Zůstanu silná

7. kapitola

Drew se ke mně nečekaně prudce otočí. „To všechno potřebujeme?" zavrčí. Právě stojíme uprostřed obchodu a Drew se poprvé podíval do košíku. Vzala jsem si všechny rady Joshe k srdci. Potřebuju, aby věděl, že jsou pro mě hodiny sebeobrany důležité. Že je neberu jako samozřejmost a že chci makat. Ale jak mi několikrát během našeho rozhovoru opakoval – bez stravy to nepůjde.

Proto, když jsme šli dneska nakupovat, jsem si chtěla nakoupit něco k jídlu. Jen to bohužel neodpovídá klasickému nákupu, který normálně bereme. A to se Drewovi nelíbí.

„Chtěla jsem zkusit jíst trošku jinak. Jsem strašně hubená, chtěla bych trošku přibrat."

Drew se na mě podívá a odpoví mi stejným prudkým tónem. „A ty si jako myslíš, že když budeš tlustá, tak tě budu chtít? Nebo že tě bude chtít někdo jiný? Chceš, aby se z tebe stalo vyžraný prase? To si opravdu přeješ? Ty chceš, aby se mi všichni posmívali, jak mám tlustou přítelkyni? Už teď se mi kvůli tobě posmívají. Chceš, aby to bylo ještě horší?"

„Vždyť tohle jsou všechno zdravé potraviny," nenechám se odbýt. Přibrat musím. Jinak je se sebeobranou konec.

Drew se na mě podívá pohledem plným zloby. A až tehdy jsem si uvědomila, že jsem překročila hranice. Odmlouvala jsem. Nesouhlasila jsem.

Jídlo jsme sice koupili, ale bolestivé následky mého odmlouvání jsem si odnášela další týden.

____________________________________________________________

Probudí mě zvonění telefonu. Slyším vrčení Drewa, a tak se rychle natahuju pro mobil. Když zaostřím na displej, tuším, od koho můžu očekávat telefonát. Ztiším si vyzvánění na vibrace a pomalu kráčím na balkon. „Ano?" přijímám telefonát.

„Dobré ráno, Elizabeth," vítá mě veselý hlas.

„Stalo se něco?" ptám se.

„Jak se to řekne," pokračuje. „Musím náš dnešní trénink zrušit nebo přesunout na dřív. Něco mi do toho vlezlo."

„Někdo nebo něco?" musím ze zeptat.

Josh se na druhé straně telefonu uchechtne. „Příliš osobní," odpovídá ale pořád škádlivě. Musím se jeho odpovědi usmát a tehdy zvednu hlavu. A uvidím ten nejkrásnější východ slunce. A můj úsměv se ještě rozšíří.

„Elizabeth? Jsi tam?"

„Jo, promiň. Dneska můžu tak nanejvýš ráno. Na jedenáct mám školu, a pak hned další věci," odpovídám.

„Tak za hodinu v tělocvičně?"

„Neblázni, vždyť ještě spím."

„Neboj se, já tě okamžitě proberu. Musím končit, takže za hodinu. A nezapomeň se nasnídat!" přikazuje a už típá telefon.

Nevěřícně se dívám na telefon, a poté jdu zpátky do obýváku, kde na mě čeká Drew. „Kdo to byl?"

„Volali mi z domova, nutně mě potřebují dneska ráno, vypadla jim sestřička," odpovídám pomalu.

Drew se na mě nepřestává dívat. A já se neodvážím pohnout. Najednou ke mně vykročí a já celá ztuhnu. Přijde až ke mně, pohladí mě po vlasech, popřeje mi úspěšný den a odchází do ložnice. Pořádně si oddechnu, až vycházím dveřmi pryč od něj.

Josh

Zrovna čekám opřený o pult recepce, když uslyším kroky mířící ke mně. Když mi oči zabloudí ke dveřím, zrovna se v nich objeví Elizabeth. Přejedu ji pohledem od noh až po obličej a jsem mile překvapený. Má hezky padnoucí kalhoty, které jí krásně tvarují nohy, dál má oblečenou bílou košili a na ni džisku. Když se podívám na její ruce, jsou ověšené různými taškami. Protože jsem džentlmen, jdu Elizabeth naproti a natahuju se po taškách, které jsem měl v plánu vzít.