[Draco Malfoy] A najednou je všechno jinak...

4

Procházím tmavou chodbou a všude kolem se rozhlížím, abych náhodou nepotkala Filche. Všichni už máme být potichu ve svých pokojích, mezitím co já se tu plahočím hradem a snažím se najít cestu zpátky do své ložnice.
Ztratila jsem se. Někde jsem špatně odbočila a teď jsem ve slepé uličce. Kudy teď? Mám to risknout a vrátit se? Ale co když potkám Filche? Dostanu školní trest a táta mě zabije. Paráda...
I přes to jsem se o kousek vrátila a snažila se najít cestu do své ložnice. K ničemu to samozřejmě nepomohlo. Dále jsem bloudila temným hradem a nervovala se, že jsem si nechala hůlku v pokoji. Co si budem, našla bych si cestu a dokonce bych si i rozsvítila.
,,Lily?" ozvalo se za mnou šeptem.
Trhnutím jsem se otočila a málem dala osobě pěstí, jak jsem se lekla.
,,Malfoyi?" udiveně jsem na něj zírala. ,,Co ty tu děláš?"
,,Spíš bych se měl zeptat já tebe..." uchechtl se a vyhlédl ven z okna.
,,Ztratila jsem se. Šla jsem za tátou a-"
,,Já vím." řekl s klidným hlasem.
,,Jak to můžeš..." a v tom mi to došlo. ,,Tys mě sledoval?!"
,,Psst!" sykl na mě a přiložil si ukazováček k rtům. ,,Sledováním bych to zrovna nenazval."
,,Tím chceš říct co?" odsekla jsem a zahleděla se z okna.
,,Teď už ztracená nejsi. Našel jsem tě." vítězně se pousmál.
,,Nenašel. Sledoval." vzdychla jsem. ,,V tom je rozdíl."
,,Ale notak." převrátil oči. ,,Ses rozhodla že mě budeš nenávidět nebo-"
,,Hej! Vy dva!" rozezněl se chodbou rozzuřený hlas. Filch.
S Dracem jsme si vyměnili vystrašené pohledy.
,,Dělej." zašeptal, chytl mě za ruku a společně jsme utíkali chodbou pryč.
,,Stůjte!" křičel a vztekal se Filch, my jsme se však jen potrhle smáli a zdrhali.
Přišlo mi to jako nějaká scénka z filmu. Dva padouši utíkají před fízly a náramně si to užívají. Jejich těla jsou plné adrenalinu, jelikož stačí na chvíli zpomalit a už je mají. Už by měli trest nebo seděli ve vězení. Například... Azkaban? Ne to ne. To už je moc.
Zastavili jsme se na rozcestí a rozhlédli se do všech stran.
,,Tudy." sykl Draco a zase jsme se rozběhli chodbě vstříc. Filche už jsme dávno setřásli, ale to nám bylo zřejmě jedno. Byla to zábava, jen tak před někým utíkat prázdným setmělým hradem jako dva zločinci. Chvilkama mi to připadalo, jako by jsme byli někde v muzeu a ukradli něco nesmírně drahého. A vyhráli jsme. Vyvázli jsme trestu. Utekli jsme.

,,Betty vstaň už sakra." Blaise se mnou kymácel ze strany na stranu a snažil se mě probrat. Očividně se mu to povedlo.
,,Vždyť já už nespím." houkla jsem a převalila se na druhou stranu.
,,Za chvíli je snídaně. Jo a byl tu tvůj táta." vychrlil.
,,Co chtěl?" posadila jsem se na okraj postele a promnula si ospalé oči.
,,Prý musíš přijít na snídani. Něco se bude řešit." řekl a ustlal si postel.
,,A proč bych u toho měla být... A sakraaa." zpátky jsem si lehla na postel a dlaněmi se plácla do čela.
,,Co je? Ty něco tušíš?" ohlédl se po mě Blaise.
,,Možná."
,,Je to zlý?"
,,Táta mě z toho vyseká... snad."