[Draco Malfoy] A najednou je všechno jinak...

3

,,Teď jen potřebuju navigovat do pokoje nějakého Malfoye." oddechla jsem si a rozhodila ruce.
,,Co tam?"
,,Máš tam věci. Kdyby jsi nezaložil požár, nic by se nestalo." uchechtla jsem se.
,,To jsem nebyl já!" křikl se smíchem. ,,To právě že Draco. Byl u mě v pokoji a shodil svíčku na stoh pergamenů." zahleděl se do země.
,,Kdo je Draco?" zamračila jsem se.
,,No ten Malfoy."
,,Jo takhle." kývla jsem na znamení, že to chápu.

,,Přišli jsme na Zmijozelskou kolej a vydali se nahoru k Malfoyovému pokoji. Blaise zaklepal a čekal. Oba jsme čekali. Nic. Znovu zaklepal, trošku hlasitěji. Nic. Tak ještě hlasitěji. Nic. Chtěl to znovu opakovat, ale já nesnáším čekání. Pěstí jsem zamlátila do dveří a ty se v mžiku otevřely. Vidíte, jak to hned zabralo?..,
,,No konečně." řekl Blaise a uchechtl se.
Ve dveřích stál ode mě o hlavu vyšší blonďák s ručníkem kolem pasu a mokrými vlasy. Upřeně se na mě zahleděl. ,,Cos dělal?"
,,Sprchoval jsem se." převrátil oči. ,,A ty jsi kdo?" laškovně se na mě usmál.
,,To je Betty. Nebo Lily? No prostě Snapeová." uchechtl se Blaise.
,,Snape má dceru?!" Vyvalil na mě Malfoy oči.
,,No tak jestli mi celý život nelžou o mých rodičích tak asi jo." řekla jsem úplně v klidu, ale oba kluky to rozesmálo.
,,Co tu vůbec děláte?" zeptal se Malfoy a přelétl pohledem ze mě na Blaise.
,,Mám tu prý věci." řekl Blaise a nahlédl do místnosti.
,,Tady? Asi těžko." uchechtl se Malfoy a otevřel dveře dokořán, aby jsme viděli dovnitř. Opravdu, nic tam nebylo.
,,Co to?" řekl Blaise a zmateně se pousmál.
,,Táta..." řekla jsem tišším hlasem, převrátila oči a uchechtla se.
,,Co s ním?" Divil se Malfoy.
,,Ale nic. Blaisi, jdeme." kývla jsem k odchodu. ,,Věci máš stoprocentně u mě." uchechtla jsem se.
,,Tak proč Snape říkal, že jsou tady?" divil se.
,,Vysvětlím ti to jindy. Pojď."

No a ještě aby ne. Vešli jsme do mého pokoje a už tam dokonce byly i dvě postele a skříně navíc. Blaisovy věci už v nich byly uložené.
,,Miluju kouzla." řekl Blaise a uchechtl se.
,,Miluju svého tátu..."

Hned po tom, co jsme si s Blaisem popovídali o našich životech, vydala jsem se za tátou. Chtěla jsem jít ale sama, proto jsem šla podle instinktu. Táta říkal, že jeho pokoj je v nejvyšším patře úplně na konci chodby. No, ale neřekl na kterém konci.
Za svitu měsíce jsem pocházela chodbou a hleděla na dveře na konci chodby. Škvírou pod nimi jsem viděla světlo, které nejspíš vycházelo zevnitř. Dokonce na cedulce u dveří stálo Profesor Snape, takže táta ještě nespal.
Opatrně jsem zaťukala na dřevo a vyčkávala odpovědi. Po chvilce se dveře otevřely a u stolu jsem zahlédla tátu, jak pročítá noviny a popíjí kávu.
,,Neměl by jsi tak pozdě pít kávu." napomenu ho, ale on mě nevnímá.
,,Vím, proč jsi tu." ďábelsky se pousmál.
,,Proč jsi mi řekl, ať jdu-"
,,Do Malfoyova pokoje?" zvedl oči od novin a pousmál se na mě. ,,Je to fajn kluk. Nebylo by na škodu to s ním dát dohromady." usrkl si kávy.
,,Tati prosím! Jsem tu první den. Vždyť tu nejsem teprve ani tři hodiny a už mi dohazuješ nějakého Draca Bůh-ví-koho..."
,,Nikoho ti nedohazuju." pohrozil mi prstem. ,,Vždyť jsem to jen zkusil." zasmál se svému tichému vtípku a sklopil zrak.
,,Tati!"
,,Ale notak Lily! Vždyť potřebuješ nějaké přátele, spřízněné duš-"
,,Přátele si zvládnu najít sama, a nějakou spřízněnou duši fakt nepotřebuju."
,,To si jen myslíš."
,,Proboha je mi patnáct, tati! Vážně si dokážu v tomhle poradit sama." naklonila jsem hlavu na stranu a prosebně svraštila obočí.
,,No dobře, dobře. Teď už ale běž." zase sklopil zrak k novinám. Jen jsem přikývla a otočila se k odchodu. ,,A nikde se už netoulej!" křikl ještě než jsem stihla zavřít dveře. Ten je ale mazanej! Takhle mi někoho dokazovat! C!