Escape with Love❤️ (Tom Holland ff)

2. Útěk a Londýn

Ležela jsem v posteli a jen tak odpočívala. Začala jsem se nudit a tak jsem si vzala mobil a podívala se na zprávy. Byly tam asi tři články o Tomu Hollandovi. Hrál Spidermana. A všichni z něj šílí. Po chvíli jsem vypla mobil a rozhodla se, že si pustím upíří deníky. Piper říkala ze jsou dobré. Zapla jsem televizi a pustila si první dva díly upířích deníků. Když jsem se dodívala vypla jsem televizi. Vážně byly dobré.

Podívala jsem se na hodiny. Bylo šest večer. Je čas na večeři. Večeři jsem si vzala stejně jako oběd do pokoje. Byla jsem naštvaná na mého otce. Dojedla jsem večeři a odnesla talíř do kuchyně.

Nudila jsem se a tak jsem si z kufru vytáhla knížku rudá jako rubín kterou mám rozečtenou. Lehla jsem si do postele a začala číst. Ta knížka mě vážně baví. Pořádně jsem se začetla, že jsem si ani nevšimla že už čtu přes hodinu. Přestala jsem číst a knížku vrátila do kufru.

~

Konečně je čas na útěk. Za dvacet minut se mám sejít s Piper. Na chodbě se zhaslo a utichly hlasy. To bylo znamení že můžu vyrazit. Vzala jsem si na sebe mikinu a bundu a z pod postele vytáhla kufry. Když jsem je vytahovala jeden mi spadnul na nohu a já vykřikla bolestí.

Na chodbě se rozsvítilo. „Děje se něco slečno?" slyšela jsem někoho na chodbě. „Ne nic se neděje jenom mi spadla.... knížka na nohu." řekla jsem a opatrně postavila kufr. „Dobře tak dobrou noc." zašeptal ten stejný hlas jako před tím na chodbě a zhasnul.

Chvíli jsem počkala a potom vyrazila. Otevřela jsem okno a dala ven kufry. Potom jsem vylezla já a vzala kufry ze země. Vyšla jsem za dům na zahradu.

Slyšela jsem jak se tam někdo s někým baví. Snažila jsem se jít potichu ale šlápla jsem na nějakou větvičku a vypadá to že to ti lidé slyšeli. Slyšela jsem jak se blíží a tak jsem se rychle schovala za křoví. Když jsem si byla jistá že jsou pryč šla jsem k plotu.

Přišla jsem k plotu přes, který jsem hodila kufry a potom ho přelezla. Naštěstí byl docela malý. Vzala jsem kufry a rychlým krokem vyrazila ke kavárně.

Když jsem dorazila Piper už tam čekala. Když mě uviděla přiběhla ke mě a objala mě. Já ji taky objala a po chvíli jsme se odtáhly.

„Ahoj tak ráda tě vidím." řekla Piper s úsměvem. Po chvíli se začala smát. Nechápala jsem proč. „Co je?" zeptala jsem se když její smích nepřestával.

„Něco tady máš." usmála se Piper a vytáhla z mých vlasů větvičku. Piper se tomu znova zasmála. „Jak se ti to tam dostalo?" zeptala se mě Piper a pořád se smála. „To je jedno." řekla jsem a taky se usmála.

„Mimochodem jak ses měla? Už jsme se dlouho neviděly." zeptala se mě Piper když už se přestala smát té větvičce z mých vlasů. „Dobře, ale teď už by jsme mohli vyrazit. Ne?" nervózně jsem si povzdechla a vyrazila jsem směrem k letišti.

Piper mě, ale chytila za ruku a tím mě zastavila v cestě. „Vážně to chceš udělat? Vážně chceš utéct?" podívala se na mě.

„Jo už to tam prostě nevydržím. Vím že je to narychlo tak jestli nechceš tak nemusíš jít se mnou. Já to zvládnu." nuceně jsem se usmála a setřela si slzu, která mi začala stékat po tváři. Bylo těžké opustit domov.

„Dobře, ale i tak s tebou jdu. Přece tě nenechám jít samotnou a bez tebe by tu stejně nebyla žádná sranda." podívala se na mě Piper a usmála se. „ Díky." řekla jsem.

„Tak můžem vyrazit?" podívala se na mě a pousmála se. „Jo můžem." řekla jsem a taky se na ni usmála. A tak jsme vyrazily k letišti.

~