Hra o Sputnik

Zeman a Arenberger

„Pouštěl jsem si zprávy a jsem velice rád, že jsi Andreji změnil názor na onu vakcínu."

„Ale iste," vydal ze sebe Andrej a poté si povzdychl.

„A co ty, Honzo?"

„Pane prezidente, mohl bych vás o něco požádat?"

„Ale jistě, já jsem dobrá duše," pokýval na něj Zeman.

„Omluvil byste nás s Andrejem na pár okamžiků? Ještě jsme se o tom tématu úplně nebavili," vysvětlil mu Jan.

„Ale bezpochyby. Co vy ale v té vládě děláte?" usmál se prezident.

Úsměv mu oplatil i Hamáček a společně s Babišem vyšly za dveře.

„Hele Andreji, co to k čertu znamená?"

„Čo zase znamená čo?"

„To, že najednou svůj názor otočíš o sto osmdesát stupňů a ani se o tom nezmíníš."

„Ale, takže aj tie mi ideš nadávať. Podporuješ u nechutnú kampaň proti mojej osobe! Skandální!"

„Ale Andreji, uklidni se na chvíli a mluv aspoň na pět sekund racionálně. A vysvětli mi, proč jsi na to najednou změnil názor!"

„To si nepamätáš, čo si povedal v televízii? Tak ti vychádzam v ústrety!"

„Ale Andreji, ty moc dobře víš, že jsem to řekl jen tak. Vždyť já tady Sputnik V nechci! Oba moc dobře víme, že o to lidi nestojí, Rusko to nedodá a kvalita té vakcíny je pochybná. Takže my řekni, proč jsi najednou změnil úplně názor!"

„Ufffff...," Andrej si oddychl a začal vysvětlovat. „Varujem ťa. Nesmieš o tom nikomu povedať. A navyše si o mne budeš myslieť, že som blázon."

„Neboj, nikomu o tom neřeknu," ujistil ho Hamáček, „a navíc už teď si myslím, že jsi blázen."

„Haha, vtipné. Lenže teraz vážne," zvážnil Babiš debatu, „včera večer, keď som s tebou volal, tak sa ku mne niekto vkradol. Akurát som s tebou dovolal a on stál za mnou. Začal mi vyhrážať, že ak Sputnika neprijmeme, tak si ma a moju rodinu nájde. A ani o tom pochopiteľne nesmiem nikomu povedať."

„Ježiši," ulevil si Hamáček.

Babiš si jen promnul tvář. „Neviem, čo mám robiť. Musím Sputnik prijať."

„Ne nemůžeš!" odpověděl mu rázně Jan. „Nemůžeš si od nějakého psychopata nechat říkat, co máš dělat!"

„Ale ja musím, nechcem svoju rodinu vystaviť nebezpečenstvu."

„Okamžitě dostaň svoji rodinu z této země!"

„Už som tak urobil."

„Nebylo to doufám na Krym, že?" chtěl se ujistit Hamáček.

„Nie, ty idiot!"

„Dobře, dobře, fajn, promiň."

„Ale čo teda mám robiť?"

„Nahlaš to na policii. Nekdo jiný ti nepomůže. A povolej si ochranku."

„No dobre, ešte o tom popremýšľám."

Hamáček a Babišem se vrátili do místnosti za prezidentem.

„Pán prezident, aj keď nerád, tak musíme odložiť schôdzku ohľadom prijatie Sputnika na inokedy."

„Andreji, nezlob mě!" zvýšil na něj Zeman hlas. „Už jsme ohledně transakce společně s Arenbergerem dali Rusku najevo, že souhasíme. Rusko nehodlá čekat! A my také nemůžeme! Umírá zde každý den řada lidí a tím, že vakcíny nehodláš koupit, tak máš na rukou krev!"

„Čože? Čo s tým má Arenberger spoločného?"

„Ale Andreji, nezajímej se o věci, do kterých ti nic není. Radši se rychle rozhodni, co se toho Sputniku týče, ju?"

Babiš se rozhněval, vykráčel si to z místnosti a práskl dveřmi.

Zůstal zde jen Hamáček a Babiš. Nastala trapná chvíle ticha.

„Ehm... Miloši, viděl jsi už můj nový bilboard do kampaně?"

„Ano, byl hrozný. Od dob, co nejsem v sociální demokracii, tak se ji daří hůře a hůře."

„Ale jistě," sarkasticky dodal uražený Hamáček, který se rozhodl, že už má také čas na to, aby Zemanovu pracovnu opustil.