Přišla jsem k oknu nebo spíš k místu kde ještě před chvílí bývalo okno a když jsem za oknem spatřila ......
...Toma a Piper nemohla jsem uvěřit svým očím. Oni za mnou přišli. Po dlouhé době jsem se usmála.
„ Co tu děláte?" Zeptala jsem se jich. „ Ty snad nejsi ráda že tu jsme?" Řekla hraně uraženě Piper a usmála se. „ To jsem. Jsem moc ráda že tu jste." Přejížděla jsem pohledem z Toma na Piper. „ A proč jste tím oknem prohodili kámen?" Zeptala jsem se jich nechápavě a ukázala na skleněné střepy z okna a kámen ležící na zemi v mém pokoji. „ No, nejdřív jsme klepali, ale neprobouzela ses takže jsem vzala kámen a prohodila ho oknem." Řekla Piper a podrbala se za krkem. „ No dobře." Zasmála jsem se.
„ A Proč máš na sobě svatební šaty?" Zeptal se Tom. „ Protože se mám za hodinu vdávat." Řekla jsem a sklopila pohled k zemi. „ A za koho?" Zeptal se zaraženě Tom.
„ Za nějakého Maxe Reynoldse, ale nechci." Podívala jsem se na Toma. „ Mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu." Nadechl se a pokračoval.„ Ta dobrá je že se dneska nebudeš vdávat a ta špatná že nevím jestli tě v těch šatech pustí do letadla." Řekl Tom a já se nad jeho slovy pousmála.
„ Tak už pojď než sem někdo přijde, myslím že to rozbité okno muselo jít hodně slyšet. Vezmi si tu tašku a padáme." Řekla Piper a já neváhala a šla pro tašku s věcmi.
V tom jsem uslyšela otevírání dveří a dovnitř vešla jedna z mých služebných. Když si všimla že se chystám utéct nic neudělala jenom na mě mrkla a odešla. Jsem za to ráda.
Došla jsem k tašce a byla ráda za to že jsem si ji nevybalila. Přidala jsem si do ní ještě nějaké oblečení a šla zpátky k oknu.
„ Můžem jít." Řekla jsem a vylezla z okna. Pokračovali jsme v cestě přes zahradu.
Moje šaty se cestou zaháčíly za větev. Takže jsem je musela roztrhnout abych mohla pokračovat v cestě.Přelezli jsme plot a rychle běželi na letiště, potože jsem za námi slyšela kroky. Pro mě ho bylo docela těžké přelézt s těmi šaty, ale Tom mi pomohl.
Dorazili jsme na letiště celý udýchaní z běhu. „ Zvládli jsme to." Řekla udýchaně Piper. Ještě jsem se ohlédla jestli za náma někdo neběží, ale neběžel. Naštěstí. Všichni jsme byli šťastní že jsme to zvládli.
O měsíc později
Je to už měsíc od únosu Piper a všech těch věcí které jsme museli podniknout. Bylo to vážně dobrodružství, ale teď bych chtěla už jen odpočívat a nic jiného.
A vážně už nikdy nejdu do lunaparku. A v žádném případě na horskou dráhu! Vždycky je mi po ní blbě a musím trávit asi tři hodiny na těch hnusných záchodcích. Přísahám, že příště se už Piper nepovede mě přesvědčit abych tam šla. Otřásla jsem se při vzpomínce.
Teď sedíme na gauči u Toma doma a hrajeme aktivity. Obě jsme rády, že u něj můžem bydlet. Za tu dobu jsme se spolu hodně zkamarádili. Piper právě předvádí nějakou věc a my se jí snažíme uhodnout.
Vypadá to, že to vážně prožívá. Je to těžké poznat. „ Mýval co jí zmrzku." Vykřikl po chvilce Tom. Piper přestala dělat pantomimu a nechápavě se podívala na Toma stejně jako já. „ Mýval co jí zmrzku? To myslíš vážně?" Řekla Piper.„ No co vždyť to může být cokoli. S tvou pantomimou nikdo neví." Řekl Tom a Piper ho začala propalovat pohledem. „ Jak to jako myslíš "s mou pantomimou"? Co je na ní špatného?" Pořad na něj upírala svůj nenávistný pohled. „ Nic, zapomeň na to." Zvedl ruce nad hlavu jako že se vzdává. Vypadali vážně k popukání.
ČTEŠ
Escape with Love❤️ (Tom Holland ff)
FanficCharlotte Page je dcera amerického prezidenta, který se o ni tak bojí, že jí nedovolí jít někam bez dozoru alespoň dvou agentů. Charlotte se ale nelíbí, když jí na každém kroku někdo pořád sleduje. Chce být volná. Jednoho dne si jí její otec přivolá...