Usměješ se? (Osamu x Suna)

11.

Pohled Osamua:

V průběhu cesty panovalo hrobové ticho, tak jsem se ho rozhodl přerušit: ,,Hlavně o tom nikomu neříkejte prosím-",,Si děláš srandu, že jo? To přece někdo musí řešit, vždyť se na sebe podívej." přerušil mě naštvaný Suna. ,,Ale já-"zarazil jsem se, protože si nejsem jistý, zda jim o tom můžu: ,,Co 'ale já'?"dobře risknu to, zhluboka jsem se nadechl a začal ,,Nemůžu mámě přidělávat problémy, není to tak, že bych jí to nechtěl říct, jen kvůli mému otci, kterého jsem viděl naposledy v 5 letech a který pak zmizel a už se nevrátil, musí máma pracovat o hodně dýl, než má. A i když mám s Tsumuem brigádu stejně pomalu nedokážeme zaplatit úplně všechno...já prostě jen nechci dělat problémy" po zašeptání poslední část mého proslovu, jsem cítil slzy, které mi sjely po tváři.
__

Pohled Suny:

Nic jsem mu na to neodpověděl, přemýšlím o tom jak mu pomoct. ,,Nikomu to neřeknem, neboj." řekla v klidu Satoko. ,,Přestaneš brečet už?" řekl jsem trochu přísněji: ,,Když já nemůžu..." Bože, takhle ufňukaného týpka jsem v životě nepotkal, no dobře, člověk neufňuká když přemýšlí nad něčím 'jiným'. Otočil jsem si jeho tvář směrem ke mně a políbil ho. Vytřeštil oči, odtrhl se ode mě a sklopil hlavu, aby nebyli vidět jeho krásně rudé tváře (pozn. Satoko v pozadí just confuse as fuc* že je její bratranec gay, ehm xdd). Po zbytek cesty bylo ticho a ani se nedivím, oba měli nad čím přemýšlet.

Otevřel jsem dveře do domu, všude bylo ticho, protože celý barák ještě spal. Satoko si zalezla do jejího pokoje a já zatím odtáhl Osamua do toho svého.

Dezifikování ran a mazání modřim probíhalo celkem v pohodě až na ty modřiny, které měl na břiše, u nich dost odporoval, že si je prý namaže sám. Nakonec, aby nemohl odporovat, jsem nad ním byl v takové póze, že to spíš vypadalo jako znásilňování než mazání modřin. Samozřejmě chcete i popis naší pózy vy úchyláci, no zjednodušeně, byl bez trička, držel jsem mu ruce za hlavou a jemně mu hladil všechny modřiny, což spíš vypadalo jako kdybych ho osahával. Ehm a budeme dělat, že mu občas neunikl nějaký ten sten, samozřejmě doufám, že to byly pouze steny bolesti, ačkoli to tak neznělo. Nakonec jsem ho nechal ležet na mé posteli, samozřejmě už s tričkem a sedli si na židli. ,,Hele...líbáš často kluky jen tak?" řekl Osamu z ničeho nic: ,,Ne, byl si první." uchechtnul jsem se: ,,Aha, víš můj původní plán byl se jít projít a pak se ti jít omluvit za tam to." řekl a pousmál se: ,,Tak za prvé ty víš moji adresu? A za druhém za tam to se omlouvat nemusíš." po dořeknutí jsem se usmál tak jako předtím u něj. ,,Adresu nějak zjistil Tsumu. A hele jdi si ten úsměv plýtvat na nějakou pěknou holku, já nejsem gay." řekl pobaveně: ,,Nechce se mi." odpověděl jsem mu opět s širokým úsměvem. Začali jsme se bavit o spoustě další věcí a já zjistil, že je Osamu člověk, který mě opravdu považuje za kamaráda.

Zazvonil zvonec a příběhu je konec...
____________________________

Doufám, že se vám můj příběh líbil, třeba v budoucnu napíšu něco dalšího, no uvidíme. Tak se mějte hezky a byeeee.

Ne, dělám si prd** ještě to nekončí (byl bych to ale sviň), přeji vám šťastný nový rok, další utrpení škole nebo v práci a budete muset doufat, že kapitola vyjde dřív jak za dva měsíce. :D

(574 slov)

-Kenchi