Charlotte Page je dcera amerického prezidenta, který se o ni tak bojí, že jí nedovolí jít někam bez dozoru alespoň dvou agentů. Charlotte se ale nelíbí, když jí na každém kroku někdo pořád sleduje. Chce být volná. Jednoho dne si jí její otec přivolá...
Byla jsem na obědě s Jimem, a potom jsme šli k němu domů, protože mě pozval. Je s ním zábava.
„ Nechtěla by ses podívat na nějaký film?" Zeptal se mě Jim. „ Jo klidně. Tak něco vyber." Odpověděla jsem a Jim začal hledat nějaký film, na který se podíváme. Nakonec vybral Twilight sága stmívání, protože oba máme rádi upíry.
Když jsme se dodívali, tak jsme si chvíli povídali. Začalo se stmívat, a tak jsem se rozhodla, že už půjdu zpátky do hotelu. „ Já už půjdu, začíná se stmívat." Řekla jsem a vstala z gauče, na kterém jsem až doteď seděla. „ Dobře, tak se zatím měj." Řekl a usmál se na mě. „ Jo ty taky." Řekla jsem a taky se na něho usmála.
Vyrazila jsem zpátky do hotelu. Vždycky jsem se chtěla podívat do Anglie, ale nevěděla jsem že to bude za takových podmínek.
Najednou mě někdo chytil ze zadu a zakryl mi ústa, abych nekřičela. Chtěla jsem ho praštit, ale chytil mi ruku dřív, než jsem to stihla udělat.
„ Pane, mám ji." Řekl muž do telefonu. „ Dobře, hlavně ať se jí nic nestane. Teď ji odveď do skladu a hlídej ji. Nechci, aby se jí něco stalo, ale nedala mi na výběr." Slyšela jsem, jak se ozvalo z telefonu. Začala jsem se bát a snažila se mu dostat ze sevření. Nešlo to.
Muž vypnul telefon a píchnul mi nějakou injekci. Nejspíš to byla uspávací injekce, protože jsem po chvíli začínala ztrácet smysly. „ Tohle vám neprojde." To byla má poslední slova, než jsem upadla do bezvědomí. Poslední na co si pamatuju je hlava toho muže nade mnou.
Probudila jsem se svázaná, na židli, v nějakém skladu. Viděla jsem toho muže který mě odvedl. Zřejmě si mě všiml, protože ke mě začal přicházet. „ Konečně ses probrala." Řekl ten muž když ke mě přišel. „ Proč mě tu držíš?" Zeptala jsem se ho naštvaně a nenávistně se na něho podívala. „ Protože si pan prezident přeje aby se Charlotte vrátila a víme že pro tebe udělá cokoliv." Řekl ten muž. Radši jsem zůstala potichu.
Pohled Charlotte
Vzbudila jsem se asi v osm hodin. Vstala jsem z postele a převlékla se do modrého trička s nápisem a černých riflí. Potom jsem si udělala raní hygienu a šla dolů do kuchyně. Tom už tam byl.
„ Dobré ráno." Pozdravila jsem Toma a usmála se na něho. Snažila jsem se být v klidu, ale moc to nejde. Vždyť Piper někde drží. Nemůžu uvěřit že zašel až tak daleko. „ Dobré ráno." Taky mě pozdravil a usmál se. „ Dělám si snídani dáš si taky? Bude to hemenex." Zeptal se mě Tom a dál se věnoval vaření snídaně. „ Jasně, díky." Řekla jsem a sedla si na sedačku která byla v obýváku který je propojený s kuchyní.
Po chvíli Tom snídani dodělal a přinesl mi ji. „ Díky." poděkovala jsem a dala se do snídaně. To stejné udělal i Tom.
Když jsem dojedla chtěla jsem odnést talíř do kuchyně ale Tom mě předběhl a vzal mi ho. „ Díky." Znovu jsem poděkovala a usmála se na něho.
Když Tom odnesl talíře sednul si vedle mě na gauč. Vzala jsem si do ruky mobil a zapla ho. Na tapetě obrazovky mám fotku mě a Piper jak jsme byli před rokem v Disney Landu. Je to vyfocené přesně po té co mě jako vždycky Piper vytáhla na horskou dráhu. Hned po té fotce jsem si to mířila na záchod. Dál myslím nemusím vysvětlovat. Když jsem ji uviděla přestala jsem se usmívat. Bála jsem se o ni. Tom si zřejmě všiml že se něco děje.
„ Co se děje?" Zeptal se mě Tom. Ukázala jsem mu obrazovku mobilu. „ Tohle je Piper?" Zeptal se mě a já přikývla. „ Bojím se o ni nechci aby se jí něco stalo kvůli mě." Řekla jsem.„ Proto jsem se rozhodla ....., že se jim vydám." Řekla jsem odhodlaná a podívala se na Toma. „ Ne to nemusíš přijdeme na něco." Snažil se mě přemluvit Tom. „ A co chceš jako dělat?" Zeptala jsem se Toma. „ Vymyslíme plán." Řekl klidně. „ Dobře, ale jestli nic nevymyslíme nebo se to nějak zvrtne tak bude po mém." Řekla jsem a Tom trochu zaváhal ale nakonec přikývnul. Nastalo ticho protože jsme oba začali přemýšlet o plánu.
Po dlouhém přemýšlení jsem konečně vymyslela skvělý plán. „ Na něco jsem přišla. Takže na tom papírku byla i adresa kde se máme sejít a mám tam být sama. A taky tam budu sama. Ty budeš čekat na signál a potom půjdeš dovnitř pro Piper a já ho mezitím nějak zaměstnám. Až budeš mít Piper dej mi signál a já ho paralyzuju paralyzerem který jsem dostala k narozeninám od táty na ochranu. A potom ho svážu. Pak půjdu za tebou a Piper a utečeme. Tak to je celý plán." Dopověděla jsem plán.
„ Dobře, kdy je sraz?" Zeptal se Tom. „ Dnes ve čtyři odpoledne." Řekla jsem a podívala se na hodiny bylo deset hodin. „ Super tak to máme ještě čas." Řekl Tom.
„ Tak co budeme dělat?" Zeptala jsem se Toma. „ Nepůjdeme se projít?" „ Tak jo." Odpověděla jsem. „ Tak já se půjdu oblíknout a můžem vyrazit." Řekla jsem a vstala z gauče. „ Já taky." Řekl tom a šel do svého pokoje.
Vzala jsem si mikinu a malou kabelku do které jsem si dala mobil. Když jsem byla nachystaná vyšla jsem z pokoje a šla dolů. Tom už tam byl. „ Tak můžem jít." Řekla jsem a vyrazili jsme.
„ Tak kam půjdeme?" Zeptala jsem se Toma protože to tady zná líp než já. „ Tak můžem se jít projít do parku a potom si dát oběd v nějaké restauraci." Řekl Tom a podíval se na mě. „ Tak jo ale platíš ty." Podívala jsem se na Toma a zasmála se. „ To se ještě uvidí." Řekl a taky se zasmál.
„ No dobře kdo bude poslední v parku platí oběd." Zakřičela jsem a rozběhla se k parku který byl hned za rohem. Tom se rozběhl hned za mnou.
„ Nedohoníš mě. Zasmála jsem se při běhu. Tom mě málem předběhl ale nakonec jsem vyhrála já. Vítězoslavně jsem se usmála. „ Vyhrála jsem takže platíš ty." Řekla jsem a Tom se na mě ušklíbl. „ No dobře." Řekl a povzdychl si. „ Nechceš si sednout na lavičku a odpočinout si? Jsem ještě udýchaný z toho běhu." Řekl a opřel se o lampu. „ Dobře." Řekla jsem a usmála se.
Sedli jsme si na lavičku a užívali si pohled na park. „ Tak co líbí se ti v Anglii?" Zeptal se mě Tom a tím přerušil ticho které mezi námi kolovalo. „ Moc se mi tu líbí." Řekla jsem a podívala se na Toma. „ To je dobře. Jsem rád že jsem tě potkal." Řekl a taky se na mě podíval. „ Já taky." Usmála jsem se na něho.
„ Nechtěla bys už jít na ten oběd?" Zeptal se mě Tom. Podívala jsem se na hodiny a přikývla.
„ Ale pamatuj platíš ty." Řekla jsem a usmála se. Vstaly jsme z lavičky a vyrazily na oběd do restaurace. Dorazili jsme k restauraci. Jmenovala se Rules. Vešli jsme dovnitř a sedli si ke stolu pro dva. Na stole ležely dva jídelníčky. Já jsem si vybrala hamburger a hranolky protože jsem je už dlouho neměla. Tom si dal to stejné.
Když jsme dojedli, zaplatili jsme, teda Tom zaplatil, a vyšli jsme z restaurace. Šli jsme zpátky k Tomovi domů. Když jsme došli, šla jsem do svého pokoje a dívala se na mobilu na fotky s Piper. Nemůžu uvěřit že je v tomhle maléru kvůli mě. Tak moc mi chybí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Čauky! Další část Escape with love je na světě! Tuhle část jsem chtěla vydat už včera, ale nějak jsem na to zapomněla, takže je tu až teď. No nic, doufám že jste si užili čtení.
