𝑉𝑖𝑟𝑖𝑑𝑖𝑡𝑦 ᶻⁱᵃˡˡ [ ᵃ|ᵇ|ᵒ]

~6~

Niall

,, Hotovo. " pronesl černovlasý pyšně když dokončil svou práci.

,, Hezké." uznal jsem a naklonil se, abych lépe viděl co na té kůži má.
,, Děkuji. " Usmál se na mě Zayn a celého mě projel pohledem.

Sklopil jsem hlavu dolů a zase se odtáhl.
,, Peníze jsem dal Liamovi, tak mi už půjdem. " Vstal Louis s křesla a lehce Zayna objemu, ten mu objetí oplatil.

,, Musíš se, ale stavit taky někdy jindy, nejen na tetování." zasmála se pro mě více nádherná alfa.

,, Jasný, zatím. " rozloučil se Louis se všemi v místnosti a já tichonce cupital za ním.

,, Ahoj. " řekl jsem.

,,Doufám, že se ještě uvidíme." řekl Zayn a zdálo se mi jako by to bylo mířené na mě.

,, Jasně. " zasmál se Louis, Zayn ke mně ovšem došel a strčil mi malý lísteček do zadní kapsy u kalhot.

,, S tebou bych se taky ještě rád viděl." Zašeptal mi do ucha.

,, Jo." odpověděl jsem a rychle zaběhl k Louisovi, který už vycházel ze dveří.

,, Odkud je vlastně znáš? " zeptal jsem se Louise když jsme trošku odešli od toho jejich salonu, či co to bylo.

,, Liama že střední."  vysvětloval.
,, A toho Zayna?" zajímal jsem se.
,, Z tohohle salonu od Liama. Proč?" koukl na mě a já svůj pohled znova s ruměncem zasvětil zemi.

,, Pane bože!" zakřičel s úsměvem a vykulenýma očima.
Jakoby byl nabitý novou energií popletl naše ruce a přidal do kroku.

,, Líbí se ti? " ptal se.
,, No, asi." pokrčil jsem rameny. ,, Jaký je?"

,, Fajn. Řekl bych že se známe docela dobře, ne natolik abych ho mohl více soudit, ale jinak vypadá pro tebe vážně fajn." říkal mi.

,, Tak ty pomůžeš mě s Harrym a já tobě že Zaynem. " plánoval.
,, Můžu si nechat další tetování, aby jste se znova viděli. "

,, Ale on mi dal jeho číslo, takže tohle dělat nemusíme." odporoval jsem zatímco on na mě překvapeně koukal.

,, Toho, že ti dal číslo jsem si ani nevšiml. Napiš mu!" Rozkřičel se jako malá holka, naštěstí tady v těhle uličkách nebylo moc lidí a tak jsme nevypadali jako blázni, kterými jsme určitě byli.

,, Ne, až doma." zakroutil jsem hlavou.
Doufám, že se domů dostanu co nejpozději.

Nakonec jsme si s Louisem obešli skoro celé město a já šel domů zase pozdě.

Dnešek jsem si vážně užil, ale domů pokud to tak můžu nazývat se mi vůbec nechce.

Potichu jsem odemčel dveře a tiše je i zaklapl. Sundal si boty a co nejtišeji se snažil vydat do pokoje.

Nikdy mě nekontrolovali, vždy jsem byl sám ve svém pokoji a doufám, že i teď si myslí to samé.

Po tmě jsem se snažil trefit do svého pokoje, ale najednou se rozsvítila lampička a já ztuhl.

Můj otčín se začal smát.

,, To se jako někde kurvíš, nebo co děláš? Kamarády nemáš, nikdo tě nemá rád, jsi jen na šuk. " zvedl se z židle na které seděl.

,, Tvoje matka je pryč. Co kdyby jsi mi pomohl uvolnit se?" zeptal se a já utekl.

Bylo mi jedno, že běží za mnou. Zaběhl jsem do pokoje, kde jsem se zamkl a ještě hodnou chvíli poslouchat jeho bušení na dver, dokud to nevzdal.

Moje slzy si našli cestu napovrch a já vzlykal.

Po delší době jsem se hluboce nadechl a tak jak jsem Louisovi slíbil jsem roztřešeně napsal Zaynovi.