[Draco Malfoy] A najednou je všechno jinak...

9

,,Jak to myslíš?" táta trošku znervózněl, ale nedal to na sobě znát.
,,Všichni chcou najednou moje autogramy. Najednou se se mnou chce každý druhý člověk tady vyfotit. Ale Blaise je vždycky odežene a řekne To už není ona. Je to někdo jiný." sypala jsem ze sebe rychle slovo za slovem a rukama pohazovala do vzduchu kolem sebe. ,,Jak jako že to už nejsem já? Co tím myslí? A jak mě může znát celá škola jen za pouhý debilní týden?!" vyhrkla jsem.
,,Pozor na jazyk Betty." sykl táta po mě. A odmlčel se. Na dlouhou dobu.
,,Jen prostě chci vysvětlení." šeptla jsem tiše.
Táta nic neříkal. Zřejmě nad něčím přemýšlel. Byl ale vystrašený, poznala jsem to na jeho očích.
,,Tati?" řekla jsem abych se ujistila, že mě stále poslouchá. Zvedl hlavu. ,,Co se to se mnou děje?" šeptla jsem.
,,Lily, miláčku..." odmlčel se a přišel ke mě blíž. ,,Na začátku tohoto školního roku se udála taková nepříjemnost." pohlédl z okna.
,,Vždyť to jsem tu ještě nebyla. Přišla jsem až teď, v prosinci. A škola začala v září. Co to má společného se mnou?"
,,A to je právě to, Lily. Má to s tebou hodně společného. Snad všechno."
Udiveně jsem se zamračila.
,,Od prvního ročníku jsi do téhle školy taky chodila. Už od prvního dne po tobě šli hodně zlí lidé..." v očích se mu zaleskly slzy.
,,Jak od prvního dne? Tati je ti dobře?" zeptala jsem se starostlivě. ,,Vždyť jsem přijela před dvěmi týdny. S tebou. Už jsi zapomněl?" uchechtla jsem se tiše.
,,Nezapomněl, zlato. Ale ty si to jen nepamatuješ..." odmlčel se. ,,Tuhle školu jsi navštěvovala od prvního ročníku, stejně jako všichni ostatní." otočil se ke mě. ,,Ale v září jsi musela odjet..."
,,Ale proč? Co se stalo?" začaly se mi hrnout slzy do očí.
,,Napadli nás přímo tady, v Bradavicích. Šli po tobě. Celá škola se tě snažila chránit, a taky se to povedlo. Ale jeden chlap k tobě šel pomalu zezadu. Málem tě zabil." slzy se mu spustily z očí. ,,Ale Draco tě chtěl zachránit. Miloval tě. Možná tě stále miluje." usmál se. ,,Ale kouzlo se mu nevyvedlo. Chtěl použít kletbu Sectum-sempra proti tomu chlapovi co šel po tobě, ale ty jsi mu skočila do cesty a on se omylem strefil do tebe." na konci se tátovi úplně zlomil hlas.
Nemůžu tomu uvěřit. Tohle že se vážně stalo?
,,Můžeme být rádi, že jsi stále mezi námi." usmál se táta a zase mu začaly stékat slzy po tvářích.
,,On mě málem zabil?" zašeptala jsem tak tiše, že jsem skoro sama sebe neslyšela. Draco mě mále  zabil. Ten, kterého tak moc miluju, mi ublížil.
,,Miláčku, on tím celou tu situaci zachránil. Všichni, kteří tě chtěli zabít, si díky tomu myslí že jsi mrtvá. Ale to ty nejsi. Jen ses potřebovala zotavit."
,,Ale jakto že si to vůbec nepamatuju? Pamatuju si jen to, jak jsem se jednoho dne vzbudila a všechno mě bolelo." šeptla jsem. Už jsem ani neměla sílu mluvit nahlas.
,,Kouzlo zapomnění. Nemohl bych žít s tím, že by sis pamatovala tu bolest, kterou jsi díky té kletbě prožívala..."
,,Ale tati..." hlas se mi v polovině věty zlomil.
,,Myslel jsem, že to takhle bude lepší. A hlavně lehčí. Prosím odpusť..."
,,Vždyť já se na tebe nezlobím. Jen mě mrzí že o tom nevím..."