𝑉𝑖𝑟𝑖𝑑𝑖𝑡𝑦 ᶻⁱᵃˡˡ [ ᵃ|ᵇ|ᵒ]

~4~

Po tom co mě rodiče seřvali a jakž takž se mi zahojili řezné rány jsem se nenápadně vypařil z domu.

Moji rodiče se o mě nezajímají, takže když přijdu až budou spát ani si nevšimnou, že jsem pryč.

Rozešel jsem se nejrychlejším krokem, který šel , kvůli mým zraněním a v smluvenou dobu stál před kavárnou.

V dálce jsem zahlédl čupřinu brunetových vlasů, jak ke mně běží.

,, Promiň, že jdu pozdě. " dýchál jako by běžel maraton a opře se o svoje kolena.

,, V poho, jsi tu jen o minutu později." zasmál jsem se.

Znova jako včera, jsme vešli do útulné kavárny a posadili se i k stejnému stolu.

Louis nám šel objednat a já zatím čekal a nenápadně pozoroval, jak se baví s tím kudrnáčem.

Louisovi se, ale musí nechat, že si vybral dobře,  je hezkej to musím uznat.

Z mého přemýšlení, kdo je vlastně můj typ mě vybral až Louis.

,, Už vím jeho jméno. " řekl a položil kávy na stůl.

,, Teď mě tak napadlo, že jsi sis ho mohl přečíst na tý kartičce, co zaměstnanci nosí." zasmál jsem se.

,, A jo. Aspoň jsem nemusel vypadat jak blbec, že se ho ptám na něco co má napsaný na kartě. " vytřeštil oči a zakryl si pusu rukou.
,, Určitě si myslí, že jsem nějak blboun. " začíná vyšilovat.

,, Ne Lou. Podle mě je s tím v pohodě a je rád, že s tebou mluvil. " snažil jsem se ho uklidnit, ikdyž to co jsem říkal byla podle mě pravda.

Jak koukal Louis na něho, on koukal na Louiho.

,, Jak se vlastně jmenuje? " odvedl jsem řeč trošku jinam.

,,Harry " sladce si povzdechl a podložil si hlavu rukama já mezitím těma svýma  do rukou kelímek s kávou a trošku si upil.

Já se začal smát, chová se jak puberťačka, která poprvé mluvila se svým crushem, ale myslím, že je to Louisův případ, akorát on je puberťák.

,, Tak co budem dělat? Ty budeš balit Harryho a já ti dělat psychickou podporu? " zasmál jsem se.

,, Ne, to budem dělat jindy." zazubil se na mě. ,, Vlastně jsem si chtěl jít udělat nový tetování, půjdeš se mnou?" zeptal se.

Já si ho začal prohlížet. Na co nový tetování už teď jich má víc než já mám učebnic, ale jako proč ne, že?

,, A co? Vždyť jich máš dost? " nakrčil jsem nos.

,, Chtěl bych dvacet-osmičku na prsty"
Řekl a ukázal mi na prostředníčku a prsteníčku, kde by ho chtěl.

,, Hmm. A kdy tam chceš jít a kde to je? " zeptal jsem se.
,, Šel bych až to dopijem a je to kousek odtud."

,, Tak jo. " pokrčil jsem rameny a začal pít můj nápoj, stejně jako Louis.
Někdo třeba kafe a čaj pije dlouho a povídá si u toho, ale my jsme to do sebe narvali a za chvíli vycházeli z kavárny.

,, Budeme tady chodit častěji, aby si mě Harry všiml. " Zašeptal mi Louis.
,, Myslím, že to není nutné." řekl jsem a otočil se na Harryho, který nás doprovázel pohledem.

Hned jak zachytil, že se na něj blonďatý dívá, s červenými tvářemi odvrátil pohled.

Nobody view

Louis a Niall se vydali do tamější části města, pro Nialla nové, ale pro Louiho už normální.

Za chvilku stáli před dveřmi do tetovacího a piercingovacýho salonu.
Společně vešli dovnitř a ikdyž byl Niall nesvůj nemohl spustit oči z černovlasého, snědého muže.