𝑉𝑖𝑟𝑖𝑑𝑖𝑡𝑦 ᶻⁱᵃˡˡ [ ᵃ|ᵇ|ᵒ]

~7~

Zayn: Ahoj Ni. Jak se máš?

Čekala na mě zpráva při probuzení, pořád jsem byl vyklepaný v pokoji a dokud vážně nebudu muset tak z něho nevyjdu.

Usmál jsem se a hned mu odepsal.

Ja: Ahoj, dobře jak ty?

Zayn: Také fajn, nechtěl by jsi dnes někam zajít nebo tak?

Usmál jsem se ještě více.

Já : určitě můžeme se sejít před tvým salonem ve tři?

Zayn: jistě

Mobil jsem zamčel a šel se obléknout.
Už obléci jsem se postavil před dveře, přesvědčující se, že se mi nic nestane.

Ovšem to nikdy nezjistím.

Jen jsem poslouchal, či neslyším kroky, či hlasy, ale bylo úplné ticho, za které jsem byl vážně rád, stejně jsem tomu moc nevěřil.

Že by ještě spali nebo někam odešli, bez to ho aby mi to řekli.

Dobře to, že by odešli a neřekli to by se jim podobalo.

Nakonec jsem to ze sebe oklepal a otevřel dveře.
Nikoho jsem na chodbě neviděl a přemýšlel jsem jestli odejít už teď když tu nikdo není nebo pak utéct.

Rozhodl jsem se odejít už teď bylo skoro jedenáct, vzal jsem si něco k jídlo a odešel z domu.

Vážně tam nikdo nebyl, nějak jsem je nehledal, ale také nikoho neviděl.
Přesto jsem se snažil být co nejtišší.

Ještě jsem zkontroval jestli tu nejsou auta, žádné tu nebyli takže jsem si oddechl a pěšky se vydal do centra města.

Měl jsem vážně spoustu času, proto jsem si udělal delší procházku a když bylo už půl jedné začalo mi být lehce blbě, Nejspíše z hladu.

Chtěl jsem to vyřešit koupí jídla, ale to asi nepůjde když nemám žádné peníze.

Povzdechl jsem si, budu se buď muset vrátit nebo to vydržet.

Ani jedna možnost se mi nelíbila, ovšem když jsem začínal pociťovathlad více a více byla odpověď jasná.

Nejkratší cestou jsem se rozešel domu, nadávající si do idiotů, že jsem si nevzal ani blbou padesáti korunu.

Cesta, kterou jsem šel byla zrovna vedle Zaynova salonu.

Když jsem tudy chodil předtím ani jsem si to neuvědomoval.
Zrovna když jsem procházel viděl jsem za zdí opřeného černovlasého muže s cigaretou v puse.

Ihned jsem v něm poznal Zayna.
On mě asi slyšel takže se koukl také na mě a usmál se.

,, To se na mě tak těšíš, že jsi přišel o pár hodin dříve? " uchechtl se, samozřejmě jen v dobrém smyslu.

,, Ne." zčervenal jsem. Co mu teď mám říct? Pravdu určitě ne.

Než se stihl zeptat na něco jiného vážně hlasitě mi zabručelo v břiše.
,, Na jídlo jsem šel. " řekl jsem.

On se jen více usmál.
,, Tam tím směrem ale myslím, že nic kde by jsi si mohl koupit jídlo není."

,, Já vím jdu domu, zapomněl jsem si peníze. " zahanbeně Jsem sklopil hlavu.

Tohle může udělat jen ten kretén Niall.

,, Co kdybych zavřel dříve a na oběd tě pozval?" zeptal se, dokouřenou cigaretu tipnul  odhalující ji na zem.

,, Ne to ne." zakroutil jsem hlavou.

,, Trvám na tom."