Usměješ se? (Osamu x Suna)

6.

Pohled Suny:

Začala středa a mě jako vždy vzbudila moje 7 letá sestřenice. Bydlím ve vícegeneračním domě, takže kromě mě a mých rodičů tu bydlí i babička s dědou a teta s mojí malou sestřenicí. Usmál jsem se na Satoko a pohladil ji po vlasech: ,,Děkuji za vzbuzení, jako vždy si přesná jako budík." jen se usmála a doběhla ke dveřím mého pokoje: ,,Dole máš snídani, kterou jsem ti připravila." řekla ještě a uculila se. Když zmizela z dohledu, s úsměvem jsem nad ní zakroutil hlavou, ona mě vážně nepřestane překvapovat. Ačkoliv je Satoko teprve 7 let, je inteligentní a dokáže rychle pochopit i složitější situace. Připravil jsem se a šel se nasnídat. Na stole mě přivítali lívance s obličeji. Po sednutí si na svoji židli, přiběhla Satoko s úsměvem od ucha k uchu. ,,Jsou nádherný, ale nebude je to bolet, až je teď budu jíst?" řekl jsem smutně: ,,Sunooooo, jsou to jen lívance. Jseš fakt hloupý." odpověděla a začala se smát. Na to už jsem ji neodpověděl a zakousl se do prvního lívance, musím uznat že byl výborný.

,,Už si připravená?" řekl jsem nahlas, aby mě Satoko slyšela, protože jako každý jiný den jsem ji musel doprovodit do školy. ,,Jooo." zakřičela zpátky ode dveří. ,,Suno, tady máš do školy zbylé lívance, mi to nesníme, tak je buď sněz ty nebo je někomu dej." řekla mi ještě rychle před odchodem teta a podala mi krabičku. Vzal jsem si ji i když jsem upřímně moc nechtěl. Pak už jsem jenom zamával na rozloučenou a vyrazil společně se Satoko směr škola.

Do školy jsem přišel 5 minut před zvonění, sedl si do lavice a čekal na Osamua. Zazvonilo, ale Osamu nikde, takže jsem musel přežít školu bez něj. Co mě dost překvapilo, bylo to, že se mě na něj ptali holky, jak z naší třídy, tak i z vedlejších. Musel jsem se uchechtnout nad jejich otázkami, chovali se jako 12 leté fanynky. No aspoň mám Osamuovi co vyprávět.

Na obědě jsem potkal Atsumua. ,,Hej Atsumu, proč nebyl Osamu ve škole?" samozřejmě můj otráveným tón nesměl chybět a i když jsem neměl zrovna chuť se s ním bavit, chtěl jsem vědět co Osamuovi je, že nemohl ani do školy. ,,Má chřipku, proč se ptáš?" naklonil hlavu Atsumu: ,,Protože mu mám donýst zápisy. Kdyby přišel už zítra, dostal by je až ve škole, ale hádám že do konce týdne přijde, takže dám ty zápisy tobě a ty mu je done-.",,Tak to ani náhodou, dones mu to sám, já mám už nějaké plány. Takže tady máš adresu a nashle." skočil mi do řeči Atsumu, dal mi do ruky papír a odkráčel pryč. Jako vážně? Takže nejdřív musím vyzvednout Satoko a pak s ní půjdu k Osamuovi, protože co tak koukám Osamu bydlí kousek od základní školy.
-

,,Sunooo." vypískla Satoko když vyběhla ze školy. ,,Ahoj, hele Satoko nevadilo by ti kdyby jsme se cestou stavili ještě u jednoho mého kamaráda? Je nemocný, takže mu chci donést úkoly." po těchto větách se Satoko rozzářili oči: ,,Jo ráda, nikdy si mi žádného tvého kamaráda neukázal." řekla nadšeně. Jen jsem kývl pomohl ji s batohem. A tak jsme vyrazili na cestu k Osamuovi

Další kapitola snad bude taky takhle rychle...
_____________________________

Tak jsem se rozhodl vynahradit vám ty 2 týdny čekání na minulou kapitolu. Kdyby někdo chtěl klikně mi můžete napsat na discord, tu je moje jméno: _Kenchi_#5995

(569 slov)

-pěkný zbytek dne vám přeje Kenchi