Usměješ se? (Osamu x Suna)

12.

(^ písnička na který teď brutálně ujíždím, kdo nemá rád Vocaloid, tak tomu se moc omlouvám :D)

Pohled Osamua:

U Suny jsem byl až do jedenácti, povídání různých historek z dětství nás zabavilo natolik, že vnímání času ani nepřišlo k úvahu. Upřímně mě Suna svým charakterem dost překvapil a navíc tohle bylo poprvý, co mluvil normálním tónem. Vstal jsem z postele, protože bolest už polevila a se slovy: ,,No, je čas jít." jsem se vydal směr dveře. ,,Nechceš tu zůstat na oběd? To že ti je lépe neznamená, že se to nemůže zhoršit" zarazil mě Suna: ,,Myslím, že to zvládnu." řeknu sebevědomě a opět vydávám ke dveřím: ,,Dobře, ale půjdu s tebou.",,A to jako proč? Si snad moje máma?" uchechtnu se: ,,Ne, ale nebudu riskovat, že tě Sangwoo strhne, jen co tě uvidí",,Sangwoo?" zmateně jsem se na něj podíval, protože nemám páru o tom, kdo Sangwoo je: ,,Tohle je Sangwoo" ukázal mi Suna na svém mobilu fotku nějakého kluka, který vzdáleně připomínal Tsumua. Zasmál jsem se a začal scházet schody dolů za Sunou- ,,Aaa Rintarou-kun už si-" vyšla ze dveřích, které vedly nevím kam, nějaká paní, asi jeho mamka? ,,Ty si tu měl návštěvu? Proč si mi neřekl mohla jsem vám něco přinést.",,To je v pořádku, byl jsem tu stejně jen chvíli. Osamu Miya, rád vás poznávám." uklonil jsem se jak je to zvykem a ještě přidal úsměv. ,,Já jsem Hina, Rintarou-kunova (pozn. já to skloňování jednou nepřežiji) teta, taky tě ráda poznávám." usmála se na mě, poté se otočila na Sunu: ,,Příště mi řekni až tu budeš někoho mít!" ,,Jo jasně." odpověděl Suna s nezájmem, vzal mě za ruku a táhnul mě ke dveřím. ,,Rintarou-" to bylo vše co jsem zvládl zaznamenat, než za náma Suna zavřel dveře. Po chvíli už jsme šli vedle sebe po chodníku ponořeni trapném tichu. ,,Promi-" nedořekl to, moje ruka mu v tom zabránila: ,,Neomlouvej se za to, za co nemusíš" upřímně mi byla zima, ale i přesto se na mé tváři objevil úsměv: ,,Fajn." odpověděl a šel dál. Po zbytek cesty jsme se hádali kvůli naprostým zbytečnostem. ,,Tak se měj." řekl s lehký mávnutím ruky Suna: ,,Ty taky." odpověděl jsem rychle než se otočil na cestu zpět. Tak to by bylo, teď už bude klid...no, to jsem si jen myslel...

pokračování by mohlo být...
__________________________
Jsem zpět páni a dámové, kvůli momentální situaci na Ukrajině máte určitě všichni špatnou náladu, tak doufám, že vám tahle kapitola náladu vzedla aspoň trochu nad bod mrazu, přeji vám všem pěkný zbytek dne, kdo má prázdniny užijte si prázdniny a uvidíme se u další kapitoly
:3

(437 slov)

-Kenchi