Hra o Sputnik

Hami

 „Ještě jednou bych chtěl zdůraznit, že jsem panu premiérovi nijak nevyhrožoval a myslím si, že by se tak rozhodl i bez mého přičinění."

„Dobrá pane prezidente, přejděme k jinému tématu," moderátor se naklonil k prezidentovi a pokračoval, „doslechli jsme se, že údajně budete nyní muset používat invalidní vozík. Co je na tom pravdy?"

„Pravda to je. Ale nevidím v tom žádný problém. Naopak v tom vidím výhodu, budu se moci věnovat více myšlení, než-li chůzi," pousmál se prezident.

„Dobrá. Teď už nám nezbývá moc času, tak prosím stručně: četl jste článek plátku "Ukrajinska pravda", který tvrdí, že se snažíte dostat do vlády pouze proruské lidi a vy sám jste nejvíce proruský prezident?"

„Tak za prvé," Zeman se nadechl na dlouhou řeč.

„Opravdu stručně, prosím," požádal ho moderátor.

„No tak dobře, když jinak nedáte," Miloš se šibalsky usmál a pokračoval v odpovědi, „Takže ve zkratce jsou ti Ukrajinci, řekl bych, kurvy, ale nejsem Schwarzenberg, abych takovýchto slov používal."

Moderátor vyvalil oči. Protřel si je a ukončil rozhovor: „Děkujeme pane prezidente za váš čas. Přejeme pevné zdraví!"

 „Ďakujem za pozvanie pán prezident, chcel by som vám zo začiatku povedať, že som videl váš dnešný rozhovor a musím povedať, že ste im to povedal od srdca!"

„Díky Andreji." Andrejova slova zahřála prezidenta u srdce... respektive u toho, co mu zbylo ze srdce.

„Ale k čomu ste ma dnes pozval?"

„Musíme dokončit to s tím Sputnikem. Vše nám hraje do karet, Blatný nedělal problémy, skoro jako by se bál. Petříčka jsme se také zbavili. Zbývá jen poslat do Moskvy nějakého schopného člověka a diplomata."

„Tak určitě."

Zeman se naklonil k premiérovi. Chvíli čekal a poté vysvětlil: „Očekával jsem, že by ses toho mohl zmocnit ty."

„Ale pán prezident," Babiš se zalekl. „Nejako teraz nemám čas."

„Chápu," Zeman se pousmál. „Inu, Andreji, nechám to na tobě. Určitě máš nějakého známeho, který je pro to ideální."

„Ale jistě, pán prezident."

„Tak to bychom měli," Zeman se protáhl, „Ovčáčku, přines nám pudink!"

 Babiš věděl, že bude muset najít schopného kandidáta na cestu do Moskvy. Byly zde ale dva problémy. Tím prvním byl fakt, že nikoho takového ve vládě nemá. Nezbývalo tedy, než si někoho vybrat náhodně. 

A druhou potíží bylo to, že už tak ztrácel své voliče. Nemohl si dovolit, aby podporoval něco, co se veřejnosti nelíbí. Navíc věděl, že je to zbytečný tah, který ale musí udělat, aby posílil vztah mezi ním a prezidentem. Přeci jenom, prezident má hlavní moc při jmenování nové vlády a není povinnen jmenovat nejsilnější stranu (kterou podle průzkumů nyní byla Pirátská strana)...

„Čau Hami!"pozdravil premiér ministra vnitra. „Ako mám pro teba prekvapenie, pôjdeš do Moskvy!"

„Cože?" udivil se Jan Hamáček.

„No tak, nerob pitomosti! Ako to nevieš, ak by si pomoh sociální demokracii!"

„No já nevím Andreji," pokrčil Jan rameny a zvedl zamyšleně hlavu.

„Ale vieš! Ak to byl tvoj sen, keď ty si fanúšík SSSR a Ruska, nie?"

„Co to povídáš Andreji?" zvýšil na něj Jan hlas. „Ty si náš pleteš s Komoušema!"

„Ale no tak, keď rudá je ako oranžová. Ste úplně stejní."

„No to zrovna od býválého agenta StB a KSČ sedí," povzdychl si Hamáček.

„Já som nikdy nebol agentom! Není to pravda, není! Nech si to všici zapamatují!"

„No jo, tak sorry."

„Ešte že sa aspoň ospravedlníš. Ale aj tak, ak chceš, aby som bral tvoji ospravedlnenie vážne, tak odídeš do Moskvy."

To Jana znervóznilo. Jak sám vždy tvrdil, politika je o kompromisech a slušném chování. Sám tím byl vzorem. Například naposled, když slušně vyhodil Tomáše Petříčka.

Ale co teď? Jan nevěděl. Měl toho poslední dobu moc. Nechtěl se s Babišem pohádat. Byl jeho poslední šancí, aby dostal ČSSD příští volební období do sněmovny. Navíc poslední věcí, co by si přál, by bylo, aby se vláda rozpadla. 

Zároveň ale věděl, že pokud jeho přání vyhoví, tak se na něj snese vlna kritiky.

Jan se zhluboka nadechl. Poté klopýtnul a spadl na zem.