Usměješ se? (Osamu x Suna)

13.

Pohled Osamua:

Zavřu za sebou dveře, sundám si boty a chci se vydat do svého pokoje: ,,Máš pěkný průser." nadskočím a hodím po Atsumovi nenávistný pohled: ,,Já vím.",,Kde si byl?" Jen jsem ho odstrčil a vydal se do pokoje: ,,Hej, já to myslím vážně! Zavolej mamce, kdyby nemusela do práce, tak by tě šla hledat." otočím se, po navázání očního kontaktu jen kývnu, vezmu mobil a při cestě do pokoje volám mamce. ,,Prosimtě, kde si byl? Víš, jaký jsem měla strach? Tři dny ležíš s chřipkou, najednou je ti lépe a si hned pryč." ,,Já vím, promiň." omluvím se: ,,A kde si teda byl?" ,,Poděkovat Sunovi...no aaa trochu jsme se zakecali" zrudnu, vzpomínka na to dopoledne asi nikdy nezmizí. V tu chvíli mi Atsumu, který se vzal nevím odkud, sebral mobil: ,,On se ti totiž ještě nezmínil, že je gay a se Suno-kunem chodí." asi ho zabiju, ne určitě ho zabiju: ,,Nejsem gay!!" křiknu po něm: ,,Opravdu? Žes tak zrudnul, když si o něm mluvil." zatvářil se, dost povrchně jako by věděl úplně všechno, nakonec mi mobil přistál v ruce, rychle jsem ho přiložil k uchu: ,,Mami! Neber to vážně, Atsumu si zas jen vymýšlí!" ,,Oh to je škoda." ,,C-co?" ,,Myslím, že byste spolu byl roztomilý. No nic, já jdu a až přijdu domů ať Tsumu ještě žije, ahoj." stojí uprostřed pokoje další půl hodiny, než si uvědomím, co jsem slyšel: ,,HEEEEEEEE?" zařvu. Jak to k sakru myslela?! Jak jako roztomilý!? ,,Nekřič, přes celý barák. Radši mi pověz, co se stalo." řekl Atsumu, tak vážným tónem až mi naskočila husí kůže: ,,Nic, mělo by se snad něco stát?" ,,Nedělej blbého.",,Vážně nic..." zavrčel jsem a protáhl se kolem něho a šel vařit oběd.

Po zbytek dne už byl klid, takže večer jsem zalehl se skoro čistým svědomím.
_

Otevírám oči a probouzím se do studeného rána. Zachumlal jsem se do peřiny a děkoval bohu, že nejsem znova nemocný a mám jen rýmu, i když jsem včera 2 hodiny ležel na studené zemi. V 10 jsem se rozhodl vstát, šel se osprchovat a nasnídat. Aby jste věděli Tsumu je na brigádě a mamka má dopolední směnu. Při koukání na televizi jsem byl bohužel vyrušen zvonkem. Vydal jsem se ke dveřím, otevřel je a koukal na návštěvníka za nimi. ,,Co třeba říct ahoj?" Zatřásl jsem hlavou, abych se vzpamatoval a mohl odpovědět ,,Ahoj Suno, co potřebuješ?" ,,No věc se má tak, že přijela moje mladší sestra a já se potřebuju někam schovat." po chvíli zírání na něj s tím, že nemám tucha o čem mluví, mě chytil za ruku a zavřel za náma dveře, vzápětí jsem uslyšel naštvaný dívčí hlas volající přes celou ulici: ,,Rintarouuu! Nemysli si, že se z toho jen tak vykroutíš, vylez!" Uchetnu se a nakonec se začnu i smát, takže i on má někdy problémy: ,,Netlem se, kdybys s ní žil celý život schovával by ses taky!" ,,Na Tsumua nemá!" směju se dál, Suna jen zakroutí hlavou: ,,No jdu s tím něco udělat."

___________________________________
Sám tomu nevěřím, ale vydávám další kapitolu, doufám, že jste si ji užili. Nahoře jsem vám dal písničku od mého oblíbeného zpěváka, tak doufám, že tím nikoho neurazím :')

(530 slov)

-Kenchi