Charlotte Page je dcera amerického prezidenta, který se o ni tak bojí, že jí nedovolí jít někam bez dozoru alespoň dvou agentů. Charlotte se ale nelíbí, když jí na každém kroku někdo pořád sleduje. Chce být volná. Jednoho dne si jí její otec přivolá...
Hned ráno mi dali Tom s Piper dárky. Tom mi koupil skvělý dárek. Koupil mi knížku kterou jsem už tak dlouho chtěla.
Piper mi dala taky skvělý dárek. Dala mi sebou vytvořené album fotek nás dvou. Z toho jsem byla vážně nadšená. Dojalo mě to.
Úplně jsem zapomněla že mám narozeniny. Ale oni si vzpomněli. Nemůžu uvěřit že mám tak skvělé kamarády.
„ Ahoj Tess." Pozdravila jsem ji když jsem k ní přiběhla. Teď jsem dorazila do parku, kde spolu máme sraz.
Jsem ráda, že mám s kým běhat. Piper se nikdy nechce, a pořád se vymlouvá, že je to moc daleko, nebo že jí bolí nohy. A doma v Americe se mnou běhali jen agenti, a s něma se moc bavit nedalo. Takže je super, že mám Tess.
„ Ahoj." Taky mě pozdravila a obě jsme se pomalu rozeběhly. „ Máš dneska něco?" Zeptala jsem se Tess při běhu. „ Ne, proč se ptáš?" Podívala se na mě. „ Mám dneska narozeniny a chtěla bych abys přišla, a Tom a Piper se mě pořád na tebe ptají a chtěli by tě poznat. Takže by to bylo pravé místo na setkání." Řekla jsem a doufala že bude chtít přijít.
„ Jasně, že ráda přijdu jenom pro tebe nemám žádný dárek. A už se na ně taky těším z toho tvého povídání. " Řekla a usmála se. „ To nevadí mě stačí že tam budeš. Tak až doběháme, můžem jít hned tam." Řekla jsem s úsměvem. Konečně jim ji představím.
~
Už jsme běhaly skoro hodinu a byly unavené tak jsme zastavili u lavičky na kterou jsme si následně sedly.
„ Tak co, máš už dost?" Zeptala se mě provokativně Tess. „ Já jsem v poho, ale ty vypadáš nějak unaveně." Vrátila jsem jí to. „ Já a unavená? To nikdy!" Řekla Tess a zkřížila ruce na hrudi. Hned potom jsem se začala smát a Tess taky. Je s ní zábava a to velká jak jste teď mohly poznat.
„ To se ještě uvidí!" Řekla jsem stejně provokativně jako předtím, vstala z lavičky a pokračovala dál v běhu. „ Na co čekáš?!" Řekla jsem víc nahlas aby mě Tess slyšela. „ No počkej, už si pro tebe běžím!" Slyšela jsem za sebou Tess. „ Jen si běž." Křikla jsem a běžela dál.
Celou dobu jsem se musela smát. Jinak to prostě nešlo. Když jsem se ohlédla uviděla jsem že mě Tess dohání. Musela jsem tedy zrychlit.
Po chvilce jsem už ale nemohla tak jsem zpomalila a tím jsem dala Tess možnost mě dohnat. Zahla jsem za roh a opřela se jednou rukou o strom. Musela jsem si odpočinout. Chvíli jsem tam jen stála a vydechovala když v tom mi někdo dal ruku na rameno. Vylekalo mě to.
„ Baf, jsem čert a teď si tě odnesu sebou do pekla. Ha ha ha!" Řekla Tess hlubším hlasem. Hned potom se, ale začala smát a já s ní.
„ A já jsem dinosaurus a sežeru tě zaživa." Zasmála jsem se. Po chvilce divného, smíchu, který musel být tak hlasitý, že připoutal snad všechny lidi v parku, jsme se rozhodli, že už si jenom sednem a budem si povídat. Obě jsme byli unavené.
Lehly jsme si do trávy a chvíli jen tak odpočívali bez žádného slova.
Bylo takové ticho že šlo slyšet šumění listů stromů ve větru, zpívání ptáčků a jezdící auta za náma.
Ještě před dvěma měsíci jsem byla v Americe a nemohla jít nikam sama bez agentů a teď... teď jsem tady v Anglii a užívám si života. Bez agentů a bez nudy.
„ Víš že je tohle jeden z mých nejlepších dnů v životě?" Prolomila jsem tu krásnou chvíli ticha a podívala se na Tess. „ Vážně? No víš... můj vlastně taky." Taky se na mě podívala a usmála se.
„ Ještě jsi mi o sobě skoro nic neřekla. Chci o tobě toho vědět víc." Řekla jsem. Vážně mě zajímal její život.
„ No dobře, ale jenom když mi pak řekneš o sobě něco i ty. Taky o tobě skoro nic nevím. Třeba jsi mimozemšťan." Uchechtla se Tess. „ Dobře, ale mimozemšťan fakt nejsem." Zasmála jsem se. „ Tak povídej." Řekla jsem a čekala co z ní vypadne. „ Dobře, ale měla bys vědět, že můj život nebyl zas tak skvělý." Řekla Tess, sedla si a sklopila pohled k zemi.
„ Jak jsem ti už řekla mí rodiče..." Odmlčela se. „ zemřeli a od té doby jsem žila v sirotčinci. Bylo mi deset a byla tam sama. Neměla jsem tam žádnou kamarádku. Na pokoji jsem byla sama a těžko s někým prohodila slovo. Byla jsem takový samotář." Nadechla se a podívala se na mě. „ Uplynulo pět let a já tam pořád byla. Myslela jsem si že už navždy zůstanu sama. Nakonec to ale tak nebylo.
Jednoho dne do sirotčince přišla jedna paní a vzala si mě do péče. Jmenovala se Vilma. Už dlouho pracuje na Kalifornské policii a teď řeší nějaký případ. Já jsem se sem chtěla vždycky podívat tak mi sem dovolila jet. Tak jsem tady. Tadá." Dopověděla svůj životní příběh.
„ Páni, tak to jsem nečekala. Muselo to být těžké." Podívala jsem se na Tess soucitně. „ To je dobrý, teď jsi ale na řadě ty. Já jsem ti řekla svůj příběh tak teď mi řekni ty ten svůj." Pobídla mě Tess. „ Dobře," zastavila jsem se.
„ No víš já jsem ti o sobě něco neřekla." Zase jsem se zarazila. Je mi to prostě nepříjemné říkat. „ Jsem totiž dcera Amerického prezidenta."
„ Cože? Fakt?" Řekla na to a já jen přikývla. „ Tak to je hustý." Řekla a usmála se. Její reakce mě zarazila, protože ještě nikdo na to takhle nereagoval.
Musela jsem se zasmát. „ Ty si vážně myslíš že je to hustý?" Podivila jsem se. „ Jasně." Řekla klidně. „ Ty jsi zatím jediná co tohle řekla." Usmála jsem se.
„ Někdo přece musí být první." Podívala se na mě Tess s úsměvem. Tahle holka se mi začíná líbit.
„ Jo to máš pravdu." „ No tak, pokračuj." Řekla. „ Jo už pokračuju. I když jsem dcera prezidenta můj život nebyl tak růžový jak se zdá." Zastavila jsem se a sedla si.
„ Moje máma zemřela když jsem byla malá a od té doby už to nebylo stejné. Můj otec se se mnou o ní nechtěl bavit... no spíš se mnou vůbec nemluvil. Jenom občas. Většinu času jsem trávila sama zavřená ve svém pokoji. Většinou jsem si četla nebo se dívala na nějaké filmy. Když jsem ale chtěla jít ven museli se mnou vždycky jít aspoň dva agenti.
Aspoň jsem ale měla nějakou kamarádku. Piper. Bez ní bych byla úplně na dně. Vždycky mi dokázala zvednout náladu.
Teď se konečně dostáváme k důvodu proč jsem tady. Jednou si mě otec k sobě přivolal a chtěl mě vdát za Maxe Reynoldse. Ani jsem ho neznala a on už domluvil že si ho mám vzít. Já jsem si ho ale nechtěla vzít a tak jsem se rozhodla utéct. Už jsem měla pokrk toho nařizování co mám dělat nebo že nikam nemůžu jít sama. Chtěla jsem být konečně svobodná.
Piper mi s tím útěkem pomohla za což jsem ji vděčná. A tak jsem tady." Dořekla jsem svůj příběh. „ Wow, to muselo být hrozné." Řekla na to Tess. „ Už je to dobrý." Řekla jsem.
„ Já myslím že teď už bylo dost těhle věcí a mohli bychom už vyrazit." Řekla jsem a vstala z trávy. „ Jo, taky si myslím. Už se nemůžu dočkat až je poznám." Řekla nadšeně Tess a taky vstala.
Obě jsme vyrazily k Tomovi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Čauky! Jak si užíváte prázdniny? Já skvěle. Žádné učení co jiného si přát? Doufám že vás tenhle příběh pořád baví, protože mě ho vážně moc baví psát. Tak se zatím mějte.
