[Draco Malfoy] A najednou je všechno jinak...

8

,,Můžeme vyrazit?" zeptal se Draco a nabídl mi ruku.
Přikývla jsem, chytla se ho a společně jsme opustili místnost. ,,Ještě si chci zajít-"
,,Pro džus. Já též." uchechtl se.
,,Jo." pousmála jsem se.
Jelikož byla sobota brzo ráno, něco kolem šesté, ani jeden jsme nečekali že ve Velké síni někdo bude. Potichu jsme otevřeli velké dveře a vydali se rovnou ke zmijozelskému stolu, na kterém byly vyskládané snad všechny nápoje.
Ehm." odkašlal si někdo.
Trhnutím jsme se oba rychle otočili. U Nebelvírského stolu seděl Harry s Ronem a Hermionou. Popíjeli horkou čokoládu a zřejmě četli noviny. Očividně jsme je vyrušili.
,,Ale. Ty seš ta nová že? Lily?" řekl Harry a mile se pousmál.
,,Betty." řekla jsem a úsměv mu vrátila.
,,Aha, promiň, Betty. Tak jak se ti tu zatím líbí?"
,,Jo, je to tu fajn." chtěla jsem jít k ním blíž, ale Draco trhl mou rukou zpátky. Zmateně jsem se otočila a jen uviděla tu agresivitu v jeho očích.
,,Ráda tě poznávám." přiskočila Hermiona svižně a natáhla ke mě ruku. ,,Hermiona."
Usmála jsem se a potřásla jí rukou. ,,Betty. Těší mě."
,,Nechceš odpoledne něco podniknout? Můžeme se spřátelit nebo tak něco." Pohodila rameny a pousmála se.
,,Jo to by bylo fajn." vřele jsem se usmála.
,,Ale jen jestli to nějak nenaruší tvoje plány." znervózněla a nenápadně poukázala na mou a Dracovu ruku, které se zamilovaně proplétaly.
,,Ne. Jsme jen dobří přátelé. Viď?" Otočila jsem se na Draca a v jeho očích se zračila nejistota.
,,Už musíme jít. Odpoledne nemáme čas." řekl Draco ostře a odtáhl mě ke zmijozelskému stolu, kde jen popadl dva jablečné džusy a hned mě vedl ven.
,,Co je?" zeptala jsem se nechápavě na chodbě.
,,Nic. Co by mělo být?" řekl nepříjemně a odfrkl si.
,,Tak proč děláš tohle?"
Draco se zastavil a ostře se mi podíval do očí, až jsem měla trochu strach. ,,Ty nevíš, co jsou tihle tři zač." řekl a poukázal směrem k Velké síni.
Jen jsem se nechápavě zamračila. Jak jako že nevím co jsou zač?
,,Tihle tě možná tak využijou, toť vše." chytl mě zase za ruku a táhl dál pryč.
,,Jak jako využijou?" vytrhla jsem se mu a zastavila se. ,,To mi zakazuješ se s nimi bavit nebo co?" ječela jsem nepřístupně na celou chodbu.
,,Jo. Jo zakazuju." řekl a rozhodil ruce do vzduchu.
,,Prosím?" šeptla jsem. ,,Kdo si jako myslíš že jsi? Jsem tu tři debilní dny. Ráda bych se bavila i s někým jiným než s tebou a Blaisem. Chci navázat nějaké kontakty i MIMO Zmijozel." sykla jsem a zamračila se.
,,Tak prosím. Do toho." zasmál se ironicky.
,,Tak proč mi v tom bráníš?"
,,Snažím se tě chránit." v jeho očích se zaleskly slzy.
,,Proč? Před kým?"
,,Nechci aby ti někdo ublížil." šeptl a zahleděl se do stropu.
Jen jsem ho nechápavě sledovala.
,,Už od prvního dne jsem věděl, že mezi námi to nebude jen normální přátelství. Věřil jsem že z toho bude něco víc. Věřil jsem že jsi jen moje. A to co je moje si chráním vlastním tělem. Jenže ty o to zřejmě nestojíš jak tak vidím." odmlčel se. ,,Dokonce se známe dýl, než si myslíš. Jenže ty si to jen nepamatuješ..." slzy se mu spustily dolů. Projel si mě pronikavým pohledem, otočil se, odešel.
Jen jsem stála uprostřed chodby celá zmatená, uslzená, smutná, překvapená a nevím co všechno. Takže takhle to mělo celé skončit? Zrovna takhle? A co myslel tím známe se dýl, než si myslíš? Co tím chtěl říct?