě přijde, kdy se jí zachce stejně, jako můj kamarád chodil do hodin, když jsme ještě navštěvovali střední školu. Vždy zaspal a bylo mu jedno, jestli měl na spánek jen desetiminutovou přestávku, kdy se prospal na lavici a nebo zameškal celou první hodinu u sebe v posteli. Ale to teď není věc, na kterou chci myslet. Teď mě nezajímal můj kamarád Zayn, právě jsem měl v hlavě jen Harryho rty, jenž jsem propaloval pohledem. Třásl jsem se na ně jako šelma. Chtěl jsem je znovu ochutnat a doufal, že kývne. 

„Když řeknu ne, stejně si ji vezmeš sám." ušklíbl se a natáhl se ke mně, aby se naše rty setkaly. Dlaně mi dal na tváře a pomalu si mě přitahoval k sobě. Naše hlavy od sebe byly jen kousek, když nás přerušil zvoneček u dveří, který signalizoval příchod zákazníka. My měli ale ještě půl hodinky na přípravu, ještě sem nikdo nesměl.

„Promiňte, máme zavřeno, přijďte si za třicet minut." řekl jsem a zůstával s Harrym pořád ve stejné pozici s tím, že ten člověk prostě odejde. Ani jeden z nás se nepodíval na příchozího, což byla chyba. 

„Přeci byste nevyhodili vašeho šéfa z jeho vlastní pobočky." zasmál se za mými zády známý hlas. Okamžitě jsem se otočil na patě a vyvalil na muže u dveří oči.

„Tati?!" jestli mu dojde, co se málem stalo, zabije mě. Zaměstnanci nesmí mít mezi sebou vztahy na pracovišti.

„D-dobrý den, pane." vykoktal ze sebe v šoku Harry.

„Dobrý den. Co se to tu děje?" změřil si nás pohledem a čekal na odpověď. No a mě nenapadlo nic lepšího, než zalhat.

„Uhodil jsem se do hlavy o nějakou polici vzadu a Harry se díval, jestli tam nemám bouli. Že ano, Harry." šťouchl jsem do něj loktem, aby se probral.

„Jo. Jasně. Je to tak." 

„Dobře. A má ji tam, Harry?" ptal se můj otec dál. 

„N-ne, ještě tam žádná není, pane."

„Dobrá. Louisi, můžeš na moment? Chci s tebou probrat něco u mě v kanceláři." hlasitě jsem polkl, protože mi došlo, že nám nevěří ani nos mezi očima.

„Už jdu. Harry, doděláš to tu, prosím?" odpovědí mi bylo jen kývnutí. Vydal jsem se po schodech nahoru za otcem do jeho vlastní kanceláře. Vešli jsme dovnitř a já za sebou zabouchl dveře. Byla zařízená tak, že zde bylo naprosté ticho. Z ulice sem nebyla slyšet ani auta, ani zpěv ptáků. Tiše jsem našlapoval po koberci, který se perfektně hodil do rudě vybavené místnosti. 

„Posaď se." kývl na mě otec a svalil se do své židle. Já se nesměle posadil do té naproti němu tak, že nás od sebe dělil stůl.

„Co se mnou chceš probrat, tati?" optal jsem se ho.

„Loui, ty víš, že na pracovišti mít vztahy nemůžete. Navíc nechci, aby jste si mezi sebou rozházeli i pracovní vztah."

„Co se tím jako snažíš ří..."

„Nech mě laskavě domluvit, mladý muži. Prostě s ním nebudeš chodit a hotovo. Neodpustím to. Zakazuju ti to. Je to pro tvé dobro. Přeci nechceš..."

„Zakazuješ?! A pro moje dobro?! Spíš pro dobro podniku, ne?!" rozkřikl jsem se a postavil se na nohy.

„Ty víš, že tě podporuju a že mi tvá orientace nevadí, ale tohle musíš pochopit. Posaď se zpět, vyřešíme to v klidu."

„Nic se v klidu řešit nebude! Není co řešit!" vyšel jsem z jeho kanceláře na chodbu a ještě pokračoval v křiku na vlastního otce: „Klidně mě vyhoď, ale nebudeš se plést do toho, s kým jsem a už vůbec ne do toho, ke komu chovám city." než stačil cokoliv říct, seběhl jsem schody dolů do prodejny. Tam jsem narazil na Harryho, který se na mě díval překvapeným pohledem. A kurva. Slyšel to s city? Já vím, že jsem mu už řekl, že se mi líbí, ale jdu na něj prostě pomalu a to, co jsem právě křičel na otce nebylo zrovna pomalé.

„Loui, co..."

„Vysvětlím ti to. Brzy." řekl jsem a vyběhl jsem ven do ulic Londýna.