FEAR MAKES PEOPLE DO TERRIBLE THINKS

XIII.

-podzim 1972-

Remus zapomněl, jaké to je, netrávit každý den zoufalými pokusy o útěk. Útěk z toho zatraceného domu, útěk od toho hněvu, co mu kalil zrak, útěk z vlastní mysli.  Tady byl v Bradavicích. Daleko od rozblácených cest, proleželých postelí, šedivých stejnokrojů a monoklů. Teď byl volný a jeho drahou společností byli tři rozmazlení kluci, které by nevyměnil za nic na světě. A Remus pozoroval, co se přes prázdniny změnilo.

James byl slunce a vichřice. Všude ho bylo plno. Studenti se smáli, když řekl něco vtipného, nikdo ho nikdy nepřeslechl a jeho smysl pro čest a hrdinství vyvažovala vychytralost a podlost. O svých prázdninách ve Španělsku vyprávěl komukoliv, kdo byl ochoten poslouchat a ten kdo nebyl, toho přinutil. Znal rodinná tajemství každého na hradě, se soukromím si zahrával jako s ohněm. Dokázal člověka rozmluvit. Byl rytíř v nablýskaném brnění, Nebelvír hrdý na své jméno. Měl vše na co se usmál a i to, na co se ještě usmát nestihl. Kromě čistokrevného jedináčka a sebestředného zbohatlíka byl ale především jen kluk. Chlapec co každé ráno brzy vstával, aby mohl trénovat famfrpál, talentovaný kouzelník, čistokrevný dědic zakoukaný do mudlovského děvčete, ale hlavně, byl věrným přítelem. 

Sirius byl noc a hurikán. Občas byl Jamesovi tak podobný, až to bylo neuvěřitelné. Měli vlastní jazyk, kterým mluvili a kterému nikdo jiný nerozuměl. Smáli se věcem, které nikdo jiný nemohl pochopit. Doplňovali si navzájem věty, které ten druhý ještě nestihl doříct. Brali vzduch z místnosti a nutili ostatní lapat po dechu. Sirius sám měl v sobě ale mnoho vzteku. Víc než by byl James schopný pobrat. Sirius byl nelítostný a pošetilý. Tvrdohlavý a krutý. Krásný a oddaný. Zraněný a hojící se. Každou emoci cítil neuvěřitelně silně; zlost i štěstí.

O svém létě mluvil Sirius málo. Byl ochotný mluvit jen s Jamesem, se kterým dlouho do noci seděli na posteli, kolem nich se mihotalo tišící kouzlo a Remus občas zahlédl Jamesova rozhořčená gesta a Siriusův ztrápený obličej, než kolem sebe zatáhli nebesa postele.  Sirius se pak přede všemi jen vysmíval svému rodu a s humorem napodoboval hlas své matky a všechny ty zrůdnosti, které se mu přes prázdniny snažila nacpat do hlavy. Smál se tomu jen Remus, teď už zvyklý na nenávist ke své rodině a s vtíravou potřebou to také zlehčit. O své rodině ale nemluvil. James se Siriusovým imitacím nesmál a Remus věděl, že James musí být nejspíš jediný, kdo skutečné ví, co se vlastně děje. Peter se také nesmál. Ne proto, že by chápal ale proto, že to bylo zkrátka příliš strašné. 

Peter sám byl voda a bronz. Spolehlivý, podporující, věrný, ochotný, nesmělý, chápající, nečekaný Peter. Remus si byl jistý, že pihy na Peterově obličeji musí být způsobeny tím, jak se celé dny vyhřívá ve slávě svých přátel. Ať už se mohl zdát jakkoliv vlezlý a bez vlastního názoru, Peter byl maják. Vždy jste věděli, kde ho najít a nikdy vás neodmítl. Remuse překvapilo, že Peter je také z čistokrevné rodiny. Věděl to samozřejmě již od minulého roku, ale ani letos by to na něj netypoval. Peter se vyznal v mudlovském světě velmi dobře díky své mamince. Paní Pettigrewová byla samozřejmě čarodějka, zároveň ale byla skandálem rodiny Pettigrewových.

 James věděl o Peterově rodině tak, jako věděl o všech ostatních čistokrevných rodech. Nikdy ovšem neodmítl možnost dozvědět se něco víc a Peter nikdy neodmítl pozornost Jamese Pottera. ,,Péti mamka je talentem nevýrazná mladá dáma, pocházející z dobré rodiny a pestrým vkusem pro módu. Krom toho se ve svých sedmnácti letech zamilovala do motáka. Její kouzelnická rodina se přes to nepřenesla a na pár let s ní přetrhala kontakty. Jenže pak už toho asi bylo moc i na toho motáka, Péti tátu, a on od ní odešel. Teď jsou Peter i jeho mamka zase součástí staré rodiny Pettigrewových a ona se znova vdala. Tentokrát za někoho pořádného... Proto ví Peter tolik o mudlech, protože jeho táta je moták a jeho mámu to všechno nejspíš všechno kolem mudlů fascinuje..." Vydechl James a slavnostně se svalil do křesla u krbu.