[Draco Malfoy] A najednou je všechno jinak...

5

Jen co jsem se upravila a umyla, hned jsme s Blaisem vyšli a směřovali do Velké síně na snídani.
,,Snapeová!" rozezněl se po síni mužský hlas, hned po tom co jsme s Blaisem vstoupili. Táta.
,,A do prdele." zašeptala jsem Blaiseovi. ,,Takže tátu z toho asi můžu vynechat."
,,Drž se." poplácal mě po zádech a šel ke Zmijozelskému stolu.
,,Hm. Super." řekla jsem si tiše pro sebe a pomalou chůzí jsem se vydala za tátou, který stál zrovna mezi Filchem a Brumbálem.
,,Slečno Snapeová. Můžete mi říct, co jste dělala včera večer?" upřeně mě sledoval Brumbál. ,,Lépe řečeno, po večerce?"
Rychle Betty. Vymysli nějakou výmluvu. Dělej! ,,Šla jsem za tátou, jelikož jsem si před tím zapomněla své pyžamo v jeho kufru. Moc se omlouvám..." sklopila jsem zrak a do očí vedrala ze všech sil slzy. Ach ty přetvářky.
,,Dobře, slečno." položil mi ruku na rameno a usmál se. ,,Ať už se to ale neopakuje."
Přikývla jsem a potáhla, abych ukázala že brečím.
,,Vždyť byla s Malfoyem!" Vztekl se Filch a zařval to tak hlasitě, že všichni ztichli a začali mě sledovat.
,,Ztratila jsem se!" zařvala jsem na něj zpátky. To nikdo nečekal. Všichni si do teď mysleli, že jsem ta tichá, slušná Zmijozelka.
Moje slova visely ještě dlouho ve vzduchu, než Brumbál promluvil.
,,Slečno. Jakou má v tom roli pan Malfoy?" řekl překvapeně.
,,Doprovodil mě zpátky. Jinak bych možná do teď bloudila někde v mezipatře." pokrčila jsem rameny.
,,Běžte do své ložnice." řekl vážně.
,,Prosím?" vyhrkla jsem nevěřícně. Všichni říkali, jaký je Brumbál super úžasný týpek, a teď udělá tohle.
,,Slyšela jste dobře. Snad najdete cestu aspoň tam." otočil se a odešel se posadit.
Ještě pár sekund jsem tam jen stála a s vyvalenýma očima jsem ho sledovala. Pak jsem se zasmála, otočila a vydala se ze síně pryč.
,,Co čumíš?!" sykla jsem po klukovi z Nebelvíru.
,,Chování, Lily!" sykl na mě táta.
S překvapením ve tváři jsem se zastavila a otočila. Na povrch byl rozzuřený, ale jen z toho oslovení Lily jsem poznala, že tomu tak není.
I v jeho očích šlo vidět nadšení. Nechápu však proč.
,,Dobrou chuť všem!" křikla jsem na celou Velkou síň. ,,Blaisi, pak mi něco přines." Blaise přikývl. ,,Dík bro!" křikla jsem a s radostí opustila místnost.

Ležela jsem na posteli a v tom se rozletěly dveře dokořán. Málem jsem leknutím vyjekla.
,,Panebože! Neumíš klepat?!" sykla jsem po něm a posadila se na okraj postele.
,,Ne." řekl Draco a sedl si vedle mě. Zahleděl se mi do očí.
,,Co?" zeptala jsem se a uchechtla se.
,,Přinesl jsem ti tohle." řekl a z kapsy hábitu vytáhl krabičkový džus. Jablečný. Můj nejoblíbenější.
,,Jé díky. Jak víš že tenhle mám nejradši?" usmála jsem se.
,,Však víš co. Tvůj táta je docela sympaťák." zachichotal se a vytáhl jeden džus i pro sebe.
,,No jo. Co bych bez něho dělala viď?." řekla jsem a napila se svého pitíčka.
,,Přesně tak." usmál se Draco. ,,Co máš dnes odpoledne v plánu?"
,,Najít knihovnu. Musím se začít učit na zkoušky." lehla jsem si na záda na postel a nohy nechala volně viset dolů.
,,Na zkoušky? Vždyť jsi teprve včera přijela." vzdychl překvapeně Draco. ,,A jaké zkoušky vůbec?"
,,Z minulého roku. Jelikož jsem tu nebyla, čeká mě toho tento týden hodně." oddechla jsem si.
Draco si lehl vedle mě a opřel se o loket, tak aby na mě viděl. ,,Pomůžu ti. Byl jsem vynikající. Blaise byl jen dostatečný." hrdě se usmál.
,,Já budu ráda, když mě do týdne nevyrazí." uchechtla jsem se.
,,Proč by tě měli vyrazit?" zamračil se.
,,Nejsem taková, jak si všichni myslí. Dělám průšvih za průšvihem. Včera večer jsem teprve přijela a už od té doby mě Brumbál nesnáší." zasmála jsem se.
,,Jo. To je fakt." uchechtl se Draco.
,,Tak to vidíš..." vydechla jsem a zahleděla se do stropu.
Takže tohle je Malfoy. Ten tajemný, o kterém mi táta celý rok vyprávěl. To je ten průšvihář, s kterým si budu rozumět. Táta měl pravdu. Rozumím si s ním, a to dokonale.