𝑉𝑖𝑟𝑖𝑑𝑖𝑡𝑦 ᶻⁱᵃˡˡ [ ᵃ|ᵇ|ᵒ]

~1~

Niall

Zrovna jdu že školy a nevím co budu doma dělat.

Nudím se, vlastně celý život.

Žiju v jakésim stereotypu života a sám se z toho určitě nedostanu. Nemám, ale nikoho komu bych to řekl, natož, aby mi s tím pomohl.

Každé ráno kolem půl šesté se vzbudí nasnídám, nachystám, udělám hygienu a jdu do školy pro omegy, alfám se vyhýbám a vlastně jsem na blízko žádnou ještě nestřetl.

Procházím kolem jedné zapadlé kavárny a zezadu na mě někdo spadne.

Žďuchne mě tak, že spadneme vedle sebe a koukáme si přitom do tváři.

,, Promiň já nechtěl. " omluví se těžce a jde vidět jak si dává pozor na to, jak hýbe s nohou.

Je to alfa, ale zdá se mi v pohodě, moji rodiče o alfách mluví jako o nějacích zabijácích.

Asi ji má naraženou.

,, To je v pohodě, Proč si na mě spadl?" zeptal jsem se.
,, Dostal se mi kamínek pod skate. " vysvětlil a došel si pro skate.

Se skatem v ruce ke mně došel a podal mi ruku, abych se s jeho pomocí zvedl.
Až teď si všimnou jeho modrých očí podobným těm mým.

Taky jeho potetovaných rukou.
Moji rodiče mě od těchto lidí vždy drželi dál.

Prý potetovaní lidé kouří a co všechno  ještě. Upřímně jsem nikdy neměl šanci si z někým takovým ani povídat, ale on se zdál milý.

Vzal jsem jeho ruku a zvedl se.
,, Jsem Niall. " představil jsem se a ještě stále se spojenýma rukama zatřásly.

,, Louis." představil se zase on.

,, Hele omlouvám se ještě jednou, nechceš za omluvu jít na kávu? " zeptal se.
,, Kávu nepiju." řekl jsem a mu přitom spadl úsměv.,, Takže pokud by to nevadilo mohli by jsme jít někam, kde dělají čaj?" vysvětlil jsem.

Rodiče, nebo spíš většinou máma, do mě vždycky vtloukaly to co je dobré a co ne.
Že by všichni lidé měli být slušní a jen chodit do práce a pomalu se ani nepolíbit.

Sice nejsme věřící, ale kdyby mě viděli s Louisem tak by mě asi ukřižovali.

Neměl bych s ním nikam chodit, ale já jsem tak strašně zvědavý a ikdyž do mě rodiče vždy hučeli, že každý hulí trávu a s nikým se nemám bavit, Louis se mi zdál milý a hodný.

Proto jsme se společně vydali ke kavárně, která byla hned vedle.

Vešli jsme do útulného interiéru, naladěného do tmavých barev.

Šli jsme uličkou a kolem nás byly stoly, u kterých seděli lidé se svými nápoji.
Všiml jsem si, že stěny jsou černé barvy a za pultem byla stěna osázena cihlami.

Na ni vyspělá nabídka káv, čajů a já nevím čeho všeho ještě.

,, Nikdy jsem tady nebyl, ty ano? " zeptal jsem se.
,, Jo, dělaj tady i čaj nebo kakao." vysvětlil a hned se vrhnul k pultu, o který se opíral vysoký kudrnatý chlapec.

Podle pachu jsem poznal, že se jedná o omegu.

,, Dobrý den, jedno latte a jeden čaj " objednal a koukl na mě.
,, Jahodový." řekl jsem jaký čaj chci.
,, A ten čaj jahodový." doobědnal.

,, Dobře. " Usmál se Louis a omega zčervenal se sklopeným pohledem.

Chvíli jsme se bavili o tom na jakou školu chodíme a už nám podával, ten samý klučina kávu a čaj, až teď jsem si všiml jeho zelených očí.

,, Tady Louis." řekl a podal vše Louisovi. Jako bych tu nebyl.

Nevadilo mi to, ale chtěl jsem vědět jestli spolu chodí nebo jak se znají.

,, To byl tvůj přítel?" zeptal jsem se, když jsme se posadili a on vyprskl kávu, kterou pil nosem a pusou.