Two opened books

I: Obyčejná učednice obyčejné čarodějky

*Ahojte. Další část příběhu je tady. Užijte si jí.*

Ráno mě vzbudil černý čumáček na mém obličeji. Ta potvůrka se ráda lísá.
„Dobré ráno, Kreno," zamumlala jsem ještě v polospánku a vstala ze své postele. Nohama jsem se dotkla podlahy, která je kupodivu teplá, na to, že je počátek sychravého podzimu. Nebude zrovna teplý, jelikož husy táhly už před několika dny, jakoby se té zimy bály.

Měla bych si už konečně navyknout na to, že Ravana vyhřívá celý dům Silou. Za ty tři roky mě to nepřestává udivovat, i když si kouzly nepomáhá moc často, vlastně jen na tohle. Občas jí závidím, že ji má.

Onehdy jsem se jí otázala, jestli dokážu také používat tu svoji. Ona se usmála jako vždycky, když se ptám na věci z našeho oboru, a pak klidně promluvila, že svoji Sílu dostanu, až dosáhnu plnoletosti, pokud to samotná Síla uzná za vhodné. Tehdy jsem se tomu nedivila, ale když jsem před několika dny začala mít ukrutné bolesti hlavy, které mě zastihly minimálně jednou denně v kteroukoliv denní i noční dobu, Ravana byla opravdu nadšená.

„Vybrala jsem si tě dobře, jen skutečným čarodějkám se právě tohle stává," řekla mi tehdy. Když jsem se zvídavě zeptala, jak pozná tu, co dokáže používat Sílu, prostě mi odpověděla, že to pozná každá čarodějka, až se s tou pravou setká.

Nikdy se ještě prý nestalo, že by dokázal používat Sílu muž. Muži mají ten talent, ale vždycky chtěli Sílu ovládat, ne používat, a Ona se nenechala a nakonec si je nevybrala. Síla je moc, která je samotná živá a má vlastní vůli, a těch, co jí dokáží cítit a komunikovat s ní, je jen malý, ale neměnný zlomek. Ravana mi vysvětlovala, jak je to možné.

„Když zemře jedna čarodějka, v jiné se probudí signály, které jsou znakem schopnosti k vyvolání Síly. Síla si nechává část moci pro sebe, aby měla pod kontrolou způsob, jak s jejím darem nakládame my. Když nám část své podstaty půjčí, aura dotyčné ženy se změní. Každá se změní jinak, ale přitom zůstane stejná. Jakmile tu auru spatříš, tak to poznáš. Tak jsem tě tehdy dokázala najít v tom temném stínu, po tom incidentu na trhu. Opavdu jsi byla téměř neviditelná, ale jen pro normální zrak." Zasmála se tomu, stejně jako ostatním věcem. Je vidět, že se jí to tajemno zamlouvá.

A dneska se budeme celé dopoledne věnovat právě aurám.

„Víš co, ty malá ďáblice? Budu pozorovat aury." Usmála jsem se, na to jsem se těšila už od té doby, co jsem se o tom před pár měsíci dozvěděla, jelikož na tohle je třeba minimální schopnost manipulace s magií.

Tahle myšlenka mě popohnala a já se vyhoupla z postele a šáhla na poličku, kde byly moje veškeré kusy oblečení. Dvě halenky, kožené kalhoty a suknice světle hnědé barvy, kterou nosím jen opravdu málokdy. Pod touhle poličkou byly na zemi dvoje boty. Čižmy z kůže sahající do tří čtvrtin mých lýtek jsem nosila na jaře a na podzim, na zimu jsem tam měla boty z vydělané sobolí kůže. V létě nebyla obuv třeba.

Oblékla jsem si jednu z halenek a pak i kožené kalhoty a vyšší kožené boty. Vlasy jsem si učesala celkem rychle a zastrčila si je za uši. Ustlala jsem si postel a otevřela jediné malé okénko v mé komůrce veliké sotva pro postel, poličku na věci a oblečení, a malý stolek, na kterém byla kniha.

Tehdy, první den, jsem se zeptala Ravany, k čemu je dobrá. Naklonila jsem se a začala jsem předčítat, ale dělalo mi to celkem velké problémy. Čtení písma ovládám, měla jsem jako jedna z mála učitele, předtím, než morová epidemie roztáhla sítě smrti po městě. Jenže doteď jsem četla lidské písmo, ale tohle bylo písmo Graa, protkané mocí Síly. Když Ravana spatřila, jak se s tím trápím, jen se tajuplně podívala a začala předčítat. Plynulý proud slov mi zněl v uších jako zvonkohra, další věta byla temná a úderná jako blesk protínající noc. Jenže ten jazyk zněl, jakoby neměl hlásky a vůbec nepotřeboval být k přečtení vysloven. Já ho však slyšela. Všude a zároveň nikde.