Usměješ se? (Osamu x Suna)

2

Pohled Osamua:

Probudil jsem se s dost nepříjemným pocitem a o chvíli později zjistil proč. Představte si, že přijdete rozespalí do obývacího pokoje a vidíte, jak vaše dvojče dojídá váš poslední nejoblíbenější pudink a přitom se koukám na star wars nebo co to bylo. Možná by se díval dál, kdyby se od dveří neozvala naše mamka: ,,Jsem domaa!" Tsumu se zvednul, nejspíš proto aby to nevypadalo, že se celou dobu díval na televizi (pozn. jako jejich mamku si představte nějakou velice milou dámu, jak bude vypadat nechám na vaší fantazii). Avšak když se otočil dost se mě leknul a skončil na zemi, ale nedivím se mu, i já bych se lekl kdyby za mnou stál celou dobu někdo s výrazem který jasně říká "zabiju tě". ,,Co to bylo za ránu?" zeptala se mamka, která mířila s nákupem směr kuchyně: ,,Tsumu jen zakopl, to je všechno." řekl jsem a začal se Tsumovi smát. Samozřejmě mi došlo že se nejspíš budeme zase hádat, ale zrovna na to jsem neměl náladu, takže jsem šel radši pomoc mamce do kuchyně. Zbytek večera už naštěstí probíhal v klidu a bez hádek, za což jsem byl rád. A jak každý ví spaní odpoledne se nevyplácí, takže jsem usnul až v 1 ráno.

Opět slyším zvonit budík na mém mobilu, vstanu co nejrychleji můžu, abych znovu neschytal polštář do obličeje. Naštěstí se Tsumu se vstáváním do školy už nejspíše smířil, ovšem této teorii moc nevěřím a začal se hrabat z postele. Měl bych mu začít měřit čas, protože jeho šnečí tempo nikdo nezvládne napodobit. I když nakonec tentokrát vyšel do školy včas, možná kvůli volejbalovému kroužku který máme odpoledne.

Do třídy jsem přišel 10 minut před zvoněním a sedl si do lavice, po chvíli přišel i Suna. Jeho výraz byl neutrální jako včera, umí se vůbec tvářit jinak než takhle? Radši se tím nebudu zabývat, musím se mentálně připravit na první hodinu angličtiny s naší pištící třídní. ,,To bude rok..." řekl jsem otráveně po chvíli: ,,Souhlasím. Hele ty jdeš na to uvítání do volejbalovýho kroužku?" trochu mě zarazilo, že někdo jako on začal konverzaci: ,,Jo, já a Tsumu tam jdem." snad mu to bude jako odpověď stačit: ,,Kdo je Tsumu?" aha, on ho vlastně nezná: ,,Moje dvojče se jmenuje Atsumu, tak mu říkám zkráceně Tsumu." řekl jsem a pousmál se. ,,Aha, tak aspoň tam nebudu sám" řekl už trochu víc vesele. Kývl jsem na souhlas a začal dávat pozor, protože naše třídní právě došla do třídy.

Myslel jsem si, že nám učitelka řekne pár slov o tom, jak budou její hodiny probíhat...omyl. Začala hned ze začátku mlet něco anglicky a ani to nezopakovala, takže jsem pochytil tak povolovinu jejího proslovu, kde říkala něco o nějakém referátu. ,,Osamu can you give me some example, please?" řekla najednou, nějak mi nedocházelo od čeho chce po mě příklad: ,,Ptala se na jaké téma můžem ten referát napsat." řekl Suna tak aby ho učitelka neviděla mi napovídat. Samozřejmě jsem řekl první co mě napadlo, což bylo téma "můj spolusedící". A víte co? Ona to téma uznala a to znamená že budu psát referát o Sunovi. No to bude ještě zajímavé.

Pokud nebudu líný možná bude i pokračování...
____________________________________

Tak tu máte po týdnu pokračování. Nebudu se na nic vymlouvat, byl jsem prostě líný zapnout Wattpad a napsat 500 slov. Ale teď už to snad bude lepší. Přeji hezký zbytek dne. :D

(564 slov)

- Kenchi