SARIFA - Poselství mraků | ONC 2021 ✔

Kapitola třináctá

,,Nemůžeš spát?" zašeptám do tmy. Gorena, ležící vedle mě, se už nejméně pětkrát obrátila z jednoho boku na druhý.

,,Nedokážu usnout," postěžuje si. Otočím se k ní čelem. ,,Něco tě trápí?"

,,Mám strach," odpoví po chvíli. ,,Z čeho?" zeptám se a v duchu se hned praštím do čela, tohle byla vážně úžasná otázka. ,,Ta nějak ze všeho."

,,Asi tě úplně nechápu," opatrně se ji snažím přinutit k dalšímu mluvení. K uším mi dolehne její povzdechnutí. Zahlédnu, jak se její silueta zvedá do sedu. Gorena si rukama obejme kolena a hlavu si položí mezi ně. Vzdám se své pohodlné polohy vleže a přisednu si k ní.

,,Žiju tady devět let. Měla jsem se tady dobře. O nic jsem se nemusela starat, uměla jsem se zabavit. A pak najednou máma zmizí, objevíš se zčista jasna ty, moje starší sestra Sarifa, a mám se vydat k nějaké podivné plošině, o které máma stále mluvila, ale stejně o ní nic nevím. Je toho na mě moc."

Odmlčí se. Nenacházím žádná slova útěchy. Vůbec nic mě nenapadá. Co jí na to mám říct? Vždyť já jsem zažila to samé, nebo to aspoň bylo částečně podobné. ,,Neboj se, ono se to vstřebá." Tak to byl chabý pokus.

,,Goreno, poslyš," chytím ji za ruku a v šeru najdu její oči. ,,Nesmíš se nechat strachem ovládat. Nesmí nad tebou za žádnou cenu získat nadvládu, ano?" Matně vidím, jak přikyvuje. ,,Ale jak se ho mám zbavit?"

Dobrá otázka.

,,No, ehm," hledám co nejvhodnější odpověď, ale ta ne a ne přijít na jazyk, ,,musíš ho zahnat do kouta. Uzavřít ho v nejtemnějším zákoutí své mysli a nechat ho tam. On se pak sám ztratí." Anebo se vrátí a udeří dvojnásobnou silou.

,,Ty ses ho takhle zbavila?"

,,Ano," vyhrknu. Co jsem to za sestru, že Goreně lžu. Ale co už, Gorena je ještě dítě, jedna malá lež ji nic neudělá. Život k ní byl zatím dost krutý. Se mnou se osud zrovna taky nemazlil, takže udělám vše pro to, aby už byl jen lepší. Ukázat jí, jak je svět úžasný. Co všechno dokáže, když si věří.

,,Tak jo," řekne po chvilce už mnohem lépe naladěná. Hlasitě zívne. ,,Dobrou noc, Sarifo," řekne, než si lehne. V okamžiku, kdy se natáhne na zem, zavře oči a začne pravidelně oddechovat. Dostala ze sebe vše, co ji tížilo a bránilo ve vstupu do říše snů.

...

,,Vstáváme!" zakřičí mi někdo u ucha a já se vymrštím do sedu. To byla ale chyba, neboť se srazím s něčí hlavou. ,,Sakra," ulevím si a chytím se za čelo.

,,Ty jsi tvrdohlavá v pravém slova smyslu," zasměje se Narmer, který to ode mě schytal. Jen co se mi podaří od sebe odlepit víčka, podívám se na narušitele mého spánku. Vedle mě klečí Gorena s andělským úsměvem na tváři, jako by za nic nemohla, a přede mnou se za hlavu drží Narmer.

,,Nemáš se nade mou naklánět," odpovím mu a postavím se, abych se mohla trochu protáhnout.

,,Kdyby tě Gorena nebudila TAKHLE, nic by se nestalo," odporuje mi. ,,Kdybys nebyl pako a neprohlížel si Sarifu tak zblízka, ani jednoho z vás by teď nebolela kebule," otočí se na Narmera Gorena s rukama v bok.

,,Kdyby..." začne znova Narmer, ale já ho přeruším. ,,Za jak dlouho můžeme vyrazit?"

Gorena na Narmera vyplázne jazyk, protože měla poslední slovo a znamená to její vítězství v téhle hádce. Nebo spíše v tomhle popichování, tohle mělo do hádky hodně daleko.

,,S Gorenou už jsme sbalili většinu potřebných věcí, když jsi ještě spala, takže co nevidět," ukáže Narmer na kupu před východem z Goreniny jeskyně, která se skládá z vaků na vodu, mého a Narmerova plátěného vaku a Goreniných dvou brašen.