FEAR MAKES PEOPLE DO TERRIBLE THINKS

VIII.

-30. září -1972-

Týden se proměnil ve tři, tři týdny v měsíc, měsíc v půlrok a půlrok v rok.

Událo se toho spoustu, deset měsíců...to už je nějaká doba.
Naše čtveřice se sblížila tak, jak jen to je za jeden školní rok možné.
Mysl zaplavená sladkým oparem nespoutatelného dětství a oni tak prožili dny v mlze štěstí.
Těžko říct, kdo z nich udělal největší pokrok...

Nejnadějnějším kandidátem by možná mohl být Remus.

Vše se mu změnilo.
Tím vše nemyslím jen postel a pravidelnou školní rutinu. Změnil se jeho pohled na lidi, štěstí najednou přestalo být naivní, pomyslnou představou a smích byl něčím tak překrásně běžným.
Bradavice však nedokázaly změnit jeho pohled na sebe samotného...zatím ne.
O tom samozřejmě neměli zbylí chlapci ani ponětí.

Možná jen Sirius si také uvědomoval, jak dokážou Bradavice na člověka zapůsobit. Nejen majestátní kamennou stavbou a pohyblivým schodištěm...bylo to muzeum, ano tak by se to možná dalo nazvat. Chodby plné pestrých, živých exponátů nejrůznějších druhů a osobností, s nejrůznějšími povahami a minulostmi... Kouzelničtí prváci, kteří dosud neměli šanci se setkat s takovým počtem jejich vrstevníků hladově skenovali lidi kolem sebe a plnými doušky hltali všudypřítomnou atmosféru, kterou škola působila. Takový pocit v žácích přetrvával mnohdy až do posledního ročníku...
Taková masa různých lidí dodávala škole silného ducha, stvořeného z rozzářených lidských očí. Jistě že to tak nebylo vždy, obvzlášť studenti z vyšších ročníků již věděli o situaci ve světě své... Bradavice ale nepřipravené studenty držela od venkovního nebezpečí stranou a žáci tak dál prožívali své dětství v blažené nevědomosti.

Ale zpět k Siriusovi. I on si prošel zásadními změnami. Našel si přátele. Poznal krásu smíchu a čiré radosti z obyčejných i neobyčejných věcí. Štětí, i přes svou křehkost ale občas dokáže otupit ostatní emoce. Dokáže otupit strach ale také opatrnost.
Za uplynulé měsíce zapomněl, jaká dokáže být jeho matka. Zapoměl na rozhovor před jeho odjezdem a časem nepřikládal význam ani zásadní důležitosti Zmijozelu v jejich rodině.
Zapoměl poslední slova jeho otce a neuvědomoval si, že celý rok nepromluvil s bratrem.
Bradavice mají možná jedno zásadní riziko: buď vás s rodinou sblíží, nebo vás rozvrátí.
Přeci jen, poslat jedenáctiletí dítě s nulovou zkušeností s lidmi a změnami na deset měsíců na druhý konec země, bez možnosti vidět se s příbuznými, není jen tak. Zatím ale dokázaly Bradavice veškeré pochybnosti starostlivých rodičů vyvrátit....
Všechno záleží na prvním dojmu a ten měly Bradavice vskutku majestátní.

A tak se teď naši čtyři hrdinové pokoušeli nacpat do kufrů veškerý svůj majetek.
Jamesovi se na konci září podařilo šlohnout jedno ze školních košťat a právě se pokoušel na něj seslat zmenšovací kouzlo.
Peter, který si toho rána nabral plné hrsti dobrot ze snídaně, se snažil vybrat si na cestu vlakem kalhoty s největšími kapsami. Ne že by neměl v plánu všechny ty sladkosti sníst ještě cestou do Prasinek...
Remus měl jako jediný vše úhledně složené a naskladané v kufru, který působil oproti těm ostatním poloprázdný... možná to bylo tím, že od začátku roku v němu ubylo značné množství pečlivě schovávaných obvazů...
Sirius se plazil po podlaze a sbíral zpod postelí hromady zkopaných ponožek a zmuchlaných triček. Už tak byl jeho kufr přecpaný oblečením, které tam bez ladu a skladu naházel...
Povedlo se mu ztratit dva páry bot a ze zásoby prvotřídních inkoustů zbylo jen pár temně modrých kapek na podlaze. Čistící kouzlo znal velmi dobře, ale na podlahu se s ním obtěžovat nehodlal.

Stoupl si na nohy a s náručí plnou zaprášeného oblečení si protáhl záda.
Trička hodil po Jamesovi a Peterovi, jediný svetr který našel patřil Remusovi a valná většina ponožek náležela jemu.
Přihodil je tedy na hromadu do kufru a pro snadnější uzavření se na něj ztěžka posadil. Hlavu si opřel o hranu postele a pozoroval své přátele.
To slovo se mu líbilo.
Přátelé.
Při příjezdu do Bradavic o tom téměř nic nevěděl. To slovo jen výjmečně slýchával vycházet z matčiných úst a ve většině případů to bylo se znechuceným či ironickým podtextem...
Zvláštní, jak mu matka přestala během roku připadat hrozbou... Jak rychle začal brát pohostinost školy jako samozřejmost...